5 Tdo 1085/2017 – Nejvyšší soud

5 Tdo 1085/2017-52 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 12. 2017 o dovolání, které podal obviněný M. M., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 4. 2017, sp. zn. 6 To 89/2016, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 53 T 7/2015, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. M.  o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 53 T 7/2015, byl obviněný M. M. uznán vinným pod bodem 1. výroku o vině přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), a pod bodem 2. přečinem porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku, jehož se podle zjištění soudu dopustil ve spolupachatelství se spoluobviněným J. P. Za to mu byl podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný peněžitý trest ve výměře 60 denních sazeb po 1 000 Kč. Pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, byl podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená obchodní společnost EPRIN spol. s r. o., IČ: 46343601, se sídlem Hybešova 724/38, 602 00 Brno, nyní Podnikatelská 2956/6, 612 00 Brno – Královo Pole (dále jen „EPRIN“), odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále byl obviněný M. M. zproštěn obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně č. j. 1 KZV 21/2013-107 podle § 226 písm. b) tr. řádu pro další skutek, ve kterém byl spatřován přečin porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. 2. Uvedené trestné činnosti se obviněný M. M. (zjednodušeně uvedeno) dopustil pod bodem 1. tím, že jako zaměstnanec obchodní společnosti EPRIN, u níž v období od 3. 9. 2007 do 31. 5. 2010 působil na pozici programátor - analytik, neoprávněně užil počítačové programy a data, ke kterým měl přístup, a bez vědomí a souhlasu zaměstnavatele zkopíroval na vlastní nosič informací data uložená v informačním systému QI užívaném obchodní společností EPRIN, zejména číselník zboží, číselník obchodních partnerů a obchodní nabídku na dodání zboží, a to v úmyslu získat prospěch obchodní společnosti CODEON SOFT spol. s r. o., IČ: 607 17 645, se sídlem Minská 894/10, Brno (dále ve zkratce jen „CODEON SOFT“), jejímž byl od 28. 4. 2010 jediným jednatelem a od 18. 5. 2010 jediným společníkem. Skutek pod bodem 2. výroku o vině spočívá v tom, že obviněný M. M. jako programátor – analytik zaměstnaný u obchodní společnosti EPRIN a současně v rozhodném období jako jediný jednatel i společník obchodní společnosti CODEON SOFT, společně s již odsouzeným J. P., obchodním manažerem obchodní společnosti EPRIN a od 1. 10. 2010 zprostředkovatelem prodeje obchodní společnosti CODEON SOFT, při zajišťování a sjednávání zakázek pro obchodní společnost CODEON SOFT v období od 24. 5. 2010 do 25. 10. 2010 v B. v rozporu s ustanovením § 44 odst. 1, 2 písm. h) a § 51 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“), využil v hospodářské soutěži informace tvořící obchodní tajemství obchodní společnosti EPRIN, a to zejména informace o zákaznících provozujících systém pro automatickou identifikaci označování produktů čárovými kódy, včetně kontaktu na jejich zástupce, o struktuře a cenových relacích jimi objednávaného zboží k provozování těchto systémů a o řešených požadavcích zákazníků. Takto nabídl šesti obchodním společnostem specifikovaným ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně odběr zboží a služeb, na podkladě informací tvořících obchodní tajemství společnosti EPRIN je zrealizoval za 339 708 Kč, ve spojitosti s tím a v návaznosti na informace tvořící obchodní tajemství pak zrealizoval další obchodní případy za 846 452 Kč. 3. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný M. M. spolu s již odsouzeným J. P. odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Olomouci ve veřejném zasedání konaném dne 24. 4. 2017 usnesením pod sp. zn. 6 To 89/2016, tak, že obě podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný M. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. 5. Obviněný se dovoláním domáhal přezkumu označeného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, neboť podle jeho přesvědčení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku i jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Měl za to, že v případě bodu 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nebyly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Odvolací soud se dostatečně nevypořádal se skutečností, že obviněný měl k datům oprávněný přístup, který poškozená obchodní společnost EPRIN nijak neomezila, ač měla možnosti i prostředky, jak data před přenosem ochránit. Dále poukázal na výpověď svědka K. S., ze které vyplynulo, že obviněný měl neomezený přístup k údajům obsaženým v systému QI, soud proto neměl dospět k závěru, že export dat byl proveden neoprávněně a že šlo o jejich neoprávněné užití. V této spojitosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 7 Tdo 731/2015. Uvedl také, že žádný obecně závazný právní předpis ani interní předpis nezakazoval export dat, obviněný data při své práci běžně používal a byl oprávněn jejich export provést. Proto se podle svého přesvědčení nemohl dopustit protiprávního jednání, neboť každý může činit, co není zakázáno. Z těchto důvodů jej měl soud pro tento skutek zprostit obžaloby, protože nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty tvrzeného trestného činu. Za zcela irelevantní považuje úvahy, zda měl důvod k exportu dat. 6. Dále namítl, že skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů nejsou úplná a z provedeného dokazování nevyplývá ani teoretická možnost získání neoprávněného prospěchu z exportu dat. Navíc šlo o data zčásti veřejně dostupná a data dynamicky se měnící, ztrácející na hodnotě uplynutím doby od exportu, tudíž data alespoň z větší části nepoužitelná. Ve svém souhrnu šlo podle jeho přesvědčení o data obchodně zcela nepoužitelná, která se navíc do počítače společnosti CODEON SOFT dostala nedopatřením, jak v předchozím průběhu trestního řízení vysvětlil. V uvedeném počítači byla též nalezena v komprimované podobě, což též svědčí o tom, že tato data nijak pro svou další činnost nevyužíval. Dovolatel poukázal též na konkrétní obchodní případy obchodní společnosti CODEON SOFT, které mu byly kladeny za vinu ve spojitosti s uvedeným trestným činem a jejichž průběh podle něj nenasvědčuje jakémukoliv využití dat a souborů obchodní společnosti EPRIN. Odvolací soud dále nesprávně interpretoval pojem „vlastní nosič informací“ a navíc se vůbec nezabýval užitím stažených souborů. Obviněný byl přesvědčen, že byl odsouzen na základě domněnek a spekulací. 7. Obviněný brojil svým dovoláním též proti usnesení soudu druhého stupně o zamítnutí odvolání v té části, jež se týkala skutku pod bodem 2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, který byl právně kvalifikován jako přečin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku. Ani v tomto případě podle něj nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty uvedeného trestného činu. Soud prvního stupně se předně vůbec nezabýval otázkou naplnění generální klauzule nekalé soutěže. Z provedeného dokazování podle obviněného nevyplynulo, že by jeho jednání bylo v rozporu s dobrými mravy hospodářské soutěže. Obchodní společnost CODEON SOFT oslovovala zákazníky běžným způsobem, nedošlo k žádnému nekalosoutěžnímu jednání. Odkázal též na usnesení Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 32 Cdo 2085/2007, ze kterého vyplývá, že ani odlákání části klientely ve prospěch jiného soutěžitele, není nekalosoutěžním jednáním, ale prostou realizací práva podnikat. Namítl, že nemohl naplnit skutkovou podstatu nekalé soutěže zejména porušení obchodního tajemství. Vytkl, že ze strany poškozené obchodní společnosti EPRIN zcela absentovala ochrana obchodního tajemství, a proto jí nelze tuto ochranu přiznat, není přitom možno vycházet z výpovědi jediného svědka, pokud tvrdil, že dostatečné zabezpečení vložených dat ani není možno zcela zajistit. Dále byl přesvědčen, že předmětem obchodního tajemství nemohly být skutečnosti v obchodních kruzích běžně dostupné, jako tomu bylo v daném případě, protože většina informací obsažených v „číselnících“ byla veřejná, známé byly především kontakty na obchodní zástupce. Požadavky zákazníků