5 Tdo 1224/2021 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1224/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 12. 2021 Spisová značka:5 Tdo 1224/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.1224.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení povinnosti při správě cizího majetku Dotčené předpisy:§ 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 4. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1224/2021-724 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 12. 2021 o dovolání, které podal obviněný J. R., nar. XY v XY, bytem XY, adresa pro doručování XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 8 To 45/2021, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 1 T 94/2019, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 8 To 45/2021, a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 1 T 94/2019. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu ve Znojmě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 1 T 94/2019, byl obviněný J. R. uznán vinným přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Za uvedený přečin a za sbíhající se přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 17 T 81/2018, byl odsouzen podle § 206 odst. 3 za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roků. Podle § 82 odst. 2 a § 48 odst. 4 tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2021), bylo obviněnému dále uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil poškozené uhradil způsobenou škodu. Současně soud prvního stupně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 17 T 81/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V adhezním řízení byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost nahradit poškozené K., škodu ve výši 4 076 030 Kč, a podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Uvedeného přečinu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že „jako předseda představenstva poškozené obchodní společnosti K., uzavřel nejprve dne 24. 8. 2011 v XY kupní smlouvu s obchodní společností S., na základě které měla obchodní společnost S., jako prodávající, dodat v termínu od 24. 8. 2011 do 15. 9. 2011 konstrukce a další materiál určený pro zbudování fotovoltaické elektrárny v Bulharsku, přičemž v době od 24. 8. 2011 do 31. 8. 2011 došlo k dodání pouze části materiálu, načež obchodní společnost S., dne 5. 12. 2011 vystavila fakturu č. VFA 10111486 na částku 12 309 544,80 Kč s DPH, se splatností 31. 12. 2011, kdy obviněný ještě před vydáním této faktury dne 30. 11. 2011 vyzvedl od S., zbývající vyrobené zboží – komponenty – přičemž zároveň je nechal na základě smlouvy o uložení věci, kterou s obchodní společností S., uzavřel, dočasně uložené v areálu provozovny této obchodní společnosti nacházející se v XY, kde měly být podle smlouvy uskladněny do 31. 12. 2011, přičemž přestože jako osoba, která tuto smlouvu podepsala, bezpečně věděl o datu konce úložní doby, tak po uplynutí této doby přes opakované výzvy komponenty nevyzvedl, přestal se o tento majetek poškozené jakkoli zajímat a neučinil vůbec nic k jeho zajištění, ani dalším jednáním s obchodní společností S., ani v rámci vztahů v K., přičemž tyto komponenty se v současné době nacházejí neznámo kde, čímž poškozené K., způsobil pro účely právní kvalifikace škodu ve výši nejméně 4 076 030 Kč.“. 3. Proti zmíněnému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 8 To 45/2021, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. II. Dovolání a vyjádření k němu a) Dovolání obviněného 4. Usnesení soudu druhého stupně napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. 5. Úvodem obviněný zrekapituloval rozhodnutí soudů nižších stupňů a navázal argumentací, již podřadil důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ke skutkové podstatě přečinu, jímž byl uznán vinným, citoval z judikatury Nejvyššího soudu. Odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně především vytkl, že ačkoli je ustanovení § 220 odst. 1 tr. zákoníku tzv. blanketní normou, tedy je třeba, aby již přímo v popisu skutku byl uveden odkaz na ustanovení konkrétního právního předpisu, které pachatel svým jednáním porušil, v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně však tento poukaz chybí. Obviněný rovněž zpochybnil své zavinění a existenci příčinné souvislosti mezi popsaným jednáním a vznikem škody na straně K. Za nesprávné obviněný označil závěry obou soudů nižších stupňů o tom, že ač měl bezpečně vědět o konci úložní doby, přes opakované výzvy ze strany obchodní společnosti S., se o objednané zboží uložené ve skladových prostorách nezajímal a neučinil nic pro jeho zajištění. Odmítl, že by obchodní společnost S., vystupující jako opatrovatel na základě smlouvy o uložení věci sjednané v režimu podle § 516 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen ve zkratce „obch. zák.“), byla oprávněna samovolně uschované věci vyvézt ze skladu a dále se o jejich osud nezajímat. Vyslovil přesvědčení, že poškozená K., resp. obviněný jednající za tuto obchodní společnost z pozice předsedy představenstva, měli být k odvezení uložených věcí vyzváni. Pokud se tak nestalo, nelze klást obviněnému za vinu způsobení škody. Obviněný také nesouhlasil s úvahami odvolacího soudu ohledně užití zásady subsidiarity trestní represe. Jeho jednání totiž vykazuje nízkou míru společenské škodlivosti, zcela postačující se mu proto jeví uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu a nebylo nutné použít trestněprávních norem. Pro takový závěr svědčí též to, že jde o spor mezi dvěma podnikateli. Navíc nebyla zkoumána ani skutečná výše škody a nelze zjistit, jaké konkrétní množství komponentů bylo v prostorách skladu obchodní společnosti S., skutečně uloženo. 6. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněný spatřuje za naplněný vadou spočívající v nesprávné aplikaci § 43 odst. 2 tr. zákoníku soudem prvního stupně. Vzhledem k tomu, že obviněnému již uplynula zkušební doba podmíněného odsouzení předchozího trestu odnětí svobody za přečin zpronevěry, neměl mu již být ukládán souhrnný trest, nýbrž trest samostatný. Současně obviněný považoval za nesprávné úvahy odvolacího soudu, které se týkaly výroku o souhrnném trestu. 7. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, jakož i všechna další navazující rozhodnutí, která by v důsledku jeho zrušení pozbyla podkladu, a přikázal věc tomuto soudu znovu projednat a rozhodnout. 8. V rámci dvouměsíční lhůty pro podání dovolání obhájce na výslovnou žádost obviněného zaslal Nejvyššímu soudu ještě doplnění dovolání. V něm obviněný uvedl, že při projednávání trestní věci nebyla plně šetřena jeho základní práva a svobody garantované Listinou základních práv a svobod, jakož i dalšími mezinárodními smlouvami. Pokud navrhoval provedení důkazů, byly odmítány, případně jinak soudy „upozaděny“. Nadto ohledně skutkového stavu stále panují pochybnosti. Procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení obviněný vytkl, že se obhajoba musela opakovaně dožadovat zaslání opisů protokolů z hlavních líčení a soudy rovněž bylo soustavně doručováno na nesprávnou adresu. Závěrem svého podání obviněný předložil výčet otázek, jejichž položení považuje u tří jmenovaných svědků za klíčové. b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného 9. Opisy dovolání obviněného a jeho doplnění byly zaslány nejvyššímu státnímu zástupci, který se k nim vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství, kt