4 Tdo 662/2023 — Nejvyšší soud

4 Tdo 662/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:9. 8. 2023 Spisová značka:4 Tdo 662/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.662.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 10. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 662/2023-108 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 8. 2023 o dovolání obviněné D. O., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 9 To 341/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 15 T 113/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 15 T 113/2022, byla obviněná D. O. uznána vinnou ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů): „dne 10. 9. 2022 kolem 14:45 hodin v obci XY, okres Příbram, na silniční komunikaci u domu č. p. XY, ve směru jízdy na obec XY řídila motorové vozidlo tovární značka Škoda Fabia, registrační značky XY, ačkoliv věděla, že jí byl rozhodnutím Městského úřadu Příbram ze dne 23. 5. 2022, sp. zn. DÚ/661/18926/2022/Nep, které nabylo právní moci dne 1. 9. 2022, uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 15 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.“ Za uvedené jednání byla obviněná D. O. odsouzena podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3 a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 100 (jedno sto) denních sazeb po 250 (dvě stě padesát) Kč, to je v celkové výměře 25 000 (dvacet pět tisíc) Kč. Proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 15 T 113/2022, podala obviněná D. O. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 9 To 341/2022, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání zamítl. Proti usnesení Krajského soudu v Praze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 9 To 341/2022, podala obviněná D. O. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), i), m) tr. ř. Namítla, že nedošlo ke spáchání žádného trestného činu, skutek není trestným činem a jednání tak, jak je popsáno v obžalobě, se nestalo. Obviněná neřídila vědomě v zákazu řízení a nic takového nebylo v žádném případě prokázáno. Byla tak odsouzena bez prokázání naplnění formálních znaků skutkové podstaty přečinu, dle ustanovení dle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, když souběžně a zároveň došlo k porušení ústavně garantované presumpce neviny, skrze ignorování zásady in dubio pro reo. Obviněná tvrdí, že nevěděla o tom, že zákaz řízení stanovený jí soudem je v právní moci. Nevěděla tudíž, že v daný moment nesmí řídit motorová vozidla. V tento okamžik, kdy sedla za volat byla zcela v dobré víře s tím, že nepáchá žádný protiprávní skutek. Není zde ani prokázáno, že o daném zákazu věděla, tudíž by s jistotou mařila výkon úředního rozhodnutí. Za takové situace namítá, že k jejímu odsouzení neexistují žádné důkazy, které by dokazovaly naplnění skutkové podstaty žalovaného přečinu. Obviněná proto závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 9 To 341/2022 ze dne 11. 11. 2023 a odsuzující rozsudek Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 15 T 113/2022 ze dne 09. 11. 2022 a věc vrátil soudu prvnímu stupně k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněné se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že pokud obviněná uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., z obsahu podaného dovolání vyplývá, že jej uplatnila v jeho druhé alternativě, tedy že byl zamítnut její řádný opravný prostředek, přestože předchozím řízení byl dán jiný důvod dovolání. Takto formulovaný důvod dovolání však může být úspěšný pouze v případě, že by byla zjištěna existence vytýkané vady zakládající některý z důvodů dovolání, která by zatěžovala řízení před soudem prvního stupně. Takovou vadou však rozhodnutí soudu nalézacího dle názoru státního zástupce zatíženo není. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. státní zástupce uvádí, že vzhledem k uložení peněžitého trestu je tento trest možno považovat za odpovídající intencím trestního zákoníku. Uplatněný dovolací důvod se proto taktéž jeví nedůvodným. Nelze dle státního zástupce přisvědčit ani dovolatelce ohledně tvrzeného nesprávného hmotněprávního posouzení skutku ze strany soudů, kdy podle jejího názoru vůbec nedošlo k naplnění znaků skutkové podstaty stíhaného přečinu, a to především z pohledu subjektivní stránky. Argumentace užitá obviněnou k právnímu posouzení jejího jednání v dovolání, shodující se v podrobnostech s argumenty odvolacího řízení, byla podrobně vyvrácena již odvolacím soudem, s nímž státní zástupce souhlasí a v podrobnostech na jeho závěry odkazuje, když má zároveň za to, že mají oporu v provedeném dokazování jak před nalézacím soudem, tak v odvolacím řízení a nikterak nevybočují z konstantní právní praxe a nejsou v rozporu s recentní judikaturou (např. rozhodnutí NS sp. zn. 7 Tdo 498/2013-22). V souvislosti s tvrzenou absencí subjektivní stránky skutkové podstaty stíhaného přečinu u obviněné je třeba odkázat na výsledky dokazování v hlavním líčení, podle kterých bylo správní rozhodnutí druhého stupně doručeno jejímu zástupci na základě plné moci, vydané pro celé řízení, což je v souladu s § 34 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, čímž zároveň jak upozorňuje i odvolací soud v bodě č. 7 odůvodnění usnesení nastala fikce doručení rozhodnutí u obviněné. Bylo tak jedině věcí obviněné, aby se sama o existenci rozhodnutí v odvolacím řízení před správním orgánem zajímala. Z tohoto úhlu pohledu pak neobstojí její obhajoba užitá v řízení před soudem, že o zákazu řízení, který jí byl pravomocně uložen, nevěděla. V tomto kontextu je pak třeba dále poukázat na argumentaci soudů, která zdůrazňuje fakt, že mezi nabytím právní moci správního rozhodnutí a stíhaným skutkem byl odstup více než týden, tedy dostatečný časový prostor pro obviněnou, seznámit se s výsledky správního řízení. Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dospěl k závěru, že dovolání obviněné obsahově nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Proto navrhl, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí s