4 Tdo 602/2022 — Nejvyšší soud

4 Tdo 602/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 7. 2022 Spisová značka:4 Tdo 602/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.602.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Padělání a pozměnění (pozměňování) veřejné listiny Dotčené předpisy:§ 348 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 10. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 602/2022-160 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 7. 2022 o dovolání obviněného J. K., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2022, sp. zn. 7 To 23/2022, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 6 T 56/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 6 T 56/2021, byl obviněný J. K. uznán vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea první tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) dne 2.2.2021 v 09:38 hodin v Praze 1, ulici XY před domem č.p. XY, umístil za sklo palubní desky svého osobního vozidla Mercedes-Benz GLE 350 D 4MATIC, RZ: XY průkaz ZTP č. XY vystavený Úřadem práce ČR a parkovací průkaz O7 č. XY vystavený Úřadem městské části Praha 6, o nichž věděl, že nejsou pravými listinami, neboť je nezískal standartním úředním postupem, který se mu pro zdlouhavost správního řízení nechtělo podstupovat, ale od mu neznámého muže toliko za symbolickou úplatu „na pivo“, takto označené vozidlo zaparkoval na vyhrazeném parkovišti pro vozidla přepravující osobu těžce zdravotně postiženou označeném dopravní značkou IP 12 + V10f, kdy vozidlo bylo na základě rozhodnutí strážníka Městské policie hl. města Prahy převezeno na odtahové parkoviště Těšnov, Praha 1, kde následně oba průkazy vydal, kdy odborným zkoumáním bylo zjištěno, že se jedná o celkové padělky. Za uvedené jednání byl obviněný J. K. odsouzen podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 tr. zákoníku k peněžitému trestu stanovenému ve výměře 40 denních sazeb ve výši 500 Kč, tj. v celkové výměře 20 000 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo stanoveno, že peněžitý trest bude zaplacen v 10 splátkách po 2 000 Kč měsíčně, kdy splatnost každé dílčí splátky peněžitého trestu se stanovuje k poslednímu dni v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabyde rozsudek právní moci. Výhoda splátek peněžitého trestu odpadne, pokud nebude dílčí splátka včas zaplacena. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to průkazu ZTP č. XY, vystaveného na jméno J. K. a parkovacího průkazu O7 č. XY, vystaveného na jméno J. K. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 6 T 56/2021, podal obviněný J. K. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 3. 2022, sp. zn. 7 To 23/2022, tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2022, sp. zn. 7 To 23/2022, podal následně obviněný J. K. prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. (když tyto dovolací důvody byly uvedeny pouze citací zákonného znění). Obviněný v dovolání uvedl, že projednávaného přečinu se dopustila jiná osoba – a to J. P., která je dle mínění dovolatele soudu i policii známá. Dále uvedl, že tato osoba jednala ve věci vyřizování průkazů ZTP na základě plné moci, kterou jí obviněný udělil. V této souvislosti uvedl, že tato skutečnost je mimo jiné prokázána i kamerovým záznamem při předání předmětných průkazů, přičemž napadl tvrzení odvolacího soudu, že „dovolatel, ač vysokoškolsky vzdělaný, k takovému postupu nevydal panu P. plnou moc k zastupování v této věci“. Z písemného prohlášení F. J. dovodil, že se nejedná o ojedinělý případ padělání dokladů panem P. Obviněný se rovněž neztotožnil s názorem soudů, že musel rozpoznat padělky těchto listin, přičemž pochybnost o pravosti dokladů měl na místě jen jeden z přítomných strážníků. Dále namítl, že „odvolací soud některé důkazy dále aplikovat nepřiléhavě, ba dokonce svévolnou a zavádějící formou“, když v této souvislosti zmínil zásadu in dubio pro reo. Dovolatel rovněž uvedl, že jeho jednání mělo být posouzeno jako porušení zákona o přestupcích č. 200/1990 Sb., konkrétně § 28 zákona č. 200/1994 Sb, když dle názoru obviněného všeobecná soudní praxe nahlíží na § 28 zákona č. 200/1990 Sb. jako na lex specialis. Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, aby zrušil také rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 6 T 56/2021, a sám zprostil dovolatele obžaloby. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že dovolatel opakuje ve svém dovolání obhajobu, kterou uplatnil již před soudem prvního stupně a kterou shrnul ve svém odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně. S původně vyslovenými námitkami se soudy vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Soud prvního stupně tak učinil v odstavcích 20-23 odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v odstavcích 5 a 6 odůvodnění svého usnesení napadeného předmětným dovoláním. Pokud dovolatel pod bodem 1 namítl, že „projednávaného přečinu se dopustila jiná označená konkrétní osoba“, za níž označuje jemu neznámého „pana J. P.“, zjevně tím odmítá porozumět skutku, za který byl odsouzen. Z popisu skutku ani z právní věty výroku rozsudku není patrno, že by snad bylo dovolateli kladeno za vinu, že by předmětné listiny padělal on sám. Pod bodem 2 uvedené části II. dovolatel v reakci na konstatování odvolacího soudu, že onomu neznámému „P.“ ani neudělil plnou moc, nově tvrdil, že takovou plnou moc jmenovanému udělil. Tvrzení dovolatele o plné moci v reakci na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je tak jen další absurditou, která ještě více zpochybňuje jeho obhajobu. Plná moc by totiž musela být doprovázena zjištěním totožnosti zmocněnce ze strany zmocnitele. Pokud dovolatel v bodu 3 sdělil, že také F. J. si obdobnou cestou opatřil a užíval padělané doklady, konstatoval, že jmenovaný J. v předmětné věci stíhán nebyl a obhajoba, že také jiné osoby se dopustily podobné trestné činnosti, je sama o sobě bezpředmětná. V bodu 4 dovolatel namítl, že nemohl rozpoznat, že se jedná o padělky, neboť pochybnost o pravosti dokladů měl na místě jen jeden z přítomných strážníků. Státní zástupce konstatoval, že srozumění dovolatele nebylo soudy dovozováno z kvality či nekvality padělků, nýbrž z okolností, za nichž si dovolatel doklady zakoupil – od neznámé osoby „za pivo“ na chodbě úřadu bez splnění úřadem požadovaných náležitostí. Pokud se obviněný domáhal užití zásady in dubio pro reo, připomněl, že tato zásada je zásadou procesní a nikoli hmotněprávní a Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Dále dovolatel uplatnil námitky proti právnímu posouzení skutku. Takové námitky odpovídají jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Jsou však zjevně neopodstatněné. Dovolatel zde poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, které označil jako „ECLI:CZ:NS:2019:4.TZ.76.2019.1“. Judikovaná věc se liší od věci dovolatele, neboť dovolatelovy listiny nebyly pravé. A otázka pravdivosti je podle citovaného judikátu pro naplnění předmětné skutkové podstaty otázkou bezpředmětnou. Chráněna je zde toliko pravost, nikoliv pravdivost veřejné listiny. V této části je tedy dovolání zjevně neopodstatněné, neboť právní posouzení skutku je správné. Pokud dovolatel opakoval, že o pravosti předmětných listin byl přesvědčen, pouze tím opakuje své procesní námitky proti učiněným skutkovým zjištěním. Pokud se dovolatel domáhal posouzení svého jednání „podle § 28 zákona 200/1994 Sb. odst. 1)“, cestou k posouzení dovolatelova jednání jako přestupku by muselo být tvrzení, že jeho jednání nedosáhlo dostatečné škodlivosti pro společnost ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou