5 Tdo 1118/2019 – Nejvyšší soud

5 Tdo 1118/2019-376 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 10. 2019 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného Z. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 8 To 33/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 52 T 10/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. 2. 2019, sp. zn. 52 T 10/2017, byl obviněný Z. B. uznán vinným zvlášť závažným zločinem úplatkářství podle § 331 odst. 2, odst. 4 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se dopustil skutkem popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za tento zvlášť závažný zločin byl obviněný odsouzen podle § 331 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému uložen podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb s výší jedné denní sazby 5 000 Kč, tedy celkem ve výměře 500 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 a 1/2 roku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. 2. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný Z. B. odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 8 To 33/2019, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil napadený rozsudek, a to ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil podle § 331 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 roků. Dále byl obviněnému uložen podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb s výší jedné denní sazby 5 000 Kč, tedy celkem ve výměře 500 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 a ½ roku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. 3. Nejvyšší soud pro úplnost podotýká, že výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. 2. 2019, sp. zn. 52 T 10/2017, je již v pořadí druhým meritorním rozhodnutím ve věci. Předcházející zprošťující rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. 52 T 10/2017, byl na podkladě odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 8 To 106/2018, a věc byla podle § 259 odst. 1 tr. řádu vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. II. Dovolání nejvyššího státního zástupce a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 8 To 33/2019, podal nejvyšší státní zástupce prostřednictvím svého prvního náměstka v neprospěch obviněného Z. B. dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť obviněnému byl tímto rozsudkem uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. 5. V úvodu svého dovolání nejvyšší státní zástupce zrekapituloval dosavadní průběh řízení a vytkl odvolacímu soudu, že při rozhodování o trestu nesprávně užil ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku, podle něhož mimořádně snížil obviněnému trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby, ač podmínky uvedeného ustanovení nebyly splněny. Poté se dovolatel zevrubně věnoval jednotlivým okolnostem případu a poměrům obviněného, v nichž odvolací soud spatřoval důvody pro postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Skutečnost, že od spáchání skutku uplynula doba téměř 10 let, nelze podle dovolatele považovat za důvod pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Usvědčující nahrávka, pořízená svědkem P. L. dne 26. 1. 2010, byla po celou dobu téměř 7 let v jeho držení, přičemž k jejímu vydání došlo až dne 22. 11. 2016 na výzvu policie. Teprve poté proběhlo trestní stíhání obviněného, které již trvalo zcela standardní dobu. Doba, která uplynula od spáchání činu, nebyla zapříčiněna nečinností orgánů činných v trestním řízení, ale pouze tím, že jim svědek P. L. neumožnil seznámit se dříve s obsahem nahrávky. Nejvyšší státní zástupce nesouhlasí ani s dalšími skutečnostmi, které odvolací soud shledal relevantními pro postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, a sice s faktem, že obviněný nijak nevymáhal po svědkovi úplatek a že ani nebylo zjištěno, že by poté v jeho neprospěch ovlivnil jiné výběrové řízení, přičemž obviněný následně vedl řádný život. Podle dovolatele nepředstavují tyto skutečnosti žádné mimořádné okolnosti pro snížení výměry trestu pod jeho zákonnou hranici a nejsou pro takový postup nikterak významné. 6. Nejvyšší státní zástupce naopak poukázal na okolnosti zvyšující škodlivost činu spáchaného obviněným, tedy že se dopustil úmyslného zištného jednání v kvalifikovaném postavení úřední osoby ve smyslu § 127 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku při výkonu svého funkčního pověření samotného předsedajícího hodnotící komise na výběr veřejných zakázek, zadávaných na krajské úrovni územní samosprávy, a tím i ve finančních parametrech tomu odpovídajících. Podle dovolatele jednal obviněný takovým způsobem, že při zneužití vrchnostenského postavení požadoval po zástupci vítězného dodavatele veřejné zakázky zcela bezostyšným způsobem neoprávněný finanční benefit, který si dokonce stanovil procentem z finančního objemu takto proinvestovaných prostředků, a to s odkazem na zcela běžnou praxi v tomto směru. Podle dovolatele tak zůstává diskutabilní otázka obecné polehčující okolnosti ve smyslu dosavadní bezúhonnosti obviněného. Zjevnou bezostyšnost obviněného je třeba hodnotit jako přitěžující okolnost, neboť vypovídá o takové míře narušení obviněného, která se nachází ve zřejmé opozici se zákonným předpokladem použití ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku, tedy že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Podle nejvyššího státního zástupce odvolací soud přiznal výjimečnost či mimořádnost okolnostem, které fakticky nemají takovou povahu. 7. Závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 8 To 33/2019, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde jeho zrušením, pozbudou podkladu, a aby přikázal věc Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. 8. Obviněný Z. B. se vyjádřil k podanému dovolání nejvyššího státního zástupce přípisem ze dne 14. 8. 2019, v němž uplatnil jedinou námitku týkající se oprávnění podat dovolání prostřednictvím prvního náměstka nejvyššího státního zástupce. Podle obviněného první náměstek nejvyššího státního zástupce nebyl v daném případě osobou oprávněnou k podání dovolání, neboť nebyly splněny podmínky, za kterých by tak mohl učinit. Obviněný poukázal zejména na ustanovení § 8 odst. 2 zákona o státním zastupitelství a také na usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 15 Tdo 354/2011. Závěrem svého vyjádření obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu odmítl dovolání, neboť bylo podáno osobou k tomu neoprávněnou. III. Posouzení důvodnosti dovolání a) Obecná východiska 9. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům. 10. Pokud jde o dovolací důvod, nejvyšší státní zástupce opřel své dovolání o ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Tento dovolací důvod je naplněn, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v § 52 odst. 1 tr. zákoníku bez splnění podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Pochybení spočívající v uložení trestu mimo zákonem stanovenou trestní sazbu může nastat jen v případech těch druhů trestů, které mají sazbu vymezenu trestním zákoníkem. Trest odnětí svobody je uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice příslušné trestní sazby (např. bez splnění podmínek podle § 59 nebo § 108 tr. zákoníku), tak i nezákonným prolomení