4 Tdo 1064/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 1064/2025-408 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 12. 2025 o dovolání obviněného V. M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. 7 To 224/2024, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 175/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. 1. 2024, sp. zn. 1 T 175/2023, byl obviněný V. M. uznán vinným ze spáchání přečinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů): „dne 23.6.2023 prostřednictvím internetového systému poškozené společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s., IČO: 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8 – Karlín, v úmyslu obohatit se, požádal poškozenou o vyplacení pojistného plnění v podobě úhrady údajného ušlého zisku v důsledku dopravní nehody ze dne 22.6.2023, jejímž byl jako poškozený řidič motorového vozidla zn. Škoda Octavia, RZ XY účastníkem, přičemž ve své žádosti záměrně uvedl nepravdivé údaje o vykonaných jízdách a odebraných pohonných hmotách, které měly sloužit jako podklad pro výpočet výše pojistného plnění, jež mu měl být vyplaceno, avšak díky odhalení poškozenou k úhradě nedošlo, čímž mohl poškozené společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s., IČO: 47116617 v případě vyplacení pojistného plnění způsobit škodu ve výši 454 881 Kč“. 2. Za shora uvedený přečin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 10. 2023, sp. zn. 30 T 114/2023, byl obviněný V. M. odsouzen podle § 210 odst. 4 tr. zákoníku a za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) roků. 3. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 10. 2023, sp. zn. 30 T 114/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž tímto došlo zrušením, pozbyla podkladu. 4. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. 1. 2024, sp. zn. 1 T 175/2023, podal obviněný V. M. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. 7 To 224/2024, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. 5. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. 7 To 224/2024, podal následně obviněný V. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a), d), g) a h) tr. ř. Obviněný se považuje za osobu cizího práva a předkládá k tomu doklady a listiny. Uvádí dále, že poté, co skončilo ustanovení obhájce pro odůvodnění odvolání, nebyl právně zastoupen. Přesto nebyl k jednání soudu 18. 9. 2024 řádně obeslán. Stejně mu nemohl být doručen rozsudek odvolacího soudu. Uvádí, že nejde o řádné předvolání, nemá-li soud doklad o tom, že předvolání bylo obžalovanému doručeno do vlastních rukou, i když jiné osoby učiní vůči soudu prohlášení, že obžalovaného vyrozuměly o konání hlavního líčení. V takovém případě nelze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného. Stejně tak není možno považovat za platné doručení, jestliže se příslušná písemnost dostala do rukou adresáta jiným způsobem, než jak pro doručení dané písemnosti předepisuje nebo připouští trestní řád. Obviněný dále namítl nesprávnost skutkových zjištění ohledně úmyslu se obohatit a úmyslu k výši potenciální škody. I kdyby však byly splněny materiální podmínky pro vedení řízení bez přítomnosti obviněného, pak z důvodu odvolání napadajícího nenaplnění subjektivní stránku trestného činu u pokusu to znamená, že věc nebylo možno spolehlivě rozhodnout bez přítomnosti obviněného. Dodává, že bez jeho osobní účasti nebylo možné provést v potřebném rozsahu dokazování, dostatečně zjistit skutkový stav pro rozhodnutí a spravedlivě ve věci rozhodnout, a to nejen v otázce viny, ale i o trestu nebo o upuštění od potrestání. Opakuje, že rozsudek trpí vadou nesprávného hodnocení subjektivní stránky – zavinění. Soud naprosto rezignoval na zjištění, jakou představu ve vztahu k výši pojistného plnění obviněný mohl mít, zda předpokládal, že mu pojišťovna vyplatí celou požadovanou částku, nebo zda ji nadhodnotil proto, že čekal, že z ní dostane jen zlomek. Nebylo zkoumáno, jestli by pojišťovna pojistné bývala vyplatila, kdyby neměla pochybnosti, jestli tedy pokus v důsledku faktického omylu obviněného nebyl zcela nezpůsobilý poškodit pojišťovnu. Obviněný se závěrem svého dovolání domáhá zrušení napadených rozhodnutí. 6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále k uplatněným dovolacím námitkám uvedl, že námitky obviněného, uplatněné pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., tedy že se považuje za osobu cizího práva a že odevzdal orgánům veřejné správy občanský průkaz, cestovní pas a zrušil si trvalé bydliště, jsou mimo důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. K další námitce obviněného, uplatněné pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., tedy že mu nebylo řádně doručeno „předvolání“ k jednání soudu dne 18. 9. 2024, státní zástupce uvedl, že odvolací soud sice konal veřejné zasedání o odvolání obviněného dne 18. 9. 2024, tohoto obviněného však k veřejnému zasedání nepředvolával, nýbrž ho toliko o takovém zasedání vyrozuměl. Dodává, že v posuzované věci nenastala ani situace, že by obviněný projevil nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti. Nenastala ani situace, že by případnou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluvil. Státní zástupce má proto za to, že námitky obviněného, jimiž brojil proti porušení ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání, jsou neopodstatněné. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že námitky obviněného tomuto důvodu neodpovídají, jelikož obviněný brojí pouze proti skutkovým zjištěním a zpochybňuje výsledky provedeného dokazování. Takové námitky nezakládají existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ani žádného jiného důvodu dovolání uvedeného v § 265b tr. ř. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce uvádí, že tomuto důvodu dovolání s určitou mírou tolerance formálně odpovídají námitky, kterými obviněný brojí proti existenci úmyslného zavinění za pokus přečinu pojistného podvodu podle § 21 odst. 1 a § 210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku. Jak přitom vyplynulo z rozhodných skutkových zjištění, vtělených do popisu skutku ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, obviněný V. M. uvedl v žádosti o vyplacení pojistného plnění nepravdivé údaje, které byly podkladem pro výpočet pojistného plnění. Konkrétní výpočet tohoto plnění a jeho přesná výše byly sice v kompetenci pojišťovny, nicméně tím, že obviněný pojišťovně předložil nepravdivé vstupní údaje o počtu vykonaných jízd a množství čerpaných pohonných hmot, musel mít alespoň obecnou představu o tom, že pojistné plnění se může pohybovat v řádech statisíců korun českých. Za takového stavu je ovšem vyloučeno, aby obviněný neměl žádnou představu o rozhodných skutečnostech spadajících pod zákonné znaky skutkové podstaty žalovaného přečinu (resp. pokusu tohoto přečinu). Nešlo ani o nezpůsobilý pokus přečinu pojistného podvodu podle § 21 odst. 1 a § 210 odst. 1 písm. c), odst. 4 tr. zákoníku, jak obviněný namítl v podaném dovolání. V posuzované věci byl jednoznačně veden záměrem vylákat pojistné plnění z majetku pojišťovny. Na základě všech shora uvedených skutečností dospěl státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k závěru, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání obviněného V. M. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Rozhodnutí o odmítnutí dovolání státní zástupce navrhl učinit v neveřejném zasedání, k jehož konání může Nejvyšší soud přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí. 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována. 8. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda nám