5 Tdo 1257/2010 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1257/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1g 265b/1g 265b/1g Datum rozhodnutí:12. 1. 2011 Spisová značka:5 Tdo 1257/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:5.TDO.1257.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku § 240 odst. 3 tr. zákoníku § 156 odst. 1 tr. zákoníku § 268 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 6. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 9.6.2011I.ÚS 1704/11JUDr. Vojen Güttlerodmítnuto13.5.2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1257/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 1. 2011 o dovoláních, která podali obvinění D. J., M. K., D. P. a Z. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 1 To 19/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 T 2/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání všech obviněných o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 2010, sp. zn. 35 T 2/2008, byli obvinění D. J., M. K., D. P. a Z. S. (spolu s dalšími pěti obviněnými) uznáni vinnými jednak zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění zákona č. 306/2009 Sb. (dále ve zkratce „tr. zákoník“), jednak přečinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustili jako spolupachatelé podle § 23 tr. zákoníku skutkem konkretizovaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Týmž rozsudkem byli obvinění D. J. a M. K. uznáni vinnými též přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustili jako spolupachatelé podle § 23 tr. zákoníku skutkem popsaným ve výroku o vině v uvedeném rozsudku. Za tyto trestné činy byli obviněným uloženy následující tresty. Obviněný D. J. byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 8 měsíců, k jehož výkonu byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) a b) tr. zákoníku byl tomuto obviněnému uložen i trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, přičemž jednotlivé věci, jichž se týká, jsou specifikovány ve výroku o trestu v citovaném rozsudku. Obvinění M. K. a D. P. byli odsouzeni podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnným trestům odnětí svobody každý v trvání 5 let, k jejichž výkonu byli zařazeni podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Obviněný Z. S. byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, k jehož výkonu byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl tomuto obviněnému uložen i trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, přičemž jednotlivé věci, jichž se týká, jsou specifikovány ve výroku o trestu v citovaném rozsudku. Odvolání, která podali obvinění D. J., M. K., D. P., Z. S. a někteří další spoluobvinění proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně, Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 1 To 19/2010, zamítl podle § 256 tr. řádu jako nedůvodná. Současně odvolací soud nově rozhodl o vině a trestu obviněných J. P. a M. S. Obvinění D. J., D. P. a Z. S. podali dne 30. 7. 2010 proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Olomouci prostřednictvím svého společného obhájce dovolání, která opřeli o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dne 18. 8. 2010 pak obviněný D. J. prostřednictvím dalšího obhájce doplnil své dovolání, a to rovněž s odkazem na citovaný dovolací důvod. Obviněný M. K. podal dovolání prostřednictvím svého obhájce dne 12. 7. 2010 a uvedl v něm také dovolací důvod obsažený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněných D. J., D. P. a Z. S. důkazy provedené ve věci nesvědčí o existenci jejich spolupachatelství. V této souvislosti obvinění výslovně zpochybňují skutkové závěry soudu prvního stupně a odvolacího soudu ohledně nálezu shodných krabic, nádob, lahví a etiket, což zejména podle soudu prvního stupně svědčilo o shodném dodavateli zboží. Současně obvinění brojí proti správnosti a rozsahu provedeného dokazování, přičemž výslovně namítají nezákonnost procesního úkonu spočívajícího v prohlídce jiných prostor a pozemků. Za pochybení soudů nižších stupňů obvinění považují i skutečnost, že se dostatečně nevypořádaly s rozsahem daňového úniku. Podle názoru obviněných přetrvávají ve věci pochybnosti i v tom směru, zda použitý líh podléhal příslušné dani a zda pocházel ze stejného zdroje. Závěr soudů, podle něhož v posuzované věci šlo o zkrácení daně ve velkém rozsahu společným jednáním více osob, považují obvinění za nesprávný. Obviněný D. J. v doplněném podání pak zpochybnil i výši škody u zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, neboť podle jeho názoru z provedených důkazů nevyplývá takový rozsah zkrácení spotřební daně. Jak dále v této souvislosti obviněný zdůraznil, zjištěnou činností se zabývaly celkem tři skupiny osob, které postupovaly nezávisle na sobě. Proto podle obviněného nelze projednávaný čin posoudit podle přísnější právní kvalifikace, ke které dospěly soudy nižších stupňů. Závěrem svých dovolání obvinění D. J., D. P. a Z. S. navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a aby přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Pokud jde o dovolání obviněného M. K., podle jeho názoru soudy nižších stupňů založily vinu tohoto obviněného na nezákonných důkazech spočívajících ve výslechu spoluobviněných jako neodkladných a neopakovatelných úkonech, čímž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces. V posuzované věci nebyl podle obviněného dostatečně prokázán rozsah jeho účasti na trestném činu [z kontextu dovolání vyplývá, že obviněný vztáhl tuto námitku ke zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku]. Obviněný vytkl soudům nižších stupňů, že u něj nedovodily znalost všech rozhodných okolností, které se týkají daňové problematiky, a nevyloučily ani možnost posoudit jeho jednání z hlediska skutkového omylu. Podle přesvědčení obviněného se soudy nedostatečně vypořádaly s důkazy, které se týkaly subjektivní stránky posuzovaného trestného činu, a jejich podstatné pochybení shledává obviněný i v použití nezákonného důkazu spočívajícího v prohlídce jiných prostor a pozemků. V této souvislosti obviněný odkázal na judikaturu Ústavního soudu, zejména pak na jeho nález ze dne 8. 6. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 3/09, jímž bylo částečně zrušeno ustanovení § 83a odst. 1 tr. řádu. I když byl citovaný nález vydán až po pravomocném skončení nyní projednávané věci, lze ho na ni podle obviněného vztáhnout. Obviněný M. K. proto závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě a aby podle § 265l odst. 1, 3 tr. řádu přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovoláním obviněných D. J., M. K., D. P. a Z. S. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Pokud jde o dovolání obviněného M. K., podle názoru státního zástupce podstatná část námitek tohoto obviněného není způsobilá naplnit dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, což platí i o námitkách, jimiž obviněný zpochybnil procesní použitelnost výpovědí spoluobviněných a důkazů získaných na základě příkazu k prohlídce nebytových prostor provedené podle § 83a tr. řádu. Státní zástupce pak nepovažuje za důvodné ani výhrady obviněného směřující proti správnosti posouzení subjektivní stránky zločinu, pro který byl stíhán a odsouzen, ani s nimi související tvrzení obviněného o jeho omylu ohledně daňových předpisů. Takový omyl o mimotrestních normách se sice posuzuje podle zásad o skutkovém omylu, ale nelze ho bez dalšího presumovat, přičemž podle státního zástupce je notoricky známou skutečností, že lihoviny podléhají spotřební dani, a žádné konkrétní skutečnosti nenasvědčují tomu, že by o tom obviněný jako občan České republiky nevěděl. Jak navíc státní zástupce připomenul, k napl