33 Odo 234/2004 — Nejvyšší soud

33 Odo 234/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 10. 2004 Spisová značka:33 Odo 234/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.234.2004.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Odo 234/2004 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a Víta Jakšiče ve věci žalobce m. P., proti žalované České republice – K. ú. v Č. B., o zaplacení částky 57.508,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 24 C 206/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. prosince 2003, č.j. 19 Co 2650/2003-51, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 57.508,80 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Uváděl, že žalovaná od něho vyžádala a přijala úhradu za počítačové soubory s údaji z katastru nemovitostí, ačkoli tyto údaje měla žalobci předat bezúplatně. Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 18. září 2003, č.j. 24 C 206/2003-30, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 57.508,80 Kč s 3 % úrokem od 6. 6. 2003 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že na základě objednávky ze dne 23. 1. 2003 žalovaná dodala žalobci počítačový soubor s údaji z katastru nemovitostí, za který jí žalobce dne 25. 2. 2003 zaplatil úhradu 57.508,80 Kč. Z ustanovení § 13 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (dále jen „zákon o obcích“) a z § 22 odst. 4 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „zákon o katastru nemovitostí“), dovodil, že mají-li obce zákonné oprávnění při výkonu své působnosti využívat bezplatně údaje katastru nemovitostí, je povinností katastrálního úřadu, aby tyto údaje na žádost obci bezplatně poskytl. Pokud tedy žalobce v posuzovaném případě za vyžádané údaje z katastru nemovitostí zaplatil, jde ze strany žalované o plnění přijaté bez právního důvodu, které je povinna vydat ve smyslu § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObčZ“). Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 11. prosince 2003, č.j. 19 Co 2650/2003-51, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně shledal správnými. Doplnil, že obce jsou oprávněny využívat bezplatně údajů z katastru nemovitostí při každém výkonu své působnosti, ať již samostatné či přenesené, přičemž je pouze na nich, kterou formu poskytování údajů využijí. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Závěr odvolacího soudu o povinnosti katastrálního úřadu poskytovat obcím údaje katastru ve všech formách (tedy i v elektronické podobě) bezúplatně, považuje za nesprávný. Je přesvědčena, že až do 1. 4. 2004, kdy taková povinnost byla výslovně založena novelou zákona o katastru nemovitostí, z žádného právního předpisu jednoznačně nevyplývala. Nadto konstruuje, že nárok na bezúplatné poskytnutí údajů nemohl žalobci vzniknout již proto, že nesplnil podmínky stanovené § 15 odst. 2 vyhlášky č. 162/2001 Sb., když v žádosti výslovně neuvedl, že žádá o bezúplatné poskytnutí údajů a svůj požadavek nezdůvodnil ani odkazem na příslušný právní předpis. Podle názoru žalované nemohly být údaje na technických nosičích závazným podkladem pro zajišťování úkolů orgánů obce při výkonu její působnosti, neboť mají pouze informativní charakter. Protože rozhodnutí odvolacího soudu (přebírající právní názor soudu prvního stupně) je založeno na nesprávném posouzení otázky zásadního právního významu, požaduje žalovaná, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce vyjadřuje názor, že dovolání není v dané věci přípustné, neboť napadené rozhodnutí ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam. Závěr odvolacího soudu o nároku žalobce na poskytnutí bezúplatných údajů hodnotí jako správný. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě k tomu oprávněnou osobou (žalovanou), za níž jednala osoba uvedená § 21a odst. 2 o. s. ř. mající právnické vzdělání (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, avšak není opodstatněné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Protože v posuzované věci odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, je namístě přípustnost dovolání uvažovat výlučně v intencích ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c/] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, je pak takové rozhodnutí, v němž odvolací soud řeší právní otázku, která byla v projednávané věci pro rozhodnutí sporu o právu mezi účastníky určující; současně ovšem musí být splněna podmínka, že právní význam rozhodnutí se dotýká rozhodovací činnosti soudů vůbec (má obecný dopad na případy obdobné povahy). V posuzovaném případě zpochybňuje žalovaná právo obce domáhat se poskytnutí údajů katastru ve formě počítačových souborů k výkonu své působnosti bezúplatně. Tato právní otázka byla s účinností od 1. 4. 2004 vyřešena v části 5, článku VII, bodě 2 zákona č. 53/2004 Sb., jímž se mění zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon,) ve znění pozdějších změn a doplňků tak, že § 22 se doplňuje odstavcem 5, v němž se stanoví, že „údaje katastru ve formě podle odstavců 3 a 4 se poskytují územně samosprávným celkům k výkonu jejich působnosti bezúplatně“; toto ustanovení se vztahuje i na poskytování údajů katastru obci ve formě počítačových souborů (srov. § 22 odst 3 katastrálního zákona). Protože dovolací soud nemá poznatky o tom, že by právní otázka, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci založeno (tedy posouzení, zda do 1. 4. 2004 měly obce právo na bezúplatné poskytování údajů katastru nemovitostí k výkonu jejich působnosti), byla judikaturou řešena, přičemž její řešení může mít význam pro všechny nároky vzniklé před 1. 4. 2004 a má tudíž dopad do širšího kontextu soudní praxe, shledal dovolání žalované přípustným. Právní posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení skutkového stavu příslušné právní normě, jež vede k závěru o právech a povinnostech účastníků. Právní posouzení je nesprávné, dopustil-li se soud při této činnosti omylu, tzn. když na správně zjištěný skutkový stav aplikoval jinou právní normu nebo aplikoval sice správnou právní normu, ale nesprávně ji vyložil, nebo ze skutečností najisto postavených vyvodil nesprávné právní závěry. Podle ustanovení § 13 odst. 3 zákona o obcích jsou obce při výkonu své působnosti (hlava II zákona o obcích upravuje výkon jejich samostatné působnosti a hlava III výkon jejich přenesené působnosti) oprávněny využívat bezplatně údajů katastru nemovitostí. Podle ustanovení § 22 odst. 3 katastrálního zákona a § 3 písm. g/ vyhlášky Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního č. 162/2001 Sb., o poskytování údajů z katastru nemovitostí České republiky (dále jen „vyhláška“