4 Tdo 636/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 636/2025-129 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2025 o dovolání obviněného R. M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2024, sp. zn. 67 To 340/2024, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 50 T 72/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 8. 2024, sp. zn. 50 T 72/2024, byl obviněný R. M. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) dne 17. 4. 2024 v přesně nezjištěné době po 20. hodině do 20:57 hodin v Praze XY- XY na pozemní komunikaci v ulici XY i u železničního přejezdu č. XY, řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Volkswagen Sharan, šedé barvy, registrační značky XY, které mělo proražené obě levé pneumatiky, tedy nebylo způsobilé k jízdě, což upoutalo pozornost řidiče projíždějícího autobusu MHD, který věc telefonicky oznámil na linku 156, a poté byl kontrolován nejdříve hlídkou Městské policie hl. m. Prahy, kdy po vyzvání hlídky Městské policie sl. č. 3275 a sl. č. 2026 se odmítl podrobit dechové zkoušce na přítomnost alkoholu, poté se na místo dostavila hlídka PČR MOP Čakovice s volacím znakem IRIS 513, kdy tato vyzvala obžalovaného, aby se podrobil dechové zkoušce na přítomnost alkoholu v krvi, a následně provedenou zkouškou na přístroji Dräger č. ARML 0047 byla u obžalovaného zjištěna hodnota 2,67 g/kg v čase 22:21 hod. a opakovanou zkouškou v čase 22:27 hod. téhož dne 2,47 g/kg alkoholu v krvi, a dále odmítl poskytnout biologický materiál při lékařském vyšetření ke zjištění ovlivnění alkoholem v Nemocnici Na Bulovce dne 17. 4. 2024 v čase 23:00 hod., kdy takto zjištěná hodnota již z obecného hlediska zcela vylučuje způsobilost řidiče bezpečně ovládat řízení motorového vozidla a jeho psychosenzomotorické schopnosti byly tudíž natolik ovlivněny, že byl přinejmenším srozuměn s tím, že nebyl schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo. 2. Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba v trvání 24 měsíců. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 24 měsíců. 3. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 8. 2024, sp. zn. 50 T 72/2024, podal obviněný R. M. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 10. 2024, sp. zn. 67 To 340/2024, tak, že odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2024, sp. zn. 67 To 340/2024, podal následně obviněný prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 5. V odůvodnění uvedl, že „soudy věc kvalifikovaly jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, ale toto soudy takto neměly nikdy kvalifikovat, neboť v daném případě nešlo vůbec o trestněprávní jednání. Soud prvního stupně a druhého stupně nesprávně právně vyhodnotil důkazy a skutkový stav podle popsaného skutkového stavu a nesprávně kvalifikoval skutek. Byla porušena Listina základních práv a svobod, a to konkrétně její čl. 40 odst. 2“. Dále obviněný odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11, z něhož odcitoval část textu. Rovněž namítl, že „v průběhu hlavního líčení nebylo prokázáno, že by usedl za volant po předchozím požití drog ani alkoholu. Byl odsouzen bez prokázání skutku a byla porušena zásada in dubio pro reo – byl odsouzen za jízdu pod vlivem alkoholu, kdy je zde z jeho strany tvrzeno, že alkohol v žádném případě před jízdou nepožil. Svoji výpověď při hlavním líčení považuje za zřejmou a jasnou, když vysvětlil všechny skutečnosti a všechno do sebe zapadá. Jeho výpověď nelze považovat jako nepředmětnou ani jako nepravdivou. Je zde namístě uplatnit zásadu v pochybnostech ve prospěch odsouzeného a je to obžaloba, která má důkazní povinnost. On vše řádně vysvětlil a obhájil. Jeho verze je samozřejmě pravdivá a skutečná, rozhodně nebylo žádným způsobem prokázáno, že řídil pod vlivem návykové látky a jsou zde důvodné pochybnosti stran toho“. Dovolatel konkrétně namítá, že v průběhu hlavního líčení nebylo prokázáno, že by obviněný usedl za volant po předchozím požití drog či alkoholu. Obviněný popírá, že by před jízdou požil alkohol. 6. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, aby zrušil také rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 8. 2024, sp. zn. 50 T 72/2024, a aby věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k novému projednání a rozhodnutí. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Obviněný předně nesprávně kvalifikoval jím uplatněný dovolací důvod. Obviněný sice na jednu stranu namítá, že se soudy dopustily nesprávného právního posouzení skutku, neboť ve věci nejde o přečin ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, v rámci samotných dovolacích námitek však obviněný fakticky brojí proti skutkovým závěrům soudů, když konkrétně tvrdí, že v průběhu hlavního líčení nebylo prokázáno, že za volant usedl po předchozím požití alkoholu. V takovém případě proto měl správně uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 8. Lze konstatovat, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.). Verze prezentovaná obviněným byla ostatními ve věci shromážděnými důkazy zcela vyvrácena. Tvrzení obviněného, že až k železničnímu přejezdu jel bez přestávky a že až na tomto železničním přejezdu píchnul pneumatiky, je vyvráceno svědeckou výpovědí M. B., který jako řidič linkového autobusu vypověděl, že vozidlo obviněného s píchnutými pneumatikami viděl nejprve zaparkované na zastávce XY (ulice XY – poznámka státního zástupce), po cca 15 minutách toto vozidlo viděl přeparkované na další MHD zastávce ve směru na XY a cirka za půl hodiny bylo vozidlo přeparkované opět o něco blíže XY, a to již za železničním přejezdem. Dále tvrzení obviněného o tom, že po zastavení za železničním přejezdem na cca jednu hodinu usnul a až poté jej vzbudili policisté, nemůže obstát s ohledem na kamerový záznam, který prokazuje, že obviněný s vozidlem přejel železniční přejezd v čase 20:57 hodin, přičemž několik minut poté se k vozidlu dostavila hlídka Městské policie. Zajištěné kamerové záznamy dále zachycují v čase 20:56 hodin průjezd vozidla obviněného křižovatkou ulic XY a XY, kdy vozidlo na tomto kamerovém záznamu jede velmi pomalu, nesvítí, a dokonce i přejíždí středovou čáru. O závěru, že obviněný požil alkohol již před samotnou jízdou, svědčí i způsob jízdy vozidla obviněného zachycený na předešle konstatovaném kamerovém záznamu. Lze proto uzavřít, že skutková verze prezentovaná obviněným je v přímém rozporu se zjištěními vyplývajícími z provedených důkazů. 9. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. 10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována. 11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 12. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a zák