33 Odo 781/2001 — Nejvyšší soud

33 Odo 781/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 1. 2002 Spisová značka:33 Odo 781/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:33.ODO.781.2001.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 48 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Odo 781/2001-152 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce L. P., zastoupeného advokátem proti žalovaným 1) R. P., a 2) A. P., oběma zastoupeným advokátkou, o zaplacení 189.068,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 8 C 52/96, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. července 2001, č.j. 11 Co 468/2001-143, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit na nákladech dovolacího řízení prvnímu žalovanému částku 4.035,- Kč a druhé žalované částku 5.455,- Kč, vše k rukám jejich zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 4. 10. 2000, č.j. 8 C 52/96-105, zamítl žalobu požadující, aby byla uložena prvému žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 134.910,30 Kč a druhé žalované povinnost zaplatit žalobci částku 202.365,40 Kč, v obou případech se 17 % úrokem z prodlení ode dne 29. 1. 1996 do zaplacení, a rozhodnuto o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolání žalobce směřující proti rozsudku soudu prvního stupně, pokud jím byla zamítnuta žaloba požadující po prvém žalovaném zaplacení částky 75.627,40 Kč a po druhé žalované zaplacení částky 113.441,10 Kč, vše se 17% úrokem z prodlení od 29. 1. 1996 do zaplacení, Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 7. 2001, č.j. 11 Co 468/2001-143, odmítl pro opožděnost. Po zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně byl zástupci žalobce, advokátu doručen dne 8. 12. 2000, odvolací soud uzavřel, že odvolání podané osobně na podatelně okresního soudu dne 29. 1. 2001 bylo podáno po uplynutí zákonné patnáctidenní odvolací lhůty. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že odvolací soud nesprávně hodnotil jeho odvolání jako opožděné. Nadále je přesvědčen, že rozsudek soudu prvního stupně nebyl jeho zástupci doručen dne 8. 12. 2000 (mezi listinami, které uvedeného dne koncipient zástupce žalobce převzal, totiž rozsudek okresního soudu nebyl), nýbrž až dne 15. 1. 2001, kdy zástupce žalobce osobně navštívil občanskoprávní oddělení okresního soudu. Údajné doručení rozsudku soudu prvního stupně dne 8. 12. 2000 pak ani nemohlo být účinné, jelikož advokátní koncipient nebyl oprávněn převzít zásilku určenou do vlastních rukou advokáta. Pro tento názor hovoří skutečnost, že „teprve novelizované znění občanského soudního řádu opravňuje advokátního koncipienta za stanovených podmínek výslovně i k přijímání zásilek určených advokátu do vlastních rukou“; v občanském soudním řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. takové výslovné oprávnění zmiňováno není. Pro podporu tohoto svého právního názoru žalobce argumentuje rovněž ustanoveními § 46 odst. 1 písm. a/ a § 367 odst. 1 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 225/2000 Sb., kterou se stanoví poštovní podmínky základních služeb a základní požadavky kvality při jejich zajišťování držitelem poštovní licence, regulujících doručování zásilek do vlastních rukou tak, že doručit do vlastních rukou lze u fyzických osob pouze adresátu zásilky a že doručení zmocněnci je možné pouze v případě, kdy to samotná vyhláška připouští. Takové výslovné zákonné svolení přitom v ustanovení o doručení do vlastních rukou není. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaní nesouhlasí s námitkami obsaženými v dovolání a navrhli, aby dovolací soud dovolání žalobce jako nedůvodné zamítl. V řízení podle nich bylo prokázáno, že zástupci žalobce byl rozsudek okresního soudu doručen dne 8. 12. 