4 Tz 123/2004 — Nejvyšší soud

4 Tz 123/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 8. 2004 Spisová značka:4 Tz 123/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.123.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 123/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. srpna 2004 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného K. B., proti pravomocnému usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. března 2004, sp. zn. 5 To 105/2003 a rozhodl t a k t o : Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost pro porušení zákona z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2002, sp. zn. 34T 11/99, byli obžalovaní K. B., M. K. a Ing. D. M. uznáni vinnými trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona, ve znění novely provedené zákonem č. 253/1997 Sb. Trestného činu se obvinění měli dopustit tím, že v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch po vzájemné dohodě obžalovaný K. B. jako jednatel společnosti K., s. r. o., se sídlem v H., obžalovaná M. K. jako jednatelka společnosti K., s. r. o., se sídlem v H. a obžalovaný Ing. D. M. jako jednatel společnosti M., s.r.o., se sídlem v K., s obžalovaným P. C. jako jednatelem společnosti T., s. r. o., se sídlem v O., jehož trestní věc byla vyloučena ze společného řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí, v podvodném úmyslu, aniž by měli zájem vyvíjet podnikatelské aktivity a s cílem vylákání vysokého úvěru od peněžního ústavu, si nechali vypracovat podnikatelské záměry, v nichž předstírali zájem o provozování velkoobchodu s potravinářským zbožím, drogistickým zbožím, barvami a laky, chemickými potřebami, fotomateriálem, elektroinstalačním materiálem, zakoupili dne 19. 5. 1994 od R. F. nemovitost – objekt bývalé tkalcovny, nábytkových látek na T. ulici v H., okres Ch. a vzhledem k těmto jejich projevům, které budily důvěru, se jim podařilo dosáhnout toho, že s nimi Česká spořitelna, a. s., Okresní pobočka K., uzavřela dne 23. 5. 1994 úvěrové smlouvy pod čísly účtů 0, u obžalovaného P. C. č. 0, o poskytnutí úvěru, a to pro každou z uvedených společností v částce 9.750.000,- Kč, tedy v celkové výši 39.000.000,- Kč na nákup uvedené nemovitosti, přičemž dne 13. 6. 1994, aniž by začali podnikat, převedli své společnosti na J. H., který v roce 1995 vycestoval do USA, kde se dosud zdržuje na neznámém místě, zřejmě ve státě Florida, takže jejich jednáním byla České spořitelně, a. s., Okresní pobočce v K., která však pohledávky postoupila IC P., s. r. o., způsobena celková škoda ve výši nejméně 39.000.000,- Kč. Za to byl obžalovaný K. B. odsouzen podle § 250 odst. 4 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 6-ti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Obžalovaná M. K. byla za výše uvedený trestný čin odsouzena podle § 250 odst. 4 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 6-ti roků, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazena do věznice s ostrahou. Obžalovaný Ing. D. M. byl podle § 250 odst. 4 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6-ti roků a 6-ti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl všem třem obžalovaným podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zákona uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech s předmětem podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, a to na dobu 6-ti roků. Poškozená společnost IC, s. r. o., P., byla podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal odvolání státní zástupce a všichni obvinění. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. března 2004, sp. zn. 5 To 105/2003, byl z podnětu odvolání státního zástupce a obviněných K. B., M. K. a Ing. D. M. v bodě I. podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. řádu ohledně obviněného K. B. a podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. řádu ohledně obviněných M. K. a Ing. D. M. napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušen v celém rozsahu. V bodě II. podle § 259 odst. 1 tr. řádu byla věc ohledně obviněných M. K. a Ing. D. M. vrácena soudu prvního stupně a v bodě III. podle § 260 tr. řádu byla ohledně obviněného K. B. věc vrácena státnímu zástupci k došetření. V odůvodnění usnesení Vrchní soud v Olomouci uvedl, že pokud jde o obviněného K. B., bylo proti jeho osobě z počátku konáno ve smyslu § 302 a násl. tr. řádu. řízení proti uprchlému. Dne 26. 