4 Tz 42/2010 — Nejvyšší soud

4 Tz 42/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 266 odst. 1 tr. ř. Datum rozhodnutí:29. 7. 2010 Spisová značka:4 Tz 42/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.42.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Rehabilitace soudní Dotčené předpisy:§ 270 odst. 1 písm. b) předpisu č. 80/1950Sb. § 1 odst. 1 předpisu č. 119/1990Sb. § 43,44 předpisu č. 86/1950Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:24. 9. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 42/2010ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. července 2010 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. H., proti usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 30. 1. 1992, sp. zn. 1 Rtv 160/91, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o: Pravomocným usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 30. 1. 1992, sp. zn. 1 Rtv 160/91, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 1 odst. 1, odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 1993, v neprospěch obviněného J. H. Napadené usnesení s e z r u š u j e . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Městskému soudu v Brně s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně PSP 47 ze dne 9. 12. 1955, sp. zn. T 51/55, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) zák. č. 86/1950 Sb., trestní zákon, (dále jen tr. zák.), kterého se dopustil tím, že od 1. 11. 1955, každou sobotu u svého útvaru v K., odmítal plnit své služební povinnosti s odůvodněním, že mu to nedovoluje jeho náboženské přesvědčení. Za to mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří roků a byla u něho vyslovena ztráta čestných práv občanských v trvání tří let. Tento rozsudek nabyl právní moci dnem 13. 12. 1955. Dne 2. 12. 1991 byl býv. Vojenskému obvodovému soudu v Brně doručen podnět manželky zemřelého J. H., J. H. na soudní rehabilitaci. Ve veřejném zasedání konaném dne 30. 1. 1991 bylo býv. Vojenským obvodovým soudem v Brně vydáno usnesení pod sp. zn. 1 Rtv 160/91, jímž byl rozsudek býv. Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 9. 12. 1955, sp. zn. T 51/55, podle § 14 odst. 1 písm. f) zák. č. 119/90 Sb. zrušen ve výroku o trestu. Zároveň byla zrušena i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušenou část rozsudku, pokud vzhledem k této změně pozbyla svého podkladu. Toto usnesení nabylo právní moci dne 11. 2. 1992. Následně rozhodl býv. Vojenský obvodový soud v Brně v neveřejném zasedání usnesením ze dne 27. 2. 1992, sp. zn. 1 Rtv 160/91, tak, že J. H. je účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 9. 5. 1960 a podle čl. V. z důvodů části II čl. III. rozhodnutí prezidenta republiky o této amnestii se zastavuje jeho trestní stíhání pro (shora uvedený) skutek, v němž byl spatřován trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. Jelikož po zákonném poučení požádal obhájce obviněného o pokračování v řízení nařídil býv. Vojenský obvodový soud v Brně hlavní líčení, ve kterém rozhodl rozsudkem ze dne 31. 3. 1992, sp. zn. 1 Rtv 160/91, tak, že při nezměněném výroku o vině z rozsudku Nižšího vojenského soudu v Brně PSP 47 ze dne 9. 12. 1955, sp. zn. T 51/55, kterým byl J. H. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák., z důvodů § 227 tr. ř. trest neuložil. Rozsudek nabyl právní moci dne 16. 4. 1992. Proti usnesení býv. Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 30. 1. 1992, sp. zn. 1 Rtv 160/91, podala ministryně spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. H. Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 1 odst. 1, 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 1993, v neprospěch obviněného J. H. Podle názoru stěžovatelky byl tímto usnesením v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 a § 11 odst. 1 písm. f) tr. řádu, v tehdy platném znění, § 1 odst. 1, 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., ve vztahu k ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) tr. zákona č. 86/1950 Sb. V posuzovaném případě se bývalý Vojenský obvodový soud v Brně v rámci rehabilitačního řízení těmito ustanoveními důsledně neřídil, když rehabilitaci zúžil pouze na výrok o trestu a bez náležité pozornosti ponechal výrok o vině, i když smyslem zákona o soudní rehabilitaci bylo rehabilitovat nejen právně, ale i morálně co nejvíce těch, kteří v období totalitního režimu trpěli a byli pronásledováni. Podle stěžovatelky bývalý Vojenský obvodový soud v Brně náležitě nezvážil, že obviněný J. H. svým reálně projeveným osobním rozhodnutím diktovaným svědomím uplatnil právo na svobodu svědomí zaručené tehdejší Ústavou 9. května č. 150/1948 Sb. a právo na svobodu svědomí zakotvené v čl. 18 Všeobecné deklarace lidských práv. Ve svém mimořádném opravném prostředku ministryně spravedlnosti dále poukázala na okolnost, že odsouzení, které je předmětem řízení, předcházelo jiné dřívější odsouzení J. H., kdy rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Plzni ze dne 9. 3. 1954, sp. zn. T 22/54, byl tento obviněný rovněž odsouzen za trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zákona č. 86/1950 Sb. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na deset měsíců. V nyní posuzované věci se tedy jedná o druhé odsouzení, takže dle názoru ministryně spravedlnosti mělo být Vojenským obvodovým soudem v Brně rovněž zkoumáno, zda nebyla porušena zásada ne bis in idem. V petitu stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že výše označeným pravomocným usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 30. 1. 1992, sp. zn. 1 Rtv 160/91, byl v neprospěch obviněného J. H. porušen zákon v namítaném rozsahu, dále aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. řádu toto usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně zrušil, stejně i všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. řádu a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen. Podle § 1 odst. 1 rehabilitačního zákona, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., bylo účelem zákona o soudní rehabilitaci zrušení odsuzujících soudních rozhodnutí za činy, které v rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská a politická práva a svobody zaručené Ústavou, vyjádřenými v mezinárodních dokumentech a normách, označoval zákon za trestné. Podle § 1 odst. 2 citovaného zákona činy, které směřovaly k uplatnění práv a svobod občanů zaručených ústavou a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a navazujících paktech o občanských a politických právech, byly československými trestními zákony prohlášeny za trestné v rozporu s mezinárodním právem a mezinárodnímu právu odporovalo také jejich trestní stíhání a trestání. Jak je zřejmé z odůvodnění napadeného usnesení, bývalý Vojenský obvodový soud v Brně vycházel z výsledků dokazování v původním řízení a dospěl k závěru, že výrok o vině je správný. Konstatoval, že bývalý Nižší vojenský soud v Brně provedl dokazování v hlavním líčení v potřebném rozsahu, zjistil správně skutkový stav a nelze mu tedy nic vytknout z hlediska správných skutkových zjištění, ani z hlediska adekvátního právního posouzení spáchaného skutku. Bývalý Vojenský obvodový soud v Brně však dospěl k přesvědčení, že při ukládání trestu bylo postupováno nepřiměřeně přísně, když byl obviněnému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, neboť ze spisového materiálu jednoznač