33 Cdo 3707/2022 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3707/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 9. 2023 Spisová značka:33 Cdo 3707/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.3707.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:5. 12. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3707/2022-185 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce M. T., zastoupeného Mgr. Miroslavem Němcem, advokátem se sídlem v Plzni, Borská 588/13, za účasti Generali České pojišťovny a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16 (identifikační číslo 452 72 956), zastoupené JUDr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, o nahrazení rozhodnutí finančního arbitra, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 151/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2022, č. j. 29 Co 67/2022-132, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit Generali České pojišťovně a. s. na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Roberta Němce, LL.M., advokáta. O d ů v o d n ě n í: Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 6. 2021, č. j. 24 C 151/2019-96, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 7. 2021, č. j. 24 C 151/2019-100, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal nahrazení nálezu finančního arbitra ze dne 19. 4. 2019, č. j. FA/SR/ZP/452/2017-19, ve spojení s jeho rozhodnutím o námitkách ze dne 12. 6. 2019, č. j. FA/SR/ZP/452/2017-26, ve výroku III. nálezu tak, že Generali Česká pojišťovna a. s. (dále též „účastnice“ nebo „pojišťovna“) je povinna zaplatit mu 54.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení; žalobu o nahrazení nálezu finančního arbitra ze dne 19. 4. 2019, č. j. FA/SR/ZP/452/2017-19, ve spojení s rozhodnutím finančního arbitra o námitkách ze dne 12. 6. 2019, č. j. FA/SR/ZP/452/2017-26, ve vztahu k výroku II. nálezu odmítl. Zároveň rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že dne 7. 2. 2012 účastníci řízení uzavřeli smlouvu o „životním pojištění PROFI Invest“ č. 3810944917 pro případ smrti nebo dožití s počátkem pojištění od 1. 3. 2012 a pojistnou dobou 30 let. V ní se žalobce zavázal platit měsíční pojistné původně ve výši 2.000,- Kč; poslední platbu pojistného zaslal dne 18. 3. 2019. V řízení zahájeném 20. 4. 2017 vydal Finanční arbitr dne 19. 4. 2019, č. j. FA/SR/ZP/452/2017-19, nález, jímž určil, že pojistná smlouva č. 3810944917 ze dne 7. 2. 2012 je od počátku neplatná (výrok I.), dále že instituce (pojišťovna) je povinna zaplatit žalobci částku 67.000,- Kč s blíže uvedeným úrokem z prodlení (výrok II.), ve zbývající rozsahu návrh žalobce podle § 15 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, zamítl (výrok III.), a uložil instituci sankci podle § 17a zákona o finančním arbitrovi ve výši 15.000,- Kč (výrok IV.). Podle finančního arbitra žalobce získal vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení na straně pojišťovny v měsíci září 2016, kdy byl přípisem ze dne 2. 9. 2016 pojišťovnou informován o stavu pojištění, tj. o výši kapitálové hodnoty, o nesplacených počátečních nákladech, o výši maximálního mimořádného výběru a o aktuální výši odkupného. K tomuto okamžiku získal žalobce všechny informace potřebné k uplatnění práva u soudu. Jelikož od stejného momentu neuplynula do zahájení řízení před finančním arbitrem doba dvou let, aplikoval pro posouzení promlčení práva žalobce objektivní tříletou dobu, což znamená, že mezní datum doby rozhodné pro promlčení je den 20. 4. 2014, tj. doba tří let před podáním návrhu k finančnímu arbitrovi. Na tomto základě finanční arbitr uzavřel, že pojistné zaplacené žalobcem před 20. 4. 2014 je promlčené. Soud prvního stupně považoval pojistnou smlouvu pro absenci konkrétního ujednání o výši rizikového pojistného za neplatnou podle § 37 odst. 1 a § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku [dále jen „obč. zák.“, s přihlédnutím k § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)]. Podle jeho přesvědčení žalobce získal vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení již při uzavření pojistné smlouvy, neboť při jejím podpisu znal její obsah, a věděl tak o rozhodných skutkových okolnostech, z nichž mohl dovodit neplatnost pojistné smlouvy. Uplatnil-li požadavek na vydání bezdůvodného obohacení u finančního arbitra až dne 20. 4. 2017, má právo na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v zaplaceném pojistném podle neplatné smlouvy za tři roky před podáním návrhu k finančnímu arbitrovi, tj. za dobu od 20. 4. 2014 do okamžiku úhrady poslední platby pojistného dne 18. 3. 2019. Rozsudkem ze dne 2. 6. 2022, č. j. 29 Co 67/2022-132, Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení; rovněž rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Zdůraznil, že dopisem ze dne 2. 9. 2016 bylo žalobci pojišťovnou sděleno, že k tomuto dni činí garantovaná kapitálová hodnota pojištění 0,- Kč, kapitálová hodnota pojištění běžná – negarantovaná představuje 94.068,- Kč, podíly na výnosech 0,- Kč, počáteční nesplacené náklady 40.721,- Kč a aktuální odkupné 52.847,- Kč. Z tohoto sdělení muselo být žalobci zřejmé, že po 4,5 letech mu předmětný investiční produkt nepřinesl žádný výnos a cena za služby pojišťovny, které měly spočívat v investování jeho peněz na pojistné krytí pro případ smrti nebo dožití, jej stála přibližně 10.000,- Kč ročně. Na základě bližší argumentace se odvolací soud ztotožnil se závěrem, že ode dne, kdy žalobce obdržel tyto informace, mu začala běžet subjektivní promlčecí doba k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení. Nález finančního arbitra přiznal žalobci právo na vrácení plnění zaplaceného tři roky před podáním návrhu finančnímu arbitrovi, tj. od dubna 2014, neboť aplikoval obecnou tříletou promlčecí dobu podle § 107 odst. 2 obč. zák. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání (ve spojení s jeho doplněním ze dne 3. 3. 2023), v němž (posuzováno podle obsahu - § 41 odst. 2 podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 – dále opět jen „o. s. ř.“) formuluje dvě právní otázky s vědomím, že je dovolací soud již v minulosti sice vyřešil, avšak nyní požaduje, aby je (v intencích jeho požadavků) vyřešil jinak. Konkrétně: - zda začne běžet subjektivní promlčecí doba práva na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o životním pojištění v okamžiku podpisu takové smlouvy účastníkem životního pojištění, ačkoliv ten v řízení netvrdil ani neprokázal okamžik skutečné vědomosti o důvodech neplatnosti smlouvy, - zda začne běžet subjektivní promlčecí doba práva na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o životním pojištění, aniž by bylo zjištěno, jaké konkrétní informace z dopisu ze dne 2. 9. 2016 měly vést dovolatele k vědomosti o neplatnosti smlouvy o životním pojištění. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká (a s tím spojuje dále přípustnost svého dovolání), že se nevypořádal se všemi jeho námitkami obsaženými v odvolání, řádně nezjistil skutkový stav věci a své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil. S rozsáhlým odůvodněním dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, tak i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Generali Česká pojišťovna a. s., vypořádávajíc se s dovolací argumentací žalobce, navrhla dovolání jako nepřípustné odmítnout, popř. jako nedůvodné zamítnout. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 – dále opět jen „o. s. ř.“ Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§ 237 až § 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena. Počátek