4 Tz 17/2006 — Nejvyšší soud

4 Tz 17/2006 citace  Právní věta:Při posuzování trestnosti činu ve smyslu § 16 odst. 1 tr. zák. se pozdější, pro pachatele příznivější právo uplatní, jen pokud ještě nebylo pravomocně rozhodnuto o vině a trestu pachatele. Bylo-li již pravomocně rozhodnuto o vině i trestu, citované ustanovení o časové působnosti trestního zákona nelze použít. Výkon podmíněně odloženého trestu odnětí svobody uloženého za trestný čin, jehož skutková podstata zůstala nedotčena změnou mimotrestní zákonné úpravy, od které se odvíjí trestnost činu, nelze po této změně nařídit (§ 60 odst. 1, § 60a odst. 4 tr. zák.) jen tehdy, jestliže tak nová zákonná úprava výslovně stanoví (např. obsahuje-li ustanovení, podle něhož se tresty uložené za činy spáchané před její účinností nevykonají). Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 3. 2006 Spisová značka:4 Tz 17/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.17.2006.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Časová působnost trestních zákonů Podmíněné odsouzení Trestnost činu Dotčené předpisy:§ 16 odst. 1 tr. zák. § 60 odst. 1 tr. zák. § 60a odst. 4 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:17 / 2007 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 17/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 23. března 2006 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R.  Ř., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 11. 2005,   sp. zn. 2 T 43/2004, a rozhodl   t a k t o : Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona   z a m í t á . Odůvodnění: Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 2 T 43/2004, byl obviněný R. Ř. uznán vinným trestným činem neplnění odvodní povinnosti podle § 267 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v době od  15. 5. 2002 do 10. 11. 2003 s výjimkou období od 21. 10. 2002 do 21. 7. 2003, kdy byl ve výkonu trestu odnětí svobody, se opakovaně bez patřičné omluvy nedostavoval k odvodnímu řízení na Územní vojenskou správu P.-v. se sídlem P., S., a to ačkoliv byl touto vojenskou správou řádně a opakovaně předvoláván, za což byl odsouzen podle § 267 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. k trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců. Podle  § 60a odst. 1, odst. 2 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců a zároveň byl  vysloven nad obviněným dohled. Dále byla podle § 60a odst. 3 tr. zák. obviněnému uložena přiměřená povinnost podrobit se řádně během zkušební doby podmíněného odsouzení odvodnímu řízení. Trestní příkaz byl obviněnému R. Ř. doručen dne 27. 4. 2004 a právní moci nabyl dne 6. 5. 2004. Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 3. 2005, sp. zn. 3 T 19/2005, byl obviněný R. Ř. uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 13. 9. 2004, za což byl odsouzen podle § 185 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2  tr. ř. za použití  § 53 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 10.000,- Kč. Podle § 53 odst. 4 tr. zák. bylo uhrazení peněžitého trestu rozloženo do 4 měsíčních splátek po 2.500,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by peněžitý  trest  nebyl  ve  stanovené  lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Tímto trestním příkazem byl dále uložen trest propadnutí věci. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 28. 4. 2005. Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 5. 2005, sp. zn. 6 T 73/2005, byl obviněný R. Ř. uznán vinným trestným činem krádeže podle  § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 27. 4. 2005, 29. 4. 2005  a 2. 5. 2005, za což byl odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák., § 45 odst. 1, odst. 2 tr. zák. s přihlédnutím  k § 314e odst. 2 tr. ř. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 180 hodin. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 23. 8. 2005. Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 2 T 43/2004,  podle § 60a odst. 4 tr. zák. za použití § 330 odst. 1 tr. ř. nařídil výkon podmíněného trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců uloženého trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 2 T 43/2004, který nabyl právní moci dne 6. 5. 2004. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. a § 60a odst. 6 tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. V odůvodnění usnesení Obvodní soud pro Prahu 10 uvedl, že obviněný R. Ř. nesplnil zákonné podmínky podmíněného odsouzení podle § 60a odst. 4 tr. zák., tzn. ve zkušební době nevedl řádný život  a nepodrobil se dohledu, neboť ve zkušební době spáchal další úmyslné trestné činy  a neplnil podmínky dohledu. Proti výše citovanému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 podal obviněný R. Ř. stížnost, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2005,  sp. zn. 5 To 498/2005, podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta, neboť byla podána opožděně. Proti pravomocnému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 2 T 43/2004, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. Ř. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 60a odst. 4, odst. 6 tr. zák. ve vztahu k ustanovení § 296 odst. 1 tr. zák. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Obvodní soud pro Prahu 10 nezjistil, že trestný čin neplnění odvodní povinnosti podle  § 267 odst. 1  tr. zák. je jedním ze skupiny trestných činů proti brannosti podle hlavy XI. zvláštní části  tr. zák. a byť ve svém znění výše citované ustanovení (na rozdíl od jiných tzv. blanketních norem) neodkazuje výslovně na zákonné povinnosti či práva stanovená ve speciálních zákonech jiného právního odvětví, nepochybně je toto ustanovení také tzv. blanketní normou. Předmětný trestný čin proti brannosti je třeba posuzovat ve světle normy, která danou oblast práva reguluje, tedy především ve světle branného zákona, neboť pojem „odvodní povinnost“ je definován branným zákonem. Podle stěžovatele je skutečností, že znění ustanovení § 267  tr. zák. o trestnosti neplnění odvodní povinnosti ani se změnou branného zákona žádné (vnější) změny nedoznala a je nyní v nezměněné podobě účinné tak, jak bylo v době rozhodování obvodního soudu ve věci samé. Změnou branného zákona (od jeho účinnosti ode dne 1. 1. 2005) se však podstatně změnil (vnitřní) obsah této trestněprávní normy § 267 odst. 1 tr. zák., resp. došlo k podstatnému omezení případů, které lze pod tuto skutkovou podstatu subsumovat. Podle § 16 tr. zák. se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější. Ve smyslu obvyklého výkladu není sporu, že citované ustanovení o časové působnosti trestních zákonů se vztahuje i na působnost zákonů, na které trestní zákon odkazuje. Protože tedy v současné době není označený skutek trestným činem podle trestního zákona, bylo při úvaze o přeměně podmíněného trestu odnětí svobody nutno zohlednit ustanovení § 296 odst. 1 tr. zák. a obviněnému neukládat povinnost vykonat trest odnětí svobody. Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 2 T 43/2004, byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. Ř. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející,  a dospěl k závěru, že zákon porušen nebyl. Podle ustanovení § 267 odst. 1 tr. zák. se trestného činu neplnění odvodní povinnosti dopustí ten, kdo se nedostaví k odvodu, k přezkoušení nebo k nemocničnímu nebo výběrovému vyšetření v úmyslu svou odvodní povinnost nesplnit nebo její splnění oddálit. Podle zák. č. 218/1999 Sb., o rozsahu  branné povinnosti a o vojenských a správních úřadech, byl rozsah branné povinnosti omezen věkem. Odvodní povinnost je povinnost podrobit se odvodnímu řízení a tato povinnost vznikla občanům dnem, v němž dosáhli věku 18 let, a zanikla dosažením věku 60 let. Obsahem odvodního řízení byla povin