9. 1997 zahájil tehdejší vyšetřovatel trestní stíhání proti jmenovanému, a to sdělením obvinění ze spolupachatelství k trestnému činu podvodu podle § 9 odst. 2 tr. zákona k § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona. Vyšetřovatel následně požádal o ustanovení obhájce K. B., a to z důvodu nutné obhajoby ve smyslu § 36 odst. 3 tr. řádu a § 36 odst. 1 písm. d) tr. řádu, neboť v dané věci šlo o řízení proti uprchlému. V takovémto případě tedy následuje postup podle § 303 odst. 1 tr. řádu, kdy se trestní stíhání zahajuje doručením usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného jeho obhájci, který, pokud nebyl zvolen, musí být ustanoven. V trestní věci obžalovaného K. B. byla jeho obhájkyní ustanovena JUDr. E. D., advokátka se sídlem v H. Účinky zahájení trestního stíhání nastávají doručením usnesení o zahájení trestního stíhání do vlastních rukou obhájce (§ 304 tr. řádu, § 64 tr. řádu), když ten má všechna práva uvedená v § 41 tr. řádu a navíc mu přísluší i všechna práva vyhrazená jinak pouze obviněnému. Tyto podmínky však v přípravném řízení nebyly splněny, neboť, jak vyplývá ze spisového materiálu, nebyl výše uvedený postup dodržen a sdělení obvinění nebylo doručeno obhájkyni do vlastních rukou (č. l. 44 spisu) a nenastaly tak účinky zahájení trestního stíhání ve věci obžalovaného B., přičemž, pokud byly vůči jeho osobě činěny úkony v průběhu přípravného řízení, nelze tyto považovat za procesní. Samotnému obžalovanému, který se vrátil z dlouhodobého zahraničního pobytu, bylo sděleno obvinění až dne 18. 1. 1999 a teprve od tohoto data lze považovat veškeré úkony, které byly vůči jeho osobě ve věci provedeny, za procesně způsobilé. V dané situaci tak došlo k podstatným vadám řízení, které rozsudku předcházelo, a to také bylo důvodem k postupu odvolacího soudu ve smyslu § 258 odst. 1 písm. a) tr. řádu a § 260 tr. řádu, když bylo nutno věc obžalovaného B. vrátit k nápravě státnímu zástupci k došetření. Podle názoru Vrchního soudu v Olomouci došlo dosavadním postupem orgánů činných v trestním řízení k porušení základního principu trestního řízení, když mu bylo sděleno obvinění teprve dne 18.1.1999 a všechny vyšetřovací úkony provedené vůči obviněnému K. B. do tohoto data jsou procesně neúčinné. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. března 2004, sp. zn. 5 To 105/2003, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného K. B. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 254, § 258 odst. 1 písm. a) a § 260 tr. řádu. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona poukázal ministr spravedlnosti především na to, že dle názoru Vrchního soudu v Olomouci došlo k procesně relevantnímu sdělení obvinění až dne 18. 1. 1999, neboť obviněnému ustanovené obhájkyni nebylo usnesení o zahájení trestního stíhání doručeno do vlastních rukou. Údaje uváděné v odůvodnění rozhodnutí vrchního soudu nejsou věcně správné a z větší části ani neodpovídají obsahu spisu. Vyšetřovatel Krajského úřadu vyšetřování Policie ČR O., pracoviště K.-N. M., svým opatřením, nikoliv usnesením, jak chybně uvádí vrchní soud, ze dne 26. 9. 1997 sdělil obvinění K. B. podle § 160 odst. 1 trestního řádu ve znění v té době platném, a to pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 trestního zákona, jehož se měl dopustit ve spolupachatelství s dalšími osobami způsobem popsaným na č. l. 43, 44 spisu. Ohledně obviněného K. B. bylo důvodně vedeno řízení proti uprchlému. Ve věci byly dány zákonné důvody nutné obhajoby ve smyslu ustanovení § 36 odst. 1 písm. d) i odst. 3 trestního řádu, proto soudce Okresního soudu v Karviné svým opatřením ze dne 6. 10. 1997, sp.zn. 6 Nt 1787/97, ustanovil obviněnému K. B. jako obhájkyni JUDr. E. D. Ta své ustanovení akceptovala, což dala najevo zejména svým přípisem ze dne 15. 10. 1997 adresovaným vyšetřovateli, v němž žádá o vyrozumívání o úkonech konaných ve věci. Vrchní soud vůbec nevzal v potaz doručenku na č.l. 44 verte,