33 Cdo 953/2012 — Nejvyšší soud

33 Cdo 953/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 11. 2012 Spisová značka:33 Cdo 953/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.953.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. § 243b odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 12. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 953/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně České republiky - Státního ústavu pro kontrolu léčiv se sídlem Praha 10, Šrobárova 48, identifikační číslo: 00023817, zastoupené JUDr. Jaromírem Kovaříkem, advokátem se sídlem Praha 3, Chlumova 10, proti žalované FARMIA, s. r. o., se sídlem Štúrovo, Hlavná 49, Slovenská republika, identifikační číslo: 36774332, o zaplacení 87.750,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 180/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. září 2011, č. j. 39 Co 332/2011-20, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Dovolání žalobkyně proti usnesení ze dne 9. září 2011, č. j. 39 Co 332/2011-20, kterým Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. června 2011, č. j. 21 C 180/2010-10, jímž bylo zastaveno řízení (§ 104 odst. 1 o. s. ř.) a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení, je sice přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. s. ř.“), je však zjevně bezdůvodné. Otázka příslušnosti podle Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000, resp. pravomoci soudů České republiky projednat a rozhodnout spor o zaplacení náhrad výdajů za odborné úkony spojené s trváním registrace léčivých přípravků podle § 112 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů, kterou žalobkyně předkládá k dovolacímu přezkumu, byla již dovolacím soudem vyřešena v typově totožných věcech, jejichž byla žalobkyně účastnicí, a napadené rozhodnutí je v souladu s touto judikaturou (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3793/2011, a ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3015/2011). Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně jako zjevně bezdůvodné podle § 243b odst. 1 o. s. ř. odmítl a v souladu s § 243c odst. 2 o. s. ř. stručně vyložil důvody zjevné bezdůvodnosti. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobkyni právo. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 20. listopadu 2012 JUDr. Blanka Moudrá, v. r. předsedkyně senátu