33 Cdo 5131/2009 — Nejvyšší soud

33 Cdo 5131/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 9. 2011 Spisová značka:33 Cdo 5131/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.5131.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pravomoc soudu Dotčené předpisy:čl. 7 o. s. ř. čl. 104 odst. 1 o. s. ř. čl. 35 předpisu č. 169/1999Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:14. 10. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 5131/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně České republiky – Vězeňské služby ČR se sídlem v Praze 4, Soudní 1672/1a, adresa pro doručení: Věznice Pardubice, Husova 194, zastoupené JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích-Semtíně, budova P 9 č. p. 81, proti žalovanému D. S., o 15.505,- Kč, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 56 C 110/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. září 2009, č. j. 24 Co 327/2009-23, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 17. července 2009, č. j. 56 C 110/2009-13, kterým Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou zastavil řízení a rozhodl o postoupení věci řediteli Věznice v Pardubicích. Se soudem prvního stupně se shodl v tom, že projednání a rozhodnutí sporu o náhradu nákladů trestu odnětí svobody nespadá do pravomoci soudů (§ 7 odst. 1 a 3, § 103, § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“). S odkazem na § 35, § 37 a § 39a odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o výkonu trestu“), a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 10/2000 Sb. o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 10/2000 Sb.“), dovodil, že o těchto nárocích rozhoduje ředitel věznice. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jímž prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. brojí proti závěru, podle něhož není v pravomoci soudu rozhodovat o nárocích uplatněných žalobou. Prosazuje názor, podle něhož po vykonání trestu odnětí svobody nelze již propuštěné osoby podrobovat režimu trestního řádu ani zákona o výkonu trestu odnětí svobody, což znamená, že o dosud neuspokojených nárocích za těmito osobami nemůže již rozhodovat ředitel věznice. Má zato, že propuštěním žalovaného z výkonu trestu odnětí svobody (26. 12. 2001) se nároky na úhradu nákladů trestu a náhradu jím způsobené škody staly nároky soukromoprávními vyplývajícími z bezdůvodného obohacení. Žalovaný mimo to svůj dluh vůči žalobkyni dne 21. 12. 2001 písemně uznal a zavázal se jej splácet. Navrhla proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání, které je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., není důvodné. Podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je nesprávným právním posouzením omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Podle § 7 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (odstavec 1). Spory a jiné právní věci uvedené v odstavci 1, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté tohoto zákona (odstavec 2). Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (odstavec 3). Podle § 104 odst. 1 o. s. ř., jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány. Podle § 152 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), je obžalovaný, který byl pravomocně uznán vinným, povinen nahradit státu (mimo jiné) náklady spojené s výkonem vazby a náklady spojené s výkonem trestu odnětí svobody. Úhradu nákladů spojených s výkonem trestu odnětí svobody upravuje zákon o výkonu trestu odnětí svobody (§ 152 odst. 4 trestního řádu). Zákon o výkonu trestu ve znění účinném do 30. 6. 2004 upravuje výkon trestu odnětí svobody (dále jen „výkon trestu") ve věznicích a ve zvláštních odděleních vazebních věznic (§ 1 odst. 1). Výkonem trestu se sleduje dosažení účelu trestu odnětí svobody (dále jen „trest") ve smyslu trestního zákona prostředky stanovenými v tomto zákoně (§ 1 odst. 2) . Podle § 3 odst. 1 zákona o výkonu trestu, střežení odsouzených, dozor nad nimi, metody zacházení s odsouzenými a stanovené podmínky výkonu trestu zajišťuje Vězeňská služba České republiky (dále jen "Vězeňská služba"). Vězeňská služba je oprávněna odsouzeným vydávat pokyny a příkazy a používat vůči nim jen taková omezení a donucovací prostředky, které připouští zvláštní zákon (odst. 2). Podle § 35 odst. 1 zákona o výkonu trestu, je odsouzený povinen hradit náklady výkonu trestu. Nelze-li tyto náklady srazit z odměny za práci, může věznice k jejich úhradě použít peněžní prostředky, které má odsouzený uloženy ve věznici. Podle § 36 odst. 3 zákona o výkonu trestu, výkon rozhodnutí, kterým byla odsouzenému uložena povinnost nahradit škodu způsobenou během výkonu trestu, náklady výkonu trestu nebo zvýšené náklady střežení, náklady na dopravu a předvedení do zdravotnického zařízení provádí po dobu výkonu trestu srážkami z pracovní odměny, peněz uložených ve věznici nebo přikázáním pohledávky podle zvláštních právních předpisů ta věznice, která pohledávku spravuje. Podle § 1 odst. 1 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 10/2000 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů, ve znění účinném do 31. 3. 2001 (dále jen „vyhláška o srážkách“), odměna příslušející odsouzenému podle § 33 odst. 1 zákona, který ve výkonu trestu odnětí svobody (dále jen "výkon trestu") pracuje, snížená podle zvláštních právních předpisů se považuje za hrubou odměnu odsouzeného. Podle § 1 odst. 2 písm. b) vyhlášky o srážkách odměnu odsouzeného sníženou podle odstavce 1 (dále jen "čistá odměna") použije věznice a vazební věznice (dále jen "věznice") na srážky k úhradě nákladů výkonu trestu. Podle § 8 odst. 1 vyhlášky o srážkách náhrada nákladů výkonu trestu (§ 35 odst. 1 zákona) u odsouzených, kteří tyto náklady nehradí z odměny ze zaměstnání podle § 3, se předepíše stejnou sazbou jako u zaměstnaných odsouzených za každý započatý kalendářní den příslušného kalendářního měsíce, není-li dále stanoveno jinak. Podle § 9 odst. 1 vyhlášky o srážkách rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů výkonu trestu podle § 8 vydá ředitel věznice. Podle § 11 vyhlášky o srážkách rozhodnutí o výši nákladů výkonu vazby vydá ředitel věznice, a to na základě pravomocného rozhodnutí soudu, kterým byla odsouzenému uložena povinnost k náhradě nákladů spojených s výkonem vazby (odstavec 1). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 může odsouzený do tří dnů od doručení podat stížnost řediteli věznice, který rozhodnutí vydal. Odsouzený, kterému byla povinnost k náhradě nákladů spojených s výkonem vazby uložena až po propuštění z výkonu trestu nebo vazby, může stížnost podat do pěti dnů ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí podle odstavce 1 doručeno. Stížnost může směřovat jen proti vypočtené výši nákladů výkonu vazby a nemá odkladný účinek. O stížnosti rozhoduje do šedesáti dnů od jejího obdržení generální ředitel Vězeňské služby. Byl-li obžalovaný pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit státu náklady spojené s výkonem vazby, odměnu a hotové výdaje uhr