4 Tz 110/2006 — Nejvyšší soud

4 Tz 110/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 8. 2006 Spisová značka:4 Tz 110/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.110.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 110/2006 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 30. srpna 2006 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného Bc. K. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2004 sp. zn. 5 To 504/2003, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o : Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2004 sp. zn. 5 To 504/2003, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 254 odst. 1, § 256 a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného Bc. K. S. Napadené usnesení s e z r u š u j e v části, jíž bylo zamítnuto odvolání obviněného proti výroku o vině pod bodem 1) a výroku o souhrnném trestu rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 3. 2003 sp. zn. 102 T 23/2002. Současně se zrušuje rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 26. 3. 2003 sp. zn. 102 T 23/2002, ve výroku o vině pod bodem 1) a výroku o souhrnném trestu. Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušené části usnesení a rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Karviné – pobočka v Havířově s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 26. 3. 2003 sp. zn. 102 T 23/2002, byl obviněný Bc. K. S. v bodě 1) výroku rozsudku uznán vinným trestným činem útoku na státní orgán podle § 154 odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 3. 1. 2001 v H., okres K., v souvislosti s podáním, které je projednáváno u Okresního soudu v Karviné – pobočka Havířov pod sp. zn. 26 Nc 185/98, 26 Nc 189/98 a 26 Nc 183/98, zaslal stížnost na samosoudkyni Mgr. J. Z. s hrubě urážlivými výroky. V bodě 2) výroku rozsudku byl uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 písm. b) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 3. 10. 2001 v 8.10 hod. v H. –P., okres K., v budově Obvodního oddělení Policie České republiky poté, co byl vyšetřovatelem podle § 75 tr. ř. zadržen jako obviněný, utekl z kanceláře vyšetřovatele a byl poté zadržen policistou Obvodního oddělení Policie ČR Havířov 2, který prováděl jeho ostrahu na chodbě budovy. Za skutek pod bodem 1) byl obviněnému v sazbě § 206 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Výkon tohoto trestu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu v pravomocném rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 3. 2002 sp. zn. 1 T 69/2000, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za skutek pod bodem 2) výroku rozsudku byl obviněnému v sazbě § 171 odst. 1 tr. zák. uložen samostatný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Obviněný Bc. K. S. podal proti tomuto rozsudku odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. 1. 2004 sp. zn. 5 To 504/2003, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Ministr spravedlnosti podal podle § 266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. proti posledně citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Bc. K. S. Podle jeho názoru došlo tímto rozhodnutím k porušení zákona v neprospěch obviněného, a to v ustanoveních § 254 odst. 1, § 256 tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Je však třeba upřesnit, že mimořádný opravný prostředek je podán pouze do té části usnesení Krajského soudu v Ostravě, jíž bylo zamítnuto odvolání obviněného do výroku o vině trestným činem útoku na státní orgán podle § 154 odst. 2 tr. zák. zatímco výrok o vině trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 písm. b) tr. zák. a za tento trestný čin uložený samostatný trest pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně mimořádným opravným prostředkem napaden nebyl. Ministr spravedlnosti uvedl, že již z obsahu skutkové věty pod bodem 1) výroku rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 26. 3. 2003 sp. zn. 102 T 23/2002, je zřejmé, že obviněný nevhodnými výrazy častoval konkrétní osobu soudkyně Okresního soudu v Karviné Mgr. J. Z. Soudy obou stupňů z výsledků dokazování však mylně dovodily, že obviněný měl v úmyslu urazit státní orgán jako celek, aniž ve svých rozhodnutích řešily rozdíl mezi trestným činem útoku na státní orgán ve smyslu ustanovení § 153 až 154 tr. zák. a útoku na veřejného činitele podle § 155 až 156 tr. zák., a aniž jakkoli řešily odlišnost pojmů „státní orgán“ a „veřejný činitel“ a s tím související různý rozsah ochrany, který je každému z nich trestním zákonem poskytován. Podle jeho názoru pak právní kvalifikace skutku pod bodem 1) výroku rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, nemůže obstát, přičemž tuto vadu nenapravil ani Krajský soud v Ostravě v odvolacím řízení. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2004 sp. zn. 5 To 504/2003, byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného Bc. K. S. Dále nechť Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zruší, zrušen nechť je i rozsudek Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově ze dne 26. 3. 2003 sp. zn. 102 T 23/2002 ve výroku o vině pod bodem 1), jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté navrhl procesní postup podle § 270 odst. 1 tr. ř., tj., aby věc byla vrácena Okresnímu soudu v Karviné, pobočka v Havířově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen. Podle ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž mohlo být podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. Podle § 256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné. Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Nejvyšší soud konstatuje, že Krajský soud v Ostravě se při rozhodování o obviněným podaném opravném prostředku těmito zákonnými ustanoveními důsledně neřídil. Základní námitkou, kterou ministr spravedlnosti uplatnil v podané stížnosti pro porušení zákona, je nesprávný výklad pojmu „státní orgán“ jakožto zákonného znaku skutkové podstaty trestného činu útoku na státní orgán podle § 154 odst. 2 tr. zák. K této právní problematice zastává Nejvyšší soud tento právní názor: Trestného činu útoku na státní orgán podle ustanovení § 154 odst. 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo hrubě urazí nebo pomluví státní orgán při výkonu jeho pravomoci nebo pro tento výkon. Tento trestný čin spadá mezi trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných podle třetí hlavy zvláštní části trestního zákona a v tomto rámci je jedním z trestných činů proti výkonu pravomoci státního orgánu a veřejného činitele podle prvního oddílu uvedené hlavy. Útok na státní orgán je upraven v ustanoveních § 153 až 154 trestn