33 Cdo 827/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 827/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 1. 2025 Spisová značka:33 Cdo 827/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.827.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dobré mravy Promlčení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 3 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 2. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 02.04.2025III.ÚS 1021/25 Milan Hulmák Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 827/2024-391 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně B. S., zastoupené Mgr. Barbarou Martinů, advokátkou se sídlem v Praze 1, Štěpánská 643/39, proti žalované Kooperativě pojišťovně, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21 (identifikační číslo 471 16 617), o 560 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 28 C 265/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2023, č. j. 11 Co 261/2023-334, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. O d ů v o d n ě n í Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 22. 2. 2023, č. j. 28 C 265/2015-304, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 19. 5. 2023, č. j. 28 C 265/2015-309, uložil žalované zaplatit žalobkyni 400 000 Kč s 8,05 % úroky z prodlení od 1. 1. 2015 do zaplacení (výrok I), žalobu v rozsahu 560 000 Kč s 10 % úroky z prodlení od 21. 2. 2020 zamítl (výrok II), rozhodl o nákladech řízení účastnic a státu (výroky III, IV) a žalovanou zavázal k úhradě soudního poplatku (výrok V). K odvolání žalobkyně proti výrokům II a III rozhodnutí soudu prvního stupně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 11. 2023, č. j. 11 Co 261/2023-334, připustil změnu žaloby podáním žalobkyně z 22. 11. 2022 (výrok I), potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II „ve znění, že se zamítá žaloba co do částky 560 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 13. 6. 2013 do zaplacení“, a ve výrocích III a IV (výrok II) a žalované přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení 600 Kč (výrok III). Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že účastnice uzavřely jedinou smlouvou „právně samostatné a odlišné druhy pojištění“, a to základní pojištění (článek III odst. 1 písm. a/ Zvláštních pojistných podmínek pro investiční životní pojištění PERSPEKTIVA O-962-09/01) a rizikové (úrazové) pojištění (článek III odst. 1 písm. b/ Zvláštních pojistných podmínek pro investiční životní pojištění PERSPEKTIVA O-962-09/01). Úrazové pojištění je dílčím pojištěním sjednaným k životnímu pojištění. Úraz žalobkyně dne 14. 8. 2011 je pojistnou událostí ve smyslu § 60 odst. 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů /zákon o pojistné smlouvě/, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „zákon č. 37/2004 Sb.“ (článek II odst. 2 Zvláštních pojistných podmínek pro úrazové pojištění O-921-08/01), za který pojistitelka poskytne plnění podle článku III odst. 1 písm. a/, body i, ii Zvláštních pojistných podmínek pro úrazové pojištění O-921-08/01. Promlčecí doba práva na plnění z pojištění je tříletá a začala běžet za rok po vzniku pojistné události (úrazu), tedy 14. 8. 2012 (§ 8 zákona č. 37/2004 Sb.); uplynula 14. 8. 2015 (články II odst. 2, VI odst. 1, 2 Zvláštních pojistných podmínek pro úrazové pojištění O-921-08/01). Právo na další plnění ve výši 560 000 Kč s příslušenstvím uplatnila žalobkyně po uplynutí promlčecí doby, a proto je nelze přiznat (§ 100 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“). Ke stavení běhu promlčecí doby podle § 112 věty první obč. zák. dochází jen u práva, které bylo u soudu uplatněno „nejen co do nároku“, ale též co do jeho výše. Proto – argumentuje odvolací soud – neběžela promlčecí doba podáním žaloby (13. 8. 2015), jíž žalobkyně požadovala zaplacení 400 000 Kč s příslušenstvím; o částku 560 000 Kč s příslušenstvím rozšířila žalobu až podáním z 19. 2. 2020. Skutková zjištění soudu prvního stupně, která převzal odvolací soud, vyústila v závěr, že žalovaná námitku promlčení práva neuplatnila v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu ve výrocích II a III, žalobkyně namítla, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení dvou právních otázek: 1) stavení promlčecí doby podle § 112 obč. zák. a 2) námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). Pouze ve vztahu k druhé otázce označila rozhodnutí Ústavního a Nejvyššího soudu, jejichž závěry shledává kontradiktorními s řešením, které přijal odvolací soud (nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. III ÚS 2552/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 29/2019). Žalovaná se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Odvolací soud vyšel z toho, že žalobkyně (pojištěná) a žalovaná (pojistitelka) uzavřely 27. 8. 2009 pojistnou smlouvu č. 1420557965 [„Investiční životní pojištění PERSPEKTIVA podle sazby 4 BN“]. Z potvrzení o uzavření smlouvy a z rekapitulace pojištění k 6. 8. 2012 vyplývá, že žalobkyně byla pojištěna pro případ dožití, smrti a úrazu (riziková skupina 1, trvalé následky úrazu s progresivním plněním a tělesné poškození úrazem, s bonusem - pojištění pro případ plné invalidity následkem úrazu s jednorázovým pojistným plněním). Součástmi pojistné smlouvy byly Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění osob O-900-08/01 (dále jen „VPP“), Zvláštní pojistné podmínky pro investiční životní pojištění PERSPEKTIVA O-962-09/01 (dále jen „ZPPI“) a Zvláštní pojistné podmínky pro úrazové pojištění O-921-08/01 (dále jen „ZPPÚ“). Podle článku XVI písm. r/ VPP se pojistnou událostí rozumí „nahodilá událost blíže označená v pojistné smlouvě nebo ve zvláštním právním předpisu, na který se pojistná smlouva odvolává a se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění“. Podle článku III odst. 1 písm. a/ ZPPI lze v pojistné smlouvě sjednat „základní pojištění“, tj. „pojištění pro případ dožití se stanoveného věku nebo dřívější smrti hlavního pojištěného“ a dále „pojištění pro případ úrazu“ či „jiná pojištění uvedená v pojistné smlouvě“ pod písm. b/ až k/, označená jako „riziková pojištění“. Článek II ZPPÚ stanoví, že „Pojistným nebezpečím je možnost vzniku neočekávaného a náhlého působení zevních sil nebo vlastní tělesné síly pojištěného nezávislé na jeho vůli“ (odst. 1). „Pojistnou událostí je úraz pojištěného v důsledku pojistného nebezpečí uvedeného v odst. 1 tohoto článku, který nastal v době trvání pojištění, a pojištěnému způsobil poškození zdraví nebo smrt, a to i tehdy, pokud se poškození zdraví projevilo nebo smrt nastala až po skončení pojištění“ (odst. 2). Podle článku III odst. 1 písm. a/ bodů i, ii ZPPÚ „Pojistitel poskytne pojistné plnění podle ujednání v pojistné smlouvě, a to pojištěnému za tělesné poškození způsobené úrazem, za trvalé následky úrazu.“ Zanechá-li úraz trvalé následky, stanoví článek VI ZPPÚ, že pojistitelka vyplatí „pojistné plnění ve výši procentního podílu z pojistné částky, který přísluší pro jednotlivá tělesná poškození podle příslušné oceňovací tabulky a odpovídá rozsahu trvalých následků po jejich ustálení; v případě, že se neustálily do tří let ode dne úrazu, vyplatí pojistitel pojistné plnění podle procentního podílu, který odpovídá jejich stavu ke konci této lhůty. Stanoví-li příslušná oceňovací tabulka procentní rozpětí, určí pojistitel výši pojistného plnění tak, aby v rámci daného