5 Tdo 1269/2021

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 41 T 12/2019, byl obviněný V. C. uznán vinným pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst. 1, 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), zločinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 2 alinea 1, odst. 4 tr. zákoníku a přečinem poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za ně a za další trestné činy mu byl podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 7 let se zařazením do věznice s ostrahou, vedle toho též peněžitý trest, trest zákazu činnosti a trest propadnutí věci. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o trestech z rozhodnutí z jiných trestních věcí. Bylo též rozhodnuto o nárocích poškozených. O odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. 12 To 10/2021, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o tresu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu o trestu znovu sám rozhodl tak, že obviněnému uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 let se zařazením do věznice s ostrahou, vedle toho i peněžitý trest, trest zákazu činnosti a trest propadnutí věci, to vše za současného zrušení výroků o trestech z dalších rozhodnutí v jiných trestních věcech.

Obviněný podal proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně prostřednictvím své obhájkyně dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a konkretizaci uplatněného dovolacího důvodu obviněný své dovolání také blíže zdůvodnil. Na závěr svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Do konání neveřejného zasedání o dovolání se k němu nejvyšší státní zástupce nevyjádřil.

Nejvyšší soud dříve, než se začal zabývat důvodností podaného dovolání, zjišťoval, zda jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a to včetně dodržení stanovené lhůty pro podání dovolání.

Podle § 265e odst. 1 tr. řádu se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, podle § 265e odst. 2 tr. řádu běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle § 265e odst. 3 tr. řádu je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Podle § 60 odst. 2 tr. řádu lhůta stanovená podle měsíců končí uplynutím toho dne, který svým číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den (podle § 60 odst. 3 tr. řádu).

Nejvyšší soud z předloženého trestního spisu zjistil, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen obviněnému, který v průběhu trestního stíhání byl zastoupen obhájkyní, prostřednictvím pošty dne 2. 9. 2021 (tj. ve čtvrtek), což potvrdil vlastnoručním podpisem (viz potvrzení o doručení na č. 1. 5258 trestního spisu), předtím byl dne 30. 8. 2021 doručen prostřednictvím datové schránky i jeho obhájkyni (viz potvrzení o doručení na č. 1. 5258 trestního spisu). Poslední den lhůty k podání dovolání tak obviněnému se zřetelem k výše citovaným ustanovením trestního řádu připadl na den 2. 11. 2021, jednalo se o úterý, tedy o běžný pracovní den, který není dnem pracovního klidu, tedy ani státním svátkem a ani ostatním svátkem ve smyslu zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů). Dovolání obviněného ale bylo podáno do datové schránky soudu prvního stupně obhájkyní obviněného (viz její ustanovení na č. l. 4730-4731 trestního spisu), resp. jejím substituentem (viz k tomu substituční plná moc na č. l. 4735 trestního spisu), až dne 4. 11. 2021 (viz dovolání na č. 1. 5312-5315 trestního spisu a záznam o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Městského soudu v Praze na č. l. 5311 trestního spisu). Ostatně i samo dovolání je datováno dnem 4. 11. 2021.

Ze shora uvedeného je patrné, že dovolání obviněného bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v § 265e odst. 1 tr. řádu a že tato lhůta nebyla zachována ani podle ustanovení § 265e odst. 3 tr. řádu. Navrácení lhůty k podání dovolání přitom není přípustné (§ 265e odst. 4 tr. řádu).

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného bylo podáno opožděně, a proto je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu odmítl. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle § 265i tr. řádu, mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.