5 Tdo 1387/2020 – Nejvyšší soud

5 Tdo 1387/2020-1763 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2021 o dovoláních, která podali obvinění S. K., nar. XY ve XY, bytem XY, M. K., nar. XY v XY, bytem XY, a I. K., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 4 To 20/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 58 T 3/2019, takto: Z podnětu dovolání obviněných S. K., M. K. a I. K. se podle § 265k odst. 1 tr. řádu ohledně těchto obviněných a podle § 265k odst. 2 za použití § 261 tr. řádu ohledně obviněných T. B., M. A. a právnické osoby – obchodní společnosti K., zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 4 To 20/2020. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušený rozsudek, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 9. 1. 2020, sp. zn. 58 T 3/2019, uznal obviněné S. K., M. K., I. K., T. B., M. A., právnickou osobu – obchodní společnost K., IČ: XY, (dále též jen „K.“) a právnickou osobu – obchodní společnost P., IČ: XY, (dále též jen „P.“) vinnými zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku [obě obviněné právnické osoby za použití § 7 a § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob (dále jen „zákon č. 418/2011 Sb.“)] spáchaným v jednočinném souběhu se zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), c) tr. zákoníku (správně ve znění účinném 31. 5. 2015, viz níže) a obviněné právnické osoby opět za použití § 7 a § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb. Za tyto trestné činy soud uložil obviněnému S. K. podle § 256 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podmíněně odložil podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání tří let, dále tomuto obviněnému podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku soud uložil peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb po 1000 Kč, tedy celkem 50 000 Kč, a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil soud podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Obvinění M. K., I. K., T. B. a M. A. byli shodně odsouzeni podle § 256 odst. 2, § 43 odst. 1, § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání dvou let, přičemž obviněné M. K. soud uložil ještě peněžitý trest podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku ve výměře 25 denních sazeb po 1000 Kč, tedy celkem 25 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody v trvání tří měsíců pro případ nevykonání peněžitého trestu ve stanovené lhůtě (v písemném vyhotovení rozsudku není srozumitelně formulováno uložení peněžitého trestu obviněné – došlo k přesunu řádek; současně Nejvyšší soud upozorňuje, že u obou výroků o peněžitých trestech chybí stanovení náhradního trestu jako trestu odnětí svobody). Obviněné právnické osobě P., soud uložil podle § 256 odst. 2, § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 15 odst. 1 písm. a), § 16 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb. úhrnný trest zrušení právnické osoby a obviněné právnické osobě K., úhrnný peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb po 1000 Kč, celkem tedy 50 000 Kč podle § 256 odst. 2, § 43 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 15 odst. 1 písm. a), § 18 odst. 1, 2 zákona č. 418/2011 Sb. V adhezním řízení pak soud podle § 229 odst. 1 tr. řádu poškozené Českou republiku, zastoