4 Tz 89/2009 — Nejvyšší soud

4 Tz 89/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 11. 2009 Spisová značka:4 Tz 89/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:4.TZ.89.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 89/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 19. listopadu 2009 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného A. P., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 9. 10. 1998, sp. zn. 2 T 159/98, a podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. řádu rozhodl t a k t o : Stížnost pro porušení zákona s e z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 9. 10. 1998, sp. zn. 2 T 159/98, byl obviněný A. S. uznán vinným trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zákona a padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zákona, za což mu byl v sazbě § 176 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Pro výkon trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařazen do věznice s dozorem. Podle § 57 osdt. 1, odst. 2 tr. zákona byl obviněnému uložen i trest vyhoštění z České republiky na dobu neurčitou. Podle rozsudku se vytýkané trestné činnosti dopustil tím, že 1) dne 28. 5. 1998 ve 12.00 hod. byl v obci Z., okres B.-v. podroben příslušníky Policie České republiky silniční kontrole a následně bylo zjištěno, že na území České republiky se zdržuje neoprávněně, neboť mu byl rozhodnutím Policie ČR, Správy Jihomoravského kraje – Služby cizinecké a pohraniční policie, vydaným dne 11. 3. 1998, pravomocným od 27. 3. 1998, zakázán pobyt na území České republiky do 11. 3. 2001 a lhůta k vycestování byla stanovena do 14. 3. 1998, 2) dne 28. 5. 1998 v Brně na Okresním ředitelství Policie České republiky Brno-venkov na ulici B. předložil cestovní pas M. r., vystavený na jméno A. S., který byl pozměněn tak, že bylo odstraněno vízum České republiky s platností do 14. 3. 1998, jakož i přemazáno razítko s textem „zákaz pobytu v České republice do 11. 3. 2001“, oražené razítkem se státním znakem ČR. Rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, neboť jak obviněný tak státní zástupce se v hlavním líčení vzdali opravných prostředků, obviněný tak učinil výslovně i za osoby oprávněné podat v jeho prospěch odvolání. Proti tomuto pravomocnému rozsudku podala ministryně spravedlnosti podle § 266 odst. 1, odst. 2 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného A. S., neboť dle jejího názoru byl zákon porušen v ustanovení § 57 odst. 1, 2 tr. zákona a v řízení předcházejícím v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného. Podle stěžovatelky uložil samosoudce Okresního soudu Brno-venkov obviněnému nepřiměřeně přísný trest, pokud uložil i trest vyhoštění na dobu neurčitou. Není pochyb o tom, že obviněný pobýval na území České republiky nelegálně a předložil při kontrole padělaný pas, avšak před spácháním těchto trestných činů byl osobou bezúhonnou, neměl záznam v rejstříku trestů. Podle názoru ministryně spravedlnosti by měl být uvedený druh v tomto rozsahu ukládán za závažnou trestnou činnost zejména v rámci postihu terorismu, obchodu se zbraněmi, narkotiky a jiným nebezpečným materiálem, organizování prostituce a jiné trestné činnosti organizované ve spolupráci s cizinou, jakož i pachatelům stíhaným za zvlášť závažné trestné činy směřující proti životu nebo zdraví a majetku. Stěžovatelka připustila, že uložení tohoto druhu trestu není pojmově vyloučeno ani za méně závažnou trestnou činnost, avšak v daném případě pro jeho uložení nebyly zákonné předpoklady. Ve svém mimořádném opravném prostředku stěžovatelka ještě připomněla, že obviněný žádal dne 30. 9. 2004 o upuštění od výkonu trestu vyhoštění, avšak usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 2 T 159/98, byla jeho žádost zamítnuta. Podanou stížnost obviněného proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 3 To 41/2006, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou. Obviněnému nebyl rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR udělen azyl, o který žádal, a jeho kasační stížnost, kterou proti tomuto rozhodnutí obviněný podal, Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 15. 2. 2005 odmítl. Obdobně bylo rozhodnuto Okresním soudem Brno-venkov a Krajským soudem v Brně i o druhé žádosti obviněného v roce 2006. Ministryně spravedlnosti poukázala také na skutečnost, že obviněný dne 23. 9. 2002 již pod změněným jménem A. P. přicestoval do České republiky a uznal otcovství k nezletilému D. K., jehož matkou je P. K., u které dítě přebývá. Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným rozsudkem byl v neprospěch obviněného porušen zákon v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. řádu zrušil výrok o trestu včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky postupoval podle § 270 odst. 1 tr. řádu, tzn., aby věc přikázal orgánu, o jehož rozhodnutí jde, který by měl věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby podle § 271 odst. 1 tr. řádu ve věci rozhodl sám. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle § 267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům. Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu Brno-venkov, sp. zn. 2 T 159/98, Nejvyšší soud zjistil, že obviněný přijel do České republiky na pozvání soukromé osoby a pro tuto cestu mu bylo uděleno platné časově omezené vízum. Po skončení jeho platnosti obviněný zůstal nadále v České republice a bydlel v B. na ženských ubytovnách u různých kamarádek, posléze u svého známého z U. ve Z. Byť měl být důvodem jeho pobytu v České republice zájem o podnikání, obviněný záhy zůstal bez finančních prostředků a dle svého vyjádření neměl peníze ani na cestu domů. Pokud u sebe měl čtyři rodné listy na jména různých občanů bývalého S., pak je našel na ubytovně v B. a po návratu domů je hodlal vrátit, stejně jako pozvání na soukromou návštěvu do ČR, určené občanu B. V držení měl rovněž občanský průkaz na jméno T. S., který prý nalezl na nádraží v B. a závodní průkazku – propustku do podniku Z. B. na jméno I. D., kterou dle svého tvrzení rovněž našel a v budoucnu hodlal vrátit majiteli. Obviněný byl dne 6. 3. 1998 kontrolován policisty, neboť byl účastníkem dopravní nehody, přičemž při podání vysvětlení zapřel svou pravou totožnost a prokazoval se jako A. M., bytem v M. Policie ČR poté, co ověřila totožnost obviněného, zajistila také jeho cestovní pas, z něhož zjistila jednak pravou identitu obviněného, jednak okolnost, že obviněnému skončila platnost víza pro pobyt v České republice. Poté PČR Správa JmK, odbor Cizinecké a pohraniční policie, oddělení kontroly a pobytu eskort vydala dne 11. 3. 1998 pod sp. zn. PJM-130/SCP-KPE-ZP-98 rozhodnutí, jímž podle § 14 odst. 1 písm. f) zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR ve znění prováděcích předpisů, jímž byl obviněnému zakázán pobyt na území České republiky do 11. 3. 2001 a lhůta k vycestování byla stanovena do 14. 3. 1998. Protiprávní jednání obviněného bylo kvalifikováno jako přestupek dle ustanovení § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 123/1992 Sb., neboť v době kontroly uváděl neúplné a nepravdivé údaje. Pokud byl obviněný zadržen v souvislosti s trestnou činností, pro níž byl pravomocně napadeným rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov odsouzen, stalo se tak v době, kdy měl zakázán pobyt v České republice, nadto se prokazoval podstatně změněnou veřejnou listinou – svým cestovním pasem, v němž odstranil údaje o tom, že mu byl pobyt v ČR zakázán a že mu skončila platnost víza pro pobyt v ČR. Podstatný z hlediska uvedených údajů je pro stěžovatelku nikoli výrok o vině v rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 9. 10. 1998, sp. zn. 2 T 159/98, avšak výrok o uloženém trestu, který pokládá za nepřiměřeně přísný. Obviněnému byl ukládán trest úhrnný podle § 35 odst. 1 tr. zákona v sazbě ustanovení § 176 odst. 1 tr. zákona. Za tento trestný čin lze uložit trest odnětí svobody až na dvě léta nebo peněžitý trest. Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, tedy