4 Tz 220/2001 — Nejvyšší soud

4 Tz 220/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 10. 2001 Spisová značka:4 Tz 220/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:4.TZ.220.2001.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 220/2001 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. října 2001 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněných Ing. J. T., CSc., a Ing. J. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 10 To 209/2000, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 89/99 a rozhodl t a k t o : Podle § 268 odst. 1 tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2000, sp. zn. 3 T 89/99, byli obvinění Ing. J. T., CSc. a Ing. J. H. uznáni vinnými trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 188 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., účinného do 30. 6. 1998, spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Tohoto trestného činu se dopustili tím, že společně s dalšími osobami působícími v Nizozemí (S., S. event. další), návazně též v Bělorusku a na Ukrajině (V., K.), v průběhu měsíců září až prosince 1992 v P. v odboru podnikového výzkumu S., a. s., P.-S. v rámci svého soukromého podnikání ve firmě Ch.R. P. obviněný T. na popud obviněného H. a jeho společníků ve firmě A., P. (státních občanů Nizozemí) W. H. J. S. a H. S. vypracoval výrobní postup pro přípravu syntetické drogy na bázi amfetaminu a následně obviněný T. od podzimu 1992 do konce r. 1995 a obviněný H. jen do přesně nezjištěné doby v polovině r. 1993, po předchozí dohodě se S. a S., zorganizovali výrobu BMK (benzylmetylkotonu) - prekurzoru, tj. výchozí suroviny pro výrobu syntetických drog amfetaminového typu tak, že po analýze BMK, vyráběného v Chemickém závodě v Č. na U., bylo u firmy P. ve V. v D. objednáno a dopraveno do chemického závodu v Č. na U. nejméně 30 tun základní chemické suroviny fenylacetonnitrilu, smluvně pak v tomto závodě byla realizována pro nizozemskou firmu S. „B.“ výroba nejméně 8 tun látky BMK a tato za pomoci občanů B., I. V. a V. K. a jejich firmy „S. T. L.“ zaplacena a v množství nejméně 6.000 kg dopravena do L. v N. se záměrem zpracování na syntetickou drogu na bázi amfetaminu. Tímtéž rozsudkem byl dále obviněný Ing. J. H. sám uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., účinného do 30. 6. 1998, ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v měsíci listopadu 1993 v N. v SRN nabízel k prodeji osobě jménem „F.“, působící jako tzv. skrytý vyšetřovatel policie, dodávku blíže nespecifikovaného množství syntetické drogy - amfetaminu v práškové i tabletové formě, a to nejprve vzorky a následné pravidelné dodávky, přičemž k realizaci obchodu nedošlo pro přerušení kontaktů. Za to byly oběma obviněným uloženy tresty odnětí svobody v trvání 5 roků každému z nich, přičemž pro výkon trestu byli oba dle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazeni do věznice s dozorem. V případě obviněného Ing. J. H. byl trest uložen jako úhrnný podle § 35 odst. 1 tr. zák. Obviněnému Ing. J. T., CSc. byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu soukromého podnikání v oboru chemické výroby, výzkumu a konzultací na dobu 5 roků. Obviněnému Ing. J. H. byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování obchodní a zprostředkovatelské činnosti na dobu 5 roků. Z podnětu odvolání státního zástupce i obou obviněných rozhodoval ve věci Vrchní soud v Praze, který rozsudkem ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 10 To 209/2000, zrušil podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek ohledně obou obviněných ve výroku o trestech zákazu činnosti a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. uložil obv. Ing. J. T., CSc. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu soukromého podnikání v oboru chemické výroby, výzkumu a konzultací na dobu 8 roků a dále peněžitý trest ve výměře 500.000,-Kč, a obv. Ing. J. H. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování obchodní a zprostředkovatelské činnosti na dobu 8 roků a dále peněžitý trest ve výměře 200.000,- Kč. Odvolání obou obviněných Vrchní soud v Praze zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Proti výše uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve lhůtě uvedené v § 272 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněných Ing. J. T., CSc. a Ing. J. H. Vytkl v ní porušení zákona v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. a § 188 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Ve stížnosti pro porušení zákona poukázal ministr spravedlnosti České republiky mimo jiné na to, že nalézací soud s odůvodněním, že se konkrétní použití prekurzoru BMK k výrobě drog nepodařilo prokázat, kvalifikoval skutek toliko jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 188 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., účinného do 30. 6. 1998. Nalézací soud přitom zcela pominul skutečnost, že v případě, že by výroba drog z předmětného prekurzoru BMK byla prokázána, byl by skutek, spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. s dalšími osobami v Nizozemí i jinde, již dokonán a jeho kvalifikace jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák., účinného do 30. 6. 1998, by odpovídala zákonu. Jeho posouzení jako přípravy podle § 7 odst. 1 tr. zák., event. pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k tomuto trestnému činu, jak požadovala obžaloba i státní zástupce ve svém odvolání, je třeba považovat za důvodný požadavek proto, aby závažnost počínání obou obviněných byla přiměřeným způsobem vyjádřena jak ve výroku o vině, tak ve výroku o trestu. Takto nebyla odpovídajícím způsobem zdůrazněna mimo jiné skutečnost, že obvinění byli členy mezinárodně organizované skupiny, zabývající se výrobou psychotropních látek ve více zemích, ani rozsah jejich činnosti a nebezpečnost jejich počínání pro široký okruh obyvatel těchto zemí. Odvolací soud pak nedosáhl své přezkumné povinnosti, dané mu ustanovením § 254 odst. 1 tr. ř., shora uvedené porušení zákona nenapravil a zrušil z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek dle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. toliko ve výroku o trestech zákazu činnosti, který nahradil vlastním výrokem obsahujícím tresty přísnější. V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti ČR navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil, že napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze byl ve výše uvedeném směru porušen zákon, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek a částečně i rozsudek soudu I. stupně zrušil stejně jako obsahově navazující rozhodnutí a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona ve lhůtě uvedené v § 272 odst. 1 tr. ř. v souladu s ustanovením § 274 tr. ř. v neveřejném zasedání přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že zákon porušen nebyl. Předně Nejvyšší soud přezkoumal správnost postupu řízení předcházejícího napadeného rozsudku a nezjistil žádné takové pochybení, které by mohlo mít vliv na zákonnost rozhodnutí soudů obou stupňů. Také právo obviněných na obhajobu bylo plně zachováno. Soud prvního stupně provedl při hlavních líčeních rozsáhlé dokazování a v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř. zjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Podle § 2 odst. 6 tr. ř. provedené důkazy hodnotil podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. V tomto směru ostatně ani stížnost pro porušení zákona soudům obou stupňů ničeho nevytýkala. Nejvyšší soud považuje za nedůvodné námitky uvedené ve stížnosti pro porušení zákona týkající se právní kvalifikace správně zjištěného skutkového stavu jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 188 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zák., účinného do 30. 6. 1998. Uvedeného trestného činu se dopustil ten, kdo vyrobil sobě nebo jinému opatřil anebo přechovával předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky nebo jedu a spáchal takový čin ve větším rozsahu.