4 Tdo 798/2024 — Nejvyšší soud

4 Tdo 798/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 12. 2024 Spisová značka:4 Tdo 798/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:4.TDO.798.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neposkytnutí pomoci Dotčené předpisy:§ 150 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:6. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 798/2024-309 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2024 o dovoláních obviněných 1. D. Ž., a 2. J. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2024, sp. zn. 9 To 143/2024, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 44 T 4/2024, t a k t o : I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2024, č. j. 9 To 143/2024-246, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 2. 2024, č. j. 44 T 4/2024-213, v celém rozsahu. II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 2. 2024, sp. zn. 44 T 4/2024 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byli obvinění J. S. a D. Ž. (dále také jen jako „obvinění“, příp. „dovolatelé“) uznáni vinnými přečinem neposkytnutí pomoci podle § 150 odst. 2 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustili tím, že dne 25. 5. 2023 v době od 06.29.34 hodin do 06.37.40 hodin v Praze, naproti domu na ulici XY, poblíž sloupu veřejného osvětlení č. XY, v parku XY mezi ulicemi XY a XY, jako strážníci Městské policie hlavního města Prahy, v rámci výkonu své služby, byli na místo vyslání svým operačním důstojníkem, protože na tomto místě byl v čase 06.24 hodin nahlášen nález oběšeného muže, později ztotožněného jako V. L., přičemž po příjezdu na místo v čase 06.29.34 hodin, poškozenému, který visel na laně pověšeném na stromě a stál na špičkách, neposkytli první pomoc, nezjišťovali životní funkce a neodřízli lano, na kterém visel, a až v čase 06.37.40 hodin, tj. po 8 minutách, po rozhovoru s operátorkou záchranné služby a po příjezdu další hlídky městské policie ve složení strážník J. S. a J. U. na místo, J. S. za pomoci obviněného J. S. odřízli lano, na kterém poškozený visel, a začali s jeho resuscitací pomocí přístroje AED, a to až do příjezdu záchranné služby, kteří pak v resuscitaci pokračovali a podařilo se jim poškozeného oživit, převezli ho do nemocnice, kde však dne 30. 5. 2023 zemřel a bezprostřední příčinou jeho smrti byl otok mozku po strangulaci ze dne 25. 5. 2023, přičemž neadekvátně dlouhý časový úsek 8 minut, po který obvinění poškozenému neposkytli pomoc, mohl ovlivnit následný zdravotní stav poškozeného, přičemž strážnici D. Ž. a J. S. se nesnažili o záchranu života poškozeného, neposkytli mu první pomoc, neučinili pro jeho záchranu vůbec nic, a to přesto, že museli vědět, že je poškozený V. L. v ohrožení života, a oba obžalovaní, jako strážníci Městské police hl. m. Prahy, v době výkonu svého zaměstnání byli povinni učinit veškerá dostupná opatření pro záchranu života a poskytnout poškozenému první pomoc. 2. Za uvedený přečin byl oběma obviněným uložen shodný trest, když jim byl podle § 150 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 50 (slovy: padesáti) denních sazeb ve výši 1 500 Kč (slovy: jeden tisíc patnáct set korun českých), tj. v celkové výměře 75 000 Kč (slovy: sedmdesát pět tisíc korun českých). 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání oba obvinění, která zaměřili do všech jeho výroků. Současně proti němu podala odvolání státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, a to v neprospěch obviněných do výroku o trestu. Městský soud v Praze (dále také jako „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) o podaných odvoláních rozhodl usnesením ze dne 16. 5. 