4 Tdo 226/2012 — Nejvyšší soud

4 Tdo 226/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 2. 2012 Spisová značka:4 Tdo 226/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.226.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Dotčené předpisy:§ 2 odst. 6 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:2. 4. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 226/2012-31 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. února 2012 dovolání obviněného K. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 8 To 204/2011, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 1 T 165/2010, t a k t o : Dovolání obviněného K. B. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 17. 3. 2011, sp. zn. 1 T 165/2010, byl obviněný K. B. uznán vinným trestnými činy ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a) tr. zákona č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zákon) a svádění k pohlavnímu styku podle § 217a odst. 1 tr. zákona, za což mu byl v sazbě § 217 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 59 odst. 2 a § 26 odst. 4 písm. e) tr. zákona bylo obviněnému uloženo omezení spočívající v zákazu jakéhokoli kontaktu s V. N. Podle § 72 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona bylo obviněnému uloženo ochranné sexuologické léčení v ústavní formě. Podle rozsudku soudu prvního stupně se uvedených trestných činů dopustil tím, že dne 29. 8. 2009 v době kolem 17.00 hod. ve svém pokoji v místě svého trvalého bydliště v ulici N. Ú. v I., přiměl mladistvého k sexuálním aktivitám, a to tak, že mu nejprve pustil DVD „Ženy hříchu“ s pornografickou tématikou, přičemž při sledování této nahrávky na poškozeného začal vyvíjet psychický nátlak, aby mu mladistvý dovolil třít pohlavní úd až do jeho úplného vyvrcholení s tím, že pokud tak neučiní řekne otci mladistvého špatné věci, které mladistvý prováděl v minulosti, kdy mladistvý pod tíhou těchto pohrůžek souhlasil a obviněný poté provedl mladistvému felaci pod příslibem, že mu za to do dvou měsíců opatří dívku, s níž bude mít mladistvý pohlavní styk. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný v zákonné osmidenní lhůtě odvolání, o němž rozhodoval Krajský soud v Brně. Ve veřejném zasedání, jež bylo konáno dne 14. 6. 2011, poté odvolací soud opravný prostředek obviněného zamítl jako nedůvodný podle § 256 tr. řádu usnesením sp. zn. 8 To 204/2011. Obviněný K. B. podal prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě stanovené § 265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 8 To 204/2011, dovolání, jímž napadl citované usnesení v celém rozsahu s odkazem na zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Znění skutkové věty pokládá za nepřesné a nelogické. Výpovědi slyšených svědků V. N., E. N., J., D., K. a B. byly soudem částečně vadně interpretovány, když z těchto výpovědí se buď podávaly nebo nepodávaly jiné varianty významné pro skutkové závěry soudu, což nalézací soud pominul, takže hodnocení těchto výpovědí nekonvenuje § 2 odst. 6 tr. řádu. Zpochybnil rovněž i závěry znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie. Tvrzení znalkyně, že psychiatrické léčení obviněného ambulantní formou je nepřiléhavé kvůli osobnostním rysům obviněného, pokládá za předčasné a nepodložené. Závěry psychologického znaleckého posudku byly učiněny na podkladě nedostatečně provedeného vyšetření, nadto znalkyně dle přesvědčení obviněného zřejmě nepřípadně ve svých závěrech akcentovala zjištění plynoucí ze zdravotnické dokumentace obviněného z let 1996-1998 a 2001. Výslech obou znalkyň v hlavním líčení obviněnému utvrdil v dojmu, že jsou osobně zainteresovány na tom, aby se podrobil ústavní léčbě. Vzhledem k nedostatečně provedenému dokazování navrhl obviněný opakované výslechy svědků již slyšených - N., B., svědků nových - Mgr. V., revizní znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví sexuologie na obviněného a nový psychologický posudek na poškozeného. Výčet shora uvedených pochybení soudu prvního stupně nenapravil ani soud odvolací, přičemž je zřejmé, že v důsledku těchto vad je zpochybněna i právní kvalifikace skutku, která se mu jeví jako nepřípadná. Závěrem dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podanému dovolání vyhověl, zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2011, sp. zn. 8 To 204/2011, stejně jako rozsudek Okresního soudu Brno – venkov ze dne 17. 3. 2011, sp. zn. 1 T 165/2010, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. K podanému dovolání se písemným sdělením ze dne 17. 2. 2012, sp. zn. 1 Nzo 1162/2011, podle § 265h odst. 2 tr. řádu vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Byť dovolání formálně deklaruje dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti všechny uplatněné námitky směřují proti neúplnosti dokazování, takže dovolání fakticky napadá skutková zjištění. Dále brojí proti údajným vadám procesního charakteru, které však dovoláním napadeny být nemohou. Obviněný polemizuje také se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, což je rovněž nutno považovat za námitky proti hodnocení provedených důkazů. Státní zástupce pokládá provedená skutková zjištění za dostačující pro právní závěry, které z nich soudy vyvodily, přičemž dokazování i hodnocení provedených důkazů je v souladu se zákonnými požadavky na tuto procesní činnost soudu. Státní zástupce neshledal ani okolnosti, které by umožňovaly závěr, že existují extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry. Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky z uvedených důvodů podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, přičemž současně vyjádřil svůj souhlas s tím, aby ve věci rozhodl Nejvyšší soud České republiky za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení § 265i odst. 3 tr. řádu. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého s