5 Tdo 1122/2015 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1122/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:7. 10. 2015 Spisová značka:5 Tdo 1122/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.1122.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi Dotčené předpisy:§ 270 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:8. 1. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1122/2015-47 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. října 2015 o dovolání, které podal D. D., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 5. 3. 2015, sp. zn. 55 To 22/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 8 T 35/2012, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného D. D. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 8 T 35/2012, byl obviněný D. D. uznán vinným přečinem porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 270 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Výkon tohoto trestu mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci tak, jak je specifikován ve výroku předmětného rozsudku. Uvedeného přečinu se obviněný dopustil ve stručnosti tím, že pod uživatelským jménem „…“ sám obviněný nebo na jeho žádost J. J. pod uživatelským jménem „…“ v době od 11. 11. 2009 do 11. 2. 2010 na aukčním portálu www.aukro.cz v rubrice „kup teď“ nabízel k prodeji antivirové programy NOD 32/Eset Smart Security nebo notebooky s programovým vybavením (Windows 7 a případně i antivirovým programem Eset), zájemců následně předmětné zboží zaslal včetně potřebných údajů k aktivaci či k prodloužení předmětných licencí, ačkoli věděl, že tyto jsou již registrovány na jiné uživatele a jedná tak neoprávněně a v rozporu s autorským zákonem. V jiných případech dodal nabízené notebooky s operačním systémem klonovaným v rozporu s licenční smlouvou uzavřenou se společností Microsoft, s. r. o., kdy k zakrytí tohoto neoprávněného jednání přilepil na spodní stranu notebooku průhlednou pásku barevnou kopii certifikátu pravosti operačního systému bez ochranných holografických prvků a tedy neoprávněně a v rozporu s ustanovením § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorský zákon“) klonoval a šířil Software Windows 7 Professional. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu a § 229 odst. 1 tr. řádu Okresní soud v České Lípě rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody. Proti tomuto rozsudku podal obviněný D. D. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 5. března 2015, sp. zn. 55 To 22/2014, tak, že rozsudek Okresního soudu v České Lípě zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), f) tr. řádu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu ve věci rozhodl. Jediná změna, kterou odvolací soud oproti rozsudku soudu prvního stupně v novém výroku o vině učinil, spočívala v nápravě vadné citace autorského zákona, k níž došlo zřejmě písařskou chybou již v obžalobě a kterou soud prvního stupně převzal do svého rozhodnutí. Namísto označení tohoto zákona č. 121/2000 Sb., bylo nesprávně uvedeno č. 12/2000 Sb. V ostatních částech výroků o vině, trestu a o náhradě škody rozhodl odvolací soud naprosto shodně jako soud prvního stupně. Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný D. D. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Martina Köhlera dovoláním, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. řádu. Dovolání obviněného je poměrně obsáhlé, ovšem jeho podstatnou část tvoří doslovná citace výrokové části napadeného rozsudku odvolacího soudu. Pokud jde o samotnou dovolací argumentaci obviněného, tak ta je poměrně strohá. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný bez bližšího vysvětlení a poukazu na konkrétní nesrovnalosti mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 17. 12 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, podle kterého „námitka, jejíž podstatou je tvrzení porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, může být uplatnitelná i jako dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., ve znění zákona č. 404/2012 Sb., tzn., že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci“. V závěru dovolání pak obviněný vyslovil nesouhlas s výší škody zjištěné soudy s tím, že přesně odpovídala částkám, které uplatnily poškozené obchodní společnosti a které nevychází z reálného využití softwaru. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu obviněný namítl zásah do svého práva na obhajobu, k němuž došlo nepředvídatelným procesním postupem soudu prvního stupně. V rámci hlavního líčení konaného dne 4. 12. 2013 totiž tento soud rozhodl o vyloučení 211 dílčích útoků žalovaného skutku k samostatnému projednání a rozhodnutí a současně meritorně rozhodl o 19 útocích pokračujícího přečinu. Tímto způsobem bylo obviněnému podle jeho přesvědčení upřeno právo na závěrečnou řeč a poslední slovo, neboť sice požádal o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, avšak nepředpokládal skočení věci a chtěl se prostřednictvím zmíněných nástrojů obhajoby k věci před soudem vyjádřit. V této souvislosti ještě obviněný poukázal na to, že v hlavním líčení konaném dne 9. 10. 2013 soud prvního stupně při odročování na 4. 12. 2013 avizoval jen další výslechy svědků a neupozornil obhajobu na to, že ohledně části útoků může být věc dne 4. 12. 2013 meritorně rozhodnuta. Důvody pro vyloučení podstatné části skutků musely být přitom předsedkyni senátu známy již dlouhou dobu před konáním odročeného hlavního líčení dne 4. 12. 2013, o čemž svědčí fakt, že věc nařídila jen na dopoledne a předvolala k hlavnímu líčení pouze osm svědků. Popsaný procesní postup soudu prvního stupně měl zcela zásadní a negativní vliv na možnost obhajoby obviněného, protože vyloučením věci jej soud prvního stupně prakticky nutil, aby obžalobě „odkryl cíl svého dosavadního jednání v rámci řízení“ ještě dříve, než bude ukončeno dokazování ve vztahu ke všem stíhaným útokům, a zabránil obhajobě navrhovat důkazy v návaznosti na to, jak se důkazní situace nakonec vyvine. V další části dovolání obviněný prezentoval svůj názor na význam závěrečné řeči obhajoby v porovnání s významem závěrečné řeči státního zástupce a v návaznosti na to soudu prvního stupně vytkl, že obhájci poskytl nedostatečný časový prostor 15 minut na přípravu k přednesení závěrečné řeči, zatímco sám soud si vyhradil k poradě o rozsudku celých 73 minut a rozsudek vyhlašoval téměř hodinu. Obviněný vyzdvihl také skutečnost, že v hlavním líčení dne 4. 12. 2013 byl zastupován advokátním koncipientem, jenž nebyl pověřen k přednesení závěrečné řeči, a zopakoval, že nedal souhlas k tomu, aby byla závěrečná řeč obhajoby přednesena v jeho nepřítomnosti, a že se nevzdal práva posledního slova. Právě tyto skutečnosti dovolatel vnímá jako porušení ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení. Poslední dovolací námitka obviněného směřovala proti výroku o trestu. Obviněný označil za absurdní, že mu soudy za „zhruba 8,26 % skutku“ vyměřily trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, a položil si hypotetickou otázku, zda mu za dvanáctkrát větší počet útoků bude uložen trest odnětí svobody v trvání dvanácti let, tedy mimo hranici zákonné trestní sazby. Nejvyššímu soudu obviněný D. D. navrhl, aby podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, ze dne 5. 3. 2015, sp. zn. 55 To 22/2014, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, a aby podle ustanovení § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebude-li moci dovolací soud při zrušení napadeného rozhodnutí sám ve věci rozhodnout ve smyslu § 265m tr. řádu. K takto podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Jiří Siegel. Konstatoval, že k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu obviněný nepoukázal na porušení konkrétních ustanovení týkajících se konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného. Naopak obviněný výslovně uvedl, že souhlasil s tím, aby soud jednal bez jeho účasti. K tomu státní zástupce doplnil, že souhlas obviněného ani ne