5 Tdo 1262/2008 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1262/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 10. 2008 Spisová značka:5 Tdo 1262/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:5.TDO.1262.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1262/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. října 2008 o dovolání podaném obviněným M. L., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2008, sp. zn. 3 To 17/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu České Budějovice – pobočka v Táboře pod sp. zn. 18 T 9/2005, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Krajského soudu České Budějovice – pobočka v Táboře ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. 18 T 9/2005, byl mj. obviněný M. L. uznán vinným pomocí k pokusu trestných činů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 8 odst. 1 tr. zák., § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 8 odst. 1 tr. zák., § 124 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný M. L. odsouzen podle § 148 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho a půl roku, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Vrchní soud v Praze jako soud druhého stupně rozhodl rozsudkem ze dne 16. 5. 2008, sp. zn. 3 To 17/2008, kterým z podnětu odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně obviněných M. L. a P. J. v celém rozsahu a podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněného M. V. B. ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. vrchní soud nově rozhodl tak, že obviněné M. L. a P. J. uznal vinnými pokusem trestných činů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 124 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., a obviněnému M. L. podle § 148 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, pro jehož výkon jej zařadil podle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Dále pak odvolací soud rozhodl o trestech spoluobviněných P. J. a M. V. B. Zároveň soud druhého stupně podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného T. Q. P. Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze napadl obviněný M. L. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Mimořádný opravný prostředek dovolatel uplatnil v rozsahu výroku o vině i trestu. Podle mínění obviněného nebylo v trestním řízení prokázáno, že by věděl, jaký druh tabáku skutečně převážel, nebo že dovoz tohoto zboží je nelegální, a dále také netušil, že by jeho jednání vedlo ke zkrácení příslušných daní a cla. Podstatu vlastního protiprávního chování spatřoval v pouhém plnění pokynů svého nadřízeného. Takovému skutkovému stavu potom podle přesvědčení obviněného odpovídá právní kvalifikace použitá soudem prvního stupně, jenž ho uznal vinným účastenstvím - pomocí k pokusu citovaných trestných činů. Naopak právní posouzení vrchního soudu (shledal obviněného spolupachatelem výše uvedených trestných činů ve stadiu pokusu) spolu s trestem, jenž mu byl tímto soudem uložen, označil dovolatel za nepřiměřeně přísné, resp. neodpovídající provedeným důkazům. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2008, sp. zn. 3 To 17/2008, tak rozsudek Krajského soudu České Budějovice – pobočka v Táboře ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. 18 T 9/2005, a dále, aby soudu prvního stupně věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Závěrem ještě obviněný navrhl, aby byl ve smyslu § 265h odst. 3 tr. ř. odložen, popř. přerušen výkon rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání, což učinila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta souhlasila se závěry soudu druhého stupně, neboť podle jejího názoru skutek popsaný ve výroku o vině vypovídá o spolupachatelství obviněných, mj. i obviněného M. L. Dovolací námitky směřující proti výroku o trestu označila za nezpůsobilé naplnit nejen deklarovaný důvod dovolání, ale ani žádný jiný z taxativního výčtu dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Proto státní zástupkyně Nejvyššímu soudu navrhla, aby dovolání obviněného M. L. v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze tedy vznášet námitky právního charakteru (např. že skutek zjištěný soudem byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin, nebo jde o trestný čin, ale jiný apod.), jež jsou však i z faktického hlediska právně relevantní. V tomto smyslu tedy není možno přihlížet k zjevně právní námitce (např. nedostatek úmyslu), k níž dovolatel uvedl argumenty čistě skutkové povahy (např. že nebylo prokázáno určité jednání popsané ve skutkové větě, dokazování bylo neúplné či nepřesvědčivé apod.). Předmětem dovolacího přezkumu nemohou být ani námitky proti způsobu, jakým soudy nižších stupňů hodnotily jednotlivé důkazy. Dovolatel tak ve svém mimořádném opravném prostředku nemůže nabízet svou verzi hodnotícího postupu, v rámci něhož učiní skutkový závěr rozporný se zjištěními soudů. Ve zcela výjimečných případech i Ústavní soud připustil možnost přezkoumání takových vad dovolacím soudem, avšak výlučně za situace, kdy tvrzení soudů nižších stupňů nemají svůj podklad v provedených důkazech či jsou s nimi dokonce v rozporu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06, a usnesení téhož soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/2005). O takový případ se však v posuzované věci nejedná. Pokusem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a pokusem trestného činu porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 124 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. se dovolatel spolu s ostatními spoluobviněnými podle tzv. skutkové věty z rozsudku soudu druhého stupně dopustil ve stručnosti tím, že dne 2. 4. 2004 přes hraniční přechod S., ze Spolkové republiky Německo do České republiky dovezl na návěsu zn. RENDERS, zapřaženém za vozidlo zn. Volvo, jehož provozovatelem je obchodní firma J., s. r. o., podle instrukcí mu daných společníkem této firmy obviněným P. J., kontejnerovou zásilku pro příjemce firmu A. W., s. r. o., v dokladech předložených k celnímu řízení na celním úřadu S. deklaroval obsah kontejneru celkem 1000 kartonů ROHTABAK (surový, listový tabák) o celkové hmotnosti 15000 kg, ačkoli ve skutečnosti kontejner obsahoval 22129,8 kg řezaného tabáku určeného ke kouření zatíženého clem, daní z přidané hodnoty a spotřební daní, přičemž kontejner s tímto tabákem namísto firmě A. W., s. r. o., resp. k celnímu úřadu určení do N. J., odvezl dne 3. 4. 2004 podle instrukcí dávaných mu telefonicky obviněnými T. Q. P. a P. J. k benzínovému čerpadlu A. v P., odkud jej navedl obviněný T. Q. P. ke skladovacím prostorám objektu skladu v P., kde bez ukončení režimu tranzitu a po odstranění celní uzávěry na kontejneru obviněným M. L. započaly osoby k tomu najaté obviněným T. Q. P. s vykládkou konte