33 Odo 898/2004 — Nejvyšší soud

33 Odo 898/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 7. 2006 Spisová značka:33 Odo 898/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.898.2004.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 733 předpisu č. 40/1964Sb. § 580 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Odo 898/2004 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce JUDr. T. N., proti žalovanému RNDr. L. P. s místem podnikání S., o částku 42.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 9 C 128/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2004, č. j. 27 Co 97/2004-68, takto : Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2004, č. j. 27 Co 97/2004-68, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se po žalovaném (podnikajícím pod firmou „RNDr. L. P. - C. S. t.“) domáhal zaplacení částky 42.600,- Kč s příslušenstvím představující zálohu, kterou mu dne 7. 5. 2001 zaplatil v souvislosti s objednávkou zájezdu na Zimní olympijské hry v Salt Lake City v době od 11. 2. 2002 do 22. 2. 2002. Ačkoli žalobce objednávku dne 24. 9. 2001 zrušil, žalovaný mu zaplacenou zálohu nevrátil a ani nesplnil jejich ujednání, že do konce měsíce října 2001 bude efektivně nabízet k odkoupení již zajištěné vstupenky a poté s ním provede vyúčtování. Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 29. října 2003, č. j. 9 C 128/2003-49, zamítl žalobu, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 42.600,- Kč s 8 % úrokem z prodlení od 7. 5. 2001 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. dubna 2004, č. j. 27 Co 97/2004-68, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Oba soudy vyšly ze zjištění, že žalobce si podle svého zájmu u žalovaného telefonicky objednal obstarání osmnácti vstupenek na zimní olympijské hry v roce 2002 v Salt Lake City a s tím související služby (ubytování, letenky, pronájem auta). Žalovaný objednávku potvrdil s podmínkou, že žalobce mu do 7. 5. 2001 zaplatí zálohu 1.065,- USD (resp. 42.600,- Kč) představující 25 % ceny služeb, do nichž nebyla zahrnuta cena letenek, která se měla uhradit dodatečně v českých korunách, a s možností zrušit objednávku do 31. 5. 2001 za storno poplatek 1.000,- Kč za jednu osobu. Poté, co žalobce ve sjednaném termínu zálohu zaplatil, žalovaný pro něho obstaral vstupenky za 2.400,- USD, zajistil ubytování, letenky a pronájem auta. Žalobce žalovanému v září 2001 telefonicky sdělil, že chce objednávku zrušit. Žalovaný jej informoval, že lze stornovat vše až na v tu dobu již zakoupené vstupenky, které jsou nevratné; proto zruší-li žalobce objednávku, bude zaplacená záloha použita na částečnou úhradu nákladů vzniklých žalovanému s obstaráním objednaných služeb. Poté, co žalobce objednávku skutečně zrušil, nabídl mu žalovaný dvě možnosti řešení, z nichž si žalovaný vybral tu, podle níž bude žalovaný do konce měsíce října efektivně nabízet k prodeji vstupenky, následně účastníci provedou vyúčtování a žalobce neprodané vstupenky případně odkoupí (nabízenou možnost doplatit plnou cenu vstupenek s jejich okamžitým převzetím žalobce nekvitoval). Žalovanému se podařilo prodat pouze pět vstupenek v hodnotě 385 USD. Žalobce na výzvu, aby si jejich zbývající část po doplacení ceny vyzvedl, nereagoval. Z takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že mezi účastníky nedošlo k uzavření cestovní smlouvy (žalobce si u žalovaného objednal individuální služby, a nikoli cestovní kanceláří pořádaný zájezd, kde minimálně dvě služby jsou pevně dány a pro zájemce závazné). Proto pro účastníky platí to, co jimi bylo sjednáno. Jestliže si ujednali, že lze od smlouvy odstoupit (se storno poplatkem) do 31. 5. 2001 a žalobce od smlouvy odstoupil až v září 2001, je povinen žalovanému uhradit náklady, jež vynaložil na zakoupení objednaných vstupenek. Žalobu proto neshledal důvodnou. Odvolací soud se s právním posouzením věci soudem prvního stupně ztotožnil (ač v odůvodnění jeho rozsudku chybí citace konkrétního ustanovení, jež bylo na daný případ aplikováno) a smlouvu, kterou účastníci mezi sebou uzavřeli, kvalifikoval jako smlouvu o obstarání věci podle § 733 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „obč. zák.“). Tím, že žalobce v září 2001 realizoval své právo odstoupit od uzavřené smlouvy ve smyslu § 735 obč. zák., vznikla mu povinnost podle téhož ustanovení nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady a jinou újmu, která mu vznikla. Těmito účelně vynaloženými náklady jsou náklady na vstupenky, které žalovaný zaplatil. Současně konstatoval, že žalovaný v odporu podaném proti platebnímu rozkazu tyto náklady uplatnil k započtení. Protože i po odečtení 385 USD za pět prodaných vstupenek jsou uvedené náklady vyšší než žalobcem zaplacená záloha, je správný závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Je přesvědčen, že napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam, neboť řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. napadá především správnost právního závěru, že smlouva, kterou účastníci uzavřeli, je smlouvou o obstarání věci podle § 733 a násl. obč. zák. Ačkoli zákon pro platné uzavření smlouvy o obstarání věci požaduje ujednání o ceně předmětu obstarání (účastníci dohodli pouze cenu orientační), době obstarání a odměně za obstarání, smluvní ujednání účastníků tyto podstatné náležitosti postrádá. Je názoru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy inominátní podle § 51 obč. zák. Za nesprávný považuje rovněž právní názor odvolacího soudu, že žalobcovo právo na vrácení zálohy zaniklo, když proti této pohledávce uplatnil žalovaný k započtení svou pohledávku za žalobcem z titulu náhrady nákladů účelně vynaložených v souvislosti s obstaráním vstupenek. Zdůrazňuje, že odpor proti platebnímu rozkazu neobsahuje určitý projev vůle žalovaného k započtení pohledávky adresovaný žalobci. Dalšími výhradami zpochybňuje skutkový základ věci poukazem na to, že v řízení nebylo prokázáno, zda a jaké vstupenky žalovaný pro žalobce obstaral a zda a kolik z nich po odstoupení od smlouvy prodal. V této souvislosti pak nesouhlasí se závěrem, že žalovanému vznikl ve smyslu § 735 obč. zák. nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů. Navíc zdůrazňuje, že i kdyby žalovaný účelně náklady vynaložil a vznikla mu újma, neměl by právo na jejich náhradu, neboť nesplnil svou prevenční povinnost. V tomto ohledu polemizuje se skutkovými závěry odvolacího soudu a nabízí svou verzi skutku (účastníci si dohodli, že po odstoupení od smlouvy bude žalovaný zakoupené vstupenky nabízet a žalobci do 1. 11. 2001 předloží vyúčtování; vyúčtování však předložil až dne 5. 2. 2002). Z uvedených důvodů navrhl rozhodnutí soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. S ohledem na den vydání napadeného rozsudku bylo v dovolacím řízení postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. 4. 2005, kdy nabyla účinnosti jeho novela provedená zákonem č. 59/2005 Sb. - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem - účastníkem řízení při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zaměřil na posouzení otázky jeho přípustnosti. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku se řídí § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. V posuzovaném případě nemůže být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, který byl ve věci vydán. Přípustnost dovolání může být proto dána jen za podmínek § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno