33 Cdo 368/2013 — Nejvyšší soud

33 Cdo 368/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 8. 2014 Spisová značka:33 Cdo 368/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.368.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Neplatnost právního úkonu Notářský zápis Smlouva darovací Dotčené předpisy:čl. 40 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 9. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 368/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně L. H., zastoupené JUDr. Vladimírem Kristýnem, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 19, proti žalovanému Ing. L. Č., zastoupenému Mgr. Miroslavou Richterovou, advokátkou se sídlem v Moravanech, Nebovidská 5, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného H. R., zastoupené Mgr. Jaroslavem Mišingerem, advokátem se sídlem v Brně, Minská 38, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 159/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. září 2012, č. j. 13 Co 159/2011-53, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.400,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Miroslavy Richterové, advokátky. III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Jaroslava Mišingra, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. ledna 2011, č. j. 17 C 159/2010-19, určil, že žalobkyně je vlastnicí spoluvlastnického podílu o velikosti id. ¼ vzhledem k celku budovy č. p. 529 stojící na pozemku p. č. 733, pozemku p. č. 733, pozemku p. č. 732/1, v katastrálním území M. B. a rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že H. D. (nyní R.) darovala podle smlouvy ze dne 13. 11. 2004 žalobkyni spoluvlastnický podíl o velikosti ¼ na obytném domu nacházející se na parcele p. č. 733 a na parcele p. č. 733 o výměře 844 m2, parcele p. 4. 732/1 zahradě o výměře 629 m2, vše zapsáno na LV č. 335 pro obec B., katastrální území M. B. Právní účinky vkladu do katastru nemovitostí nastaly dnem 7. 12. 2004. Dne 14. 3. 2005 notář JUDr. Jiří Strnad sepsal pod sp. zn. NZ 135/2005, N 147/2005 notářský zápis, v němž žalobkyně jako obdarovaná prohlásila, že darované nemovitosti mají vady, na které nebyla dárkyní upozorněna, a proto využívá svého práva a uvedený dar dárkyni vrací. H. D. v zápise potvrdila, že žalobkyni na vadu nemovitostí neupozornila. Obě pak notářský zápis společně s notářem podepsaly. Kupní smlouvou ze dne 19. 5. 2010 nabyl sporné nemovitosti žalovaný. Cituje § 629 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku zákona (srovnej § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. – dále jen „obč. zák.“) soud prvního stupně uzavřel, že vrácení daru je právním úkonem, který musí být podle § 40 odst. 2 obč. zák. učiněn písemně. Připomíná, že vrácením daru zaniká právní vztah založený darovací smlouvou v důsledku jednostranného adresného projevu vůle obdarovaného určeného dárci. Notářský zápis ze 14. 3. 2005 nevyhovuje požadavku písemnosti vrácení daru, neboť tímto zápisem podle § 80 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), notář pouze osvědčil ústně učiněná prohlášení H. D. a žalobkyně. K vrácení daru došlo podle soudu prvního stupně ústně a notář o tomto ústním prohlášení žalobkyně pouze sepsal zápis. Zatímco písemné prohlášení vzniká až podpisem prohlašovatele, a je-li ve formě notářského zápisu, až podpisem notáře, osvědčované prohlášení je ústním úkonem, který již před notářem nastal a v notářském zápisu je jen zaznamenán jeho obsah. Má zato, že předmětný notářský zápis není zápisem o právním úkonu podle § 62 až 71 notářského řádu. Není rozhodující, že žalobkyně notářský zápis podepsala, jelikož notář zachytil pouze ústně učiněný právní úkon, a nikoli písemný právní úkon. Na základě těchto úvah dospěl soud prvního stupně k závěru, že uvedeným notářským zápisem žalobkyně nemohla pozbýt spoluvlastnického práva ke sporným nemovitostem. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. září 2012, č. j. 13 Co 159/2011-53, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Zdůraznil, že podle bodu V. notářského zápisu měl provést Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno-město zápis na LV 335 pro k. ú. M. B. „pol. A/ paní H. D. uvedená shora – id. ¼ dále beze změny, pol. B, C, D/ beze změny“. Uzavřel, že obsahuje všechny náležitosti, které požaduje notářský řád pro sepsání notářského zápisu o právních úkonech ve smyslu § 63 notářského řádu, včetně zmíněného bodu V. jako pokynu pro katastrální úřad k provedení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Vzal v úvahu, že notářský zápis, který splňuje náležitosti stanovené notářským řádem, je veřejnou listinou podle § 6 notářského řádu. Zachycuje-li tato veřejná listina projev vůle, který zakládá občanskoprávní vztah, nelze ji posuzovat jen podle označení, ale je nezbytné zkoumat její obsah i za použití výkladových pravidel podle § 35 odst. 2 a 3 obč. zák. Projev vůle obsažený v bodu II. notářského zápisu, jímž „paní L. H. tímto využívá svého práva a dar, tj. ideální ¼ nemovitostí dárkyni paní H. D. tímto vrací“, považoval odvolací soud za jednoznačný projev vůle obdarované učiněný před notářem, jenž jej zachytil v notářském zápise. O tom, že notářský zápis je zápisem o právním úkonu svědčí jeho V. bod, neboť podle zápisu měla být provedena změna v katastru nemovitostí. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani to, že součástí zápisu byly i skutečnosti, které lze považovat za prohlášení, jež se vztahovalo k existenci darovací smlouvy, vadám daru a že účastnicí zápisu nebyla jen žalobkyně, ale i dárkyně. V dovolání, jehož přípustnost žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovozuje ze znění § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), obsahově (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Prosazuje názor, že dotčený notářský zápis je pouze osvědčením o ústním prohlášení o vrácení daru podle § 80 notářského řádu, a nelze jej tak považovat za písemný právní úkon. Uvedenou otázku tak odvolací soud nesprávně vyřešil, neboť nerozlišil, zda sporný notářský zápis je zápisem o právním úkonu nebo zápisem o prohlášení jeho účastníků. Není srozuměna se závěrem, že by část notářského zápisu mohla být „osvědčením“ o prohlášení a část „notářským zápisem o právním úkonu“. To, že jde o pouhé osvědčení podle § 80 notářského řádu, vyplývá z uvození tohoto zápisu, jenž je označen za „PROHLÁŠENÍ“. S tímto odůvodněním žalobkyně navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení. Žalovaný, posuzováno podle obsahu, navrhl dovolání žalobkyně odmítnout, příp. zamítnout. Vedlejší účastnice na straně žalovaného shodně s žalovaným navrhla dovolání zamítnout. Dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., čl. II. bod. 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále opět jen „o. s. ř.“), není důvodné. Žalobkyně nenamítá, že by řízení bylo postiženo některou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. ani jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlédne, i kdyby nebyly v dovolání uplatněny. Jelikož nic takového neplyne ani z obsahu spisu, zabýval se dovolací soud pouze výslovně uplatněným dovolacím důvodem, jak jej žalobkyně obsahově vymezila. Podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Podle § 40 odst. 1 obč. zák. nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný. Písemně uzavřená dohoda může být změněna nebo zrušena pouze písemně (odst. 2). Písemný právní úkon je platný, je-li podepsán jednající osobou; činí-li právní úkon více osob, nemusí být jejich podpisy na téže listině, ledaže právní předp