2024, sp. zn. 9 To 143/2024, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí, konkrétně v bodě 37, potom jen pro úplnost upozornil na formální pochybení soudu prvního stupně, které spočívalo v tom, že peněžitý trest obviněným uložil za použití § 67 odst. 3, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku, když správně měl ve výrokové části rozsudku uvést, že peněžitý trest ukládá za použití § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Jelikož však odvolací soud dospěl k závěru, že nalézací soud správně seznal všechny podmínky pro uložení peněžitého trestu v dané věci splněnými, rozhodl se na uvedené formální pochybení poukázat toliko v rámci odůvodnění svého usnesení. II. Dovolání a vyjádření k nim 4. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 16. 5. 2024, sp. zn. 9 To 143/2024, ve spojení s rozsudkem nalézacího soudu, podali obvinění prostřednictvím společného obhájce dovolání, v němž explicitně uplatnili dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Podle obviněných jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, dále podle nich rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiné nesprávném hmotněprávním posouzení a zároveň bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. 5. V podaném dovolání, konkrétně pak v části „II.“ obvinění předně připomínají teoretická východiska k jimi uplatněným dovolacím důvodům. Následně v části „III.“ dovolání představují konkrétní dovolací argumentaci. Zdůrazňují, že soudy nižších stupňů konstatovaly, že poškozený byl „osobou v nebezpečí smrti“, přičemž jeho stav oba soudy podřadily pod skutkovou podstatu § 150 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Obvinění však namítají, že poškozený byl v době jejich příjezdu již osobou zemřelou a že tedy vůbec nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty uvedené v § 150 odst. 1 či odst. 2 tr. zákoníku z hlediska objektu ani objektivní stránky předmětného přečinu. 6. V podrobnostech pak uvádějí, že pokud budou brát na zřetel, že se poškozený oběsil v čase 6:12, pak bude čas smrti 6:17, tj. čas oběšení plus 5 minut. Akcentují, že svědek V. uvedl, že venčení jeho psa trvalo od 6:00 do 6:15 a že ihned po začátku venčení viděl něco u stromu, ale nevěnoval tomu pozornost. Protože poškozený byl na městském kamerovém systému (dále jen „MKS“) zachycen v době 6:10:49, tak na místo oběšení se mohl dostat v čase 6:12 a poté provést oběšení. Obvinění poukazují na neexistenci znaleckého posudku, když znalec by byl schopen na základě pitevního protokolu udělat posudek, který by prokázal najisto, že poškozený utrpěl mozkovou smrt nejpozději v 6:17, tj. maximálně do pěti minut po oběšení. Proto za žádných okolností nemohl být jeho mozek oživen o více než 12 minut později po jeho mozkové smrti, tedy v čase příjezdu hlídky městské policie (dále jen „MP“) v 6:29:18, kdy byl poškozený oběšen již 18 minut. 7. Dovolatelé zdůrazňují, že oběšenému člověku se v čase T+1 sekunda uzavře škrtící smyčkou krevní oběh do mozku, v čase T+10 sekund začne otok mozku a v čase T+60 sekund začnou odumírat mozkové buňky. Pokud je tento oběšený sňat ze škrtící smyčky v čase T+1 sekunda až do času cca T+180 sekund, lze ještě jeho mozkovou činnost, byť s částečným poškozením mozku, opět obnovit. Pokud ale oběšený zůstal ve škrtící smyčce přes čas T+180 sekund, poškození mozku dosáhlo neokysličováním jeho buněk takové intenzity, že v čase T+180 sekund až do času T+300 sekund všechny mozkové buňky trvale a nevratně odumírají, neboť mozkové buňky, na rozdíl od srdečních buněk, umírají bez kyslíku dodávaného cévami do pěti minut. Podle nich poškozený zemřel už během oběšení, když smrtí se rozumí mozková smrt. Současně připouštějí, že u mrtvého těla lze opět technicky obnovit kardiovaskulární systém, který je svým způsobem na mozku nezávislý. Jinými slovy, srdce bije a plíce se nadechují, protože tělo neví, že jeho mozek je mrtvý. Proto nebylo možné žádným známým lékařským postupem oživit mrtvého člověka po 13 minutách od konce jeho mozkové smrti a oni tedy v čase T+180 sekund nemohli nijak zachránit definitivně a nevratně mrtvého člověka. Oproti tomu lze konstatovat, že svědek V. se o záchranu jistě pokusit mohl a měl, což ale neudělal, i když mu tím nehrozilo žádné nebezpečí, a z neznámých