5 Tdo 1307/2021 – Nejvyšší soud

5 Tdo 1307/2021-585 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 12. 2021 o dovolání, které podala obviněná B. M., rozená N., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 3 To 67/2020, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 3 T 232/2017, takto: Podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu se částečně zrušují - jednak rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 3 To 67/2020, a to v části, v níž byl částečně zrušen rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 3 T 232/2017, a v níž bylo znovu rozhodnuto o uznání viny obviněné B. M., o trestu a o nárocích poškozených na náhradu škody, - jednak rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 3 T 232/2017, a to ve výroku o vině pod bodem 1., ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu v Novém Jičíně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 3 T 232/2017, byla obviněná B. M. uznána vinnou pod bodem 1. přečinem poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších změn (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“, v daném případě šlo o znění účinné do 30. 9. 2020), pod bodem 2. přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 tr. zákoníku (opět ve znění účinném do 30. 9. 2020). Za to jí byl podle § 225 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku a 2 měsíců. Zároveň bylo podle § 229 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. 2. Z podnětu podaného odvolání obviněnou Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 3 To 67/2020, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině v bodě 1., ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a sám podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že uznal obviněnou vinnou přečinem poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ovšem ve znění účinném od 1. 10. 2020. Při nezměněném výroku o vině pod bodem 2. rozsudku soudu prvního stupně nově obviněné uložil podle § 225 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Rozhodl také podle § 229 odst. 1 tr. řádu o nárocích poškozených na náhradu škody. 3. Přečinu poškození věřitele, ohledně něhož bylo podáno dovolání, se obviněná podle závěrů soudů nižších stupňů dopustila (zjednodušeně uvedeno) tím, že dne 14. 12. 2015 v XY, okres XY, na blíže nezjištěném místě učinila se svou matkou B. N. právní úkon - Souhlasné prohlášení o vrácení daru pro nevděk obdarovaného, s právními účinky od 14. 12. 2015, kterým převedla na B. N. své vlastnictví k nemovitostem blíže specifikovaným ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu v celkové hodnotě 2 600 000 Kč ke dni 17. 4. 2013, na nichž vázlo zástavní právo pro Raiffeisen stavební spořitelnu, a. s., pro aktuální dlužnou částku v celkové výši 1 978 865,76 Kč z titulu neuhrazených úvěrů ze stavebního spoření uzavřených B. M., takže se ostatní věřitelé při zpeněžení nemovitostí mohli uspokojit do částky 621 134 Kč, přičemž obviněná takto jednala s vědomím, že má splatný závazek nejméně vůči čtyřem dalším obchodním korporacím a současně s vědomím, že hodnota jejího dalšího majetku, ze kterého by se mohly uvedené subjekty řádně uspokojit, byla nepatrná, z čehož lze dovodit, že uvedení věřitelé (specifikovaní ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku) nemohli být uspokojeni a tímto jednáním způsobila škodu na cizím majetku minimálně ve výši 621 134 Kč. II. Dovolání obviněné 4. Proti výroku o vině uvedeného rozsudku soudu druhého stupně, jímž byla obviněná uznána vinnou přečinem poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jakož i proti výroku o trestu i o náhradě škody, podala obviněná B. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021), jelikož skutek popsaný v napadeném rozsudku soudu druhého stupně podle ní v této části nenaplňuje znaky skutkové podstaty přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. 5. Obviněná vyjádřila své přesvědčení, že v důsledku jejího jednání, tj. podpisem souhlasného prohlášení, nedošlo ke zcizení vlastnického práva, tedy k jakékoliv změně vlastnického práva, v jehož důsledku měl být věřitel poškozen. Podotkla, že podle soudů nižších stupňů mělo dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu poškození věřitele tím, že obviněná měla učinit souhlasné prohlášení o vrácení daru pro nevděk obdarovaného, kterým měla převést na B. N. své vlastnické právo k nemovitostem uvedeným ve výroku rozsudku. S tímto závěrem dovolatelka vyslovila nesouhlas, neboť souhlasným prohlášením nelze převádět, tedy zcizit vlastnická práva. Výrok odsuzujícího rozsudku soudu druhého stupně podle ní z pohledu práva postrádá smysl, neboť souhlasným prohlášením o vrácení daru pro nevděk obdarovaného nemohla převést žádná vlastnická práva, neboť učinění souhlasného prohlášení nemá vliv na změnu vlastnických práv. Zdůraznila, že ke změně vlastnického práva dochází již samotným (jednostranným) právním jednáním dárce spočívajícím v odvolání daru, který má za následek odstoupení od darovací smlouvy, v důsledku čehož pak dojde k obnovení původního právního stavu [k tomu odkázala na § 2072 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „o. z.“)]. Souhlasným prohlášením pak dochází pouze k odstranění nesouladu mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí. Obviněná konstatovala, že této skutečnosti si byl vědom i odvolací soud, když v bodě 10. svého rozsudku uvedl, že zápis vkladu vlastnického práva při revokaci darování má deklaratorní povahu, neboť k obnovení vlastnického práva dárce dojde při revokaci pro nevděk ex lege ke dni odvolání daru. Obviněná vyzdvihla, že odvolání daru pro nevděk je jednostranným právním úkonem, který nemohla obviněná nijak ovlivnit. Souhlasným prohlášením obviněná pouze stvrdila, že si je vědoma svého jednání v rozporu s dobrými mravy vůči své matce B. N. (dárkyni). 6. Ustanovení § 222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku obsahuje taxativní výčet jednání, která představují možné způsoby jednání naplňující skutkovou podstatu  přečinu poškození věřitele, které není možné nijak rozšiřovat, a to ani výkladem ani za použití analogie. Obviněná vlastnické právo k majetku na nikoho nepřevedla. K převodu vlastnického práva tak došlo doručením právního úkonu odvoláním daru pro nevděk s účinky ex nunc, který učinila její matka, tedy nikoliv učiněním souhlasného prohlášení vůči katastru nemovitostí. Zápis do tohoto katastru je totiž pouze deklaratorní. Z tohoto obviněná dovodila, že se nemohla dopustit žádného z jednání uvedených v ustanovení § 222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. 7. Obviněná doplnila, že si byla vědoma svého nevhodného jednání vůči své matce, jednala v dobré víře, když učinila předmětné souhlasné prohlášení, protože měla za to, že zde jsou důvody pro odvolání daru pro nevděk a takové právní jednání matky považovala za důvodné. Podotkla, že je stále vedeno řízení, v němž je posuzováno, zda odvolání daru pro nevděk bylo platné či nikoliv. Krajský soud se podle názoru dovolatelky chybně odmítl zabývat tím, zda existovalo závadné jednání obviněné vůči matce a zda bylo důvodné jednání obviněné, když podepsala souhlasné prohlášení. 8. Obviněná dále vyjádřila svůj nesouhlas s postupem odvolacího soudu, který jako nadbytečný zamítl důkazní návrhy obhajoby, ač by podle dovolatelky jimi bylo možno prokázat její závadové jednání vůči vlastní matce a objasnit okolnosti sepsání e-mailu ze dne 12. 1. 2015. To, že se k okolnosti sepsání e-mailu vyjádřila ve své závěreční řeči, však není důkazem, který by mohl zvrátit skutkový stav, tím by byl až její výslech. 9. Ze shora rozvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, stejně tak soudu prvního stupně ve výroku o vině pod bodem 1., ve výroku o trestu a o náhradě škody, a aby sám zprostil obviněnou v této části obžaloby, případně vrátil věc okresnímu soudu v této části k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření k dovolání 10. K dovolání obviněné se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Po