2000. Advokátní koncipient Mgr. H. dlouhodobě přebírá listovní zásilky pro advokáta, včetně zásilek určených mu do vlastních rukou, a je nepochybné, že k tomu byl JUDr. F. jako pracovník jeho advokátní kanceláře zmocněn. Výklad ustanovení § 48 odst. 3 o. s. ř., prezentovaný žalobcem není správný. Hovoří-li zákon obecně o písemnosti, má na mysli veškeré písemnosti, tedy i písemnosti určené do vlastních rukou. Nesprávná je rovněž žalobcova argumentace vyhláškou č. 225/2000 Sb., neboť žalobce odkazuje na nepřiléhavá ustanovení tohoto předpisu, písemnosti určené advokátům se totiž doručují způsobem uvedeným v § 5 odst. 6 ve spojení s § 46 odst. 1 písm. b/ uvedeného předpisu. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) projednal věc podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem (žalobcem) řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. dovolání přípustné, dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Odvolání lze v souladu s ustanovením § 204 odst. 1 o. s. ř. podat do patnácti dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Není-li dovolání během této lhůty podáno, je podáno opožděně a soud odvolání v souladu s ustanovením § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítne. Rozsudek se doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou (§ 158 odst. 2 o. s. ř.). Podle ustanovení § 49 odst. 1 o. s. ř., má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost jen tomuto zástupci. Písemnosti určené advokátu mohou být doručovány také advokátním koncipientům a jiným pracovníkům, kteří jsou u advokáta pracovně činní a byli jím pověření přijímáním zásilek (srov. § 48 odst. 3, věta před středníkem, o. s. ř.). Z doručenky založené ve spise je zřejmé, že rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně č.j. 8 C 52/96-105 určený zástupci žalobce, advokátu se sídlem v K., doručovaný doručovatelem soudu V. Ř., převzal dne 8. 12. 2000 koncipient advokáta JUDr. J. F., Mgr. H., který převzetí rozsudku stvrdil svým podpisem na doručence pro soudní doručení. Doručenka má povahu veřejné listiny; účastník, který zpochybňuje správnost údajů uvedených na doručence, je proto povinen nabídnout soudu důkazy k prokázání svého tvrzení. Žalobce své tvrzení, že rozsudek soudu prvního stupně mezi listinami, které jeho koncipient Mgr. H. od doručovatele soudu dne 8. 12. 2000 převzal, nebyl, neprokázal. Jeví se nevěrohodným, že by Mgr. H. svým podpisem potvrdil, že rozsudek soudu prvního stupně od soudního doručovatele přebírá, pakliže by ho ve skutečnosti neobdržel. Je proto namístě vycházet z údajů uvedených na doručence, neboť jejich nesprávnost nebyla prokázána. Důvodnou neshledal dovolací námitku žalobce, že rozsudek soudu prvního stupně nelze mít za doručený dne 8. 12. 2000, ani za předpokladu, že by ho uvedeného dne koncipient Mgr. H. skutečně převzal. Podmínkou k postupu podle ustanovení § 48 odst. 3 věty před středníkem o. s. ř., je existence pověření advokátního koncipienta nebo jiného pracovníka k přijímání písemností určených advokátovi. Pověření nemá zákonem předepsánu písemnou formu a lze jej tak udělit i konkludentně. Jak se podává ze spisu, přebíral písemnosti určené advokátu JUDr. J. F. jeho koncipient, Mgr. H., opakovaně, aniž proti této praxi JUDr. F. u soudu brojil. Není proto důvodu pochybovat o tom, že advokátní koncipient Mgr. H. byl advokátem JUDr. J. F. k přebírání jemu určených písemností (přinejmenším konkludentně) pověřen. Opodstatněná není ani námitka žalobce, že ustanovení § 48 odst. 3, věta před středníkem, o. s. ř., neposkytuje pověřené osobě oprávnění přijímat písemnosti určené advokátu do vlastních rukou. Ustanovení § 48 o. s. ř. upravuje doručování písemností právnickým osobám, advokátům a notářům. Je-li v § 48 odst. 3 o. s. ř. (v ustanovení upravujícím doručování advokátům) použit zákonodárcem výlučně obrat „písemnosti určené advokátu“, nepochybně v sobě zahrnuje veškeré písemnosti, tedy i ty, které jsou určeny do vlastních rukou; slovním spojením „doručovaná do vlastních rukou“ je pouze specifikováno, o jakou písemnost se jedná. Uvedené ustanovení zákona tak za splnění zde stanovených podmínek opravňuje advokátního konc