5 Tdo 1366/2018 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1366/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 12. 2018 Spisová značka:5 Tdo 1366/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.1366.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění Dotčené předpisy:§ 254 odst. 1 alinea třetí tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 3. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1366/2018-31U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 12. 2018 o dovolání, které podala obviněná Z. S. T., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 7 To 53/2018, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 49/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné Z. S. T. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. 2 T 49/2017, byla obviněná Z. S. T. uznána vinnou přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea třetí tr. zákoníku a odsouzena podle téhož ustanovení k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon soud podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Současně byl obviněné podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest 100 denních sazeb po 500 Kč, tedy v celkové výši 50 000 Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil soud podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Dále byla obviněná podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či funkce člena statutárního orgánu obchodních korporací a družstev na dobu dvou let. 2. Uvedeného přečinu se obviněná podle výroku o vině dopustila (zjednodušeně uvedeno) tím, že v období od 26. 1. 2015, kdy byla jediným statutárním orgánem obchodní společnosti A. C., IČ: XY, se sídlem XY, a v době od 26. 3. 2015 nejméně do 18. 3. 2016, kdy byla osobou fakticky vykonávající činnost statutárního orgánu této obchodní společnosti, v XY ani jinde přes celkem pět výzev Finančního úřadu pro hlavní město Prahu doručených do datové schránky zmocněnému daňovému poradci (ve dnech 26. 1. 2015, 29. 4. 2015, 16. 6. 2015, 23. 6. 2015 a 1. 9. 2015) a učiněných v rámci daňové kontroly podle § 87 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (resp. první výzva byla učiněna v rámci postupu k odstranění pochybností podle § 89 odst. 1 citovaného zákona), nepředložila v požadovaném rozsahu účetní podklady jmenované obchodní společnosti vztahující se k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíců listopad 2014, únor, březen, duben a květen 2015, naopak odmítla tak učinit s tím, že považuje výzvu správce daně za nezákonnou, a takto postupovala i přesto, že zákonnost postupu správce daně vyplývá přímo z ustanovení § 85 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (resp. u první výzvy z § 89 tohoto zákona), v důsledku čehož Finanční úřad pro hlavní město Prahu jako správce daně nemohl stanovit daň z přidané hodnoty obchodní společnosti A. C., za uvedená zdaňovací období dokazováním, musel ji stanovit v souladu s ustanovením § 98 odst. 1 daňového řádu na základě pomůcek, které měl k dispozici a které si sám obstaral. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 7 To 53/2018, zamítl podle § 256 tr. řádu. II. Dovolání obviněné a vyjádření k němu 4. Obviněná Z. S. T. podala proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze dovolání prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Jany Naxerové z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu. Dovolatelka úvodem zopakovala výroky napadených rozhodnutí a dále vyložila, v čem spatřovala naplnění uplatněných dovolacích důvodů. Skutek, jehož se měla dopustit, nevykazuje veškeré zákonné znaky skutkové podstaty přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea třetí tr. zákoníku, protože orgány činné v trestním řízení ji neoprávněně nutily k vydání důkazu, který by ji usvědčoval. Namítala tedy porušení zásady zákazu donucování k sebeobviňování. Poukázala na domovní prohlídku provedenou příslušníky Policie České republiky v říjnu 2015 (tehdy probíhalo vyšetřování v jiné trestní věci pro podezření ze spáchání přečinu krácení daně, poplatku a jiné podobné platby), v jejím průběhu byly odebrány veškeré účetní dokumenty v listinné i elektronické podobě, a proto ani výzvám finančního úřadu nemohla vyhovět, neboť požadované doklady neměla k dispozici. Podáním ze dne 26. 10. 2015 se domáhala vrácení zajištěných věcí, aby mohla vyhovět správci daně, ale její žádost nebyla akceptována. Dovolatelka naznačila nepřípustnou součinnost správce daně s orgány činnými v trestním řízení. Podle jejího názoru veškeré dění směřovalo k jejímu obvinění, nemohla být proto donucována k vydání věcí usvědčujících ji z trestného jednání, navíc prostřednictvím ukládaných pokut. Nesouhlasila ani s použitím protokolů o jejím výslechu jako obviněné a posléze obžalované. V postupu orgánů činných v trestním řízení, zejména soudů, spatřovala porušení čl. 37 odst. 1 a čl. 40 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a čl. 14 odst. 3 písm. g) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech z roku 1966. Na podporu svých tvrzení odkázala také na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 26. 1. 1996 ve věci J. M. proti Spojenému království, stížnost č. 18731/91, a nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2005, sp. zn. I. ÚS 402/05, ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. II. ÚS 255/05, a ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 451/04. 5. Ze shora uvedených důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů a věc přikázal obvodnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. 6. K dovolání obviněné se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Mgr. Pavel Jež (dále jen „státní zástupce“). Ten nejprve shrnul rozhodnutí soudů obou stupňů a dovolací námitky obviněné a následně vysvětlil, z jakých důvodů podle něj nebylo možné výhradám dovolatelky přisvědčit. Poukázal na směšování výzev správce daně v daňovém řízení s výzvami k vydání věci podle trestního řádu obviněnou a její spekulativní prohlášení o součinnosti správce daně s orgány činnými v trestním řízení, což odmítl. Popsal povinnosti správce daně, který je vázán zásadou oficiality a vyhledávací zásadou. V případě jakýchkoli pochybností o správnosti a úplnosti podaného daňového přiznání proto musí jednat. Jednotlivé výzvy správce daně státní zástupce nepovažoval za rozporné se zásadou přiměřenosti, jež musí být v daňovém řízení respektována. Finanční úřad pro hlavní město Prahu tedy podle státního zástupce postupoval v daňovém řízení vůči daňovému subjektu A. C., v souladu s daňovým řádem, jeho úkony nebyly koordinovány s orgány činnými v trestním řízení a dovolatelkou tvrzená hrozba sebeobviňování není v jeho postupu vůbec patrná. Pokud obviněná namítala nepoužitelnost protokolů o jejím výslechu pro sebeobviňující charakter jejích odpovědí, státní zástupce se k tomuto nemohl adekvátně vyjádřit, neboť dovolatelka neuvedla konkrétně, o které odpovědi se mělo jednat. I přesto však odmítl, že by v dané trestní věci byl použit jakýkoli protokol o výpovědi obviněné jako rozhodující důkaz o vině, žádnou z jejích výpovědí nebylo možné označit za vynucenou. 7. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné a současně vyslovil souhlas učinit takové nebo i jiné rozhodnutí v neveřejném zasedání. 8. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obviněné k případné replice, čehož nevyužila. III. Posouzení důvodnosti dovolání a) Obecná východiska 9. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k dovolacím důvodům. 10. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z taxativně vymezených důvodů vyjmenovaných v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v § 265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno a současně je třeba, aby uplatněné námitky odpovídaly označenému důvodu. V opačném případě, tj. pokud