4 Tz 171/2004 — Nejvyšší soud

4 Tz 171/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 12. 2004 Spisová značka:4 Tz 171/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.171.2004.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 171/2004 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. prosince 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. D. N. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. K., proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 11. 6. 2004, sp. zn. 31 To 215/2004, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o : Pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 11. 6. 2004, sp. zn. 31 To 215/2004, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 147 odst. 1, § 149 odst. 1 písm. b) a § 149 odst. 5 tr. ř. v neprospěch obviněného J. K. Napadené usnesení s e z r u š u j e v celém rozsahu. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Okresní soudu v Liberci rozhodl (na základě prošetření věci Probační a mediační službou ČR, středisko Liberec) usnesením ze den 19. 2. 2004, sp. zn. 2 T 277/2003, tak, že podle § 307 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. podmíněně zastavil trestní stíhání obviněného J. K. pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 23. 7. 2003 kolem 08,35 hodin v L., ul. L., za křižovatkou s ul. H., jako řidič dodávkového vozidla zn. Fiat Ducato, před vyznačeným přechodem pro chodce nezastavil ani nesnížil rychlost jízdy tak, aby umožnil bezpečný přechod vozovky D. Š., kdy jí pravým zpětným zrcátkem vozidla srazil na vozovku, v důsledku čehož utrpěla lehký otřes mozku, zlomeninu 3., 5., 6. a 7. žebra vpravo, zlomeninu těla pravé lopatky a zhmoždění plíce s pohrudničním výpotkem a krvácením do dutiny hrudní s hospitalizací od 23. 7. do 13. 8. 2003 a dobou léčení přesahující šest týdnů. Podle § 307 odst. 2 tr. ř. stanovil zkušební doba v trvání 15-ti měsíců. Proti tomuto usnesení podala v zákonné lhůtě stížnost poškozená D. Š. a Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením ze dne 2. 4. 2004, sp. zn. 31 To 74/2004, rozhodl tak, že podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně, aby ji znovu projednal a rozhodl. V odůvodnění svého usnesení uvedl, že obviněný dosud škodu neuhradil a ani s poškozenou neuzavřel v tomto směru dohodu. Okresní soud také dostatečně nepřihlédl k závažnosti zranění, které poškozená v souvislosti s dopravní nehodou utrpěla. S ohledem na závažnost zranění nepovažuje zastavení trestního stíhání za dostačující rozhodnutí ve věci. Okresní soud v Liberci doplnil dokazování, a to dotazem na Českou pojišťovnu, a. s., agentura L. a zjistil, že poškozená byla odškodněna. Tato skutečnost je dokumentována i obsahem spisu České pojišťovny, a. s. Usnesením ze dne 20. 5. 2004, sp. zn. 2 T 277/2003, poté rozhodl tak, že podle § 307 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. podmíněně zastavil trestní stíhání obviněného J. K. pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a podle § 307 odst. 2 tr. ř. stanovil zkušební doba v trvání 15-ti měsíců. Proti tomuto usnesení podala v zákonné lhůtě stížnost poškozená D. Š. a Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci usnesením ze dne 11. 6. 2004, sp. zn. 31 To 215/2004, rozhodl tak, že podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně, aby ji znovu projednal a rozhodl. Podle § 149 odst. 5 tr. ř. dále nařídil, aby věc byla projednána a rozhodnuta jiným samosoudcem. Proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 11. 6. 2004, sp. zn. 31 To 215/2004, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. K. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 147 odst. 1, § 148 odst. 1, § 149 ve vztahu k § 307 odst. 1, 2 tr. ř. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že nelze souhlasit se závěry obsaženými v napadeném usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, kde uvádí, že postup, který obviněný zvolil, nelze považovat za jiné potřebné opatření k náhradě škody ve smyslu ustanovení § 307 odst. 1 písm. b) tr. ř. Akceptace tohoto tvrzení by totiž byla průlomem do stávající judikatury a byla by i v rozporu s komentářem trestního řádu, kdy zásadně u nedbalostních trestných činů v dopravě nahlášením nehody příslušné pojišťovně, jako nehody s ublížením na zdraví dalším osobám, je oním opatřením k náhradě škody ve smyslu ustanovení § 307 odst. 1 písm. b) tr. ř. Stejně tak není krajským soudem odůvodněn jeho postup, kterým nařizuje, aby věc byla projednána a rozhodnuta jiným samosoudcem. Postup podle § 149 odst. 5 tr. ř. je průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tento postup lze zvolit za situace, jsou-li pochybnosti o podjatosti samosoudce, nebo je-li zapotřebí s ohledem na závažnost věci, aby tuto projednal např. soudce zkušenější. Z usnesení krajského soudu však vůbec nevyplývá, proč nařídil, aby věc byla projednána jiným soudcem. Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 11. 6. 2004, sp. zn. 31 To 215/2004, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. K. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl. Podle § 147 odst. 1 tr. ř. při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a b) řízení předcházející napadenému usnesení. Podle § 149 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nadřízený orgán stížnost, zruší napadené usnesení, a je-li podle povahy věci potřeba nového rozhodnutí, buď a) rozhodne sám ve věci, nebo b) uloží orgánu, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Podle § 149 odst. 5 tr. ř. soud rozhodující o stížnosti může, pokládá-li to za nutné, nařídit, aby věc byla znovu v prvním stupni projednána a bylo o ní rozhodnuto v jiném složení senátu anebo jiným soudem téhož druhu a téhož stupně v jeho obvodu. Podle § 307 odst. 1 tr. ř. v řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, může se souhlasem obviněného soud a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže a) obviněný se k činu doznal, b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě, a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující. Ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. stanoví orgánům činným v trestním řízení povinnost postupovat v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch osoby, proti níž se trestní řízení vede. Podle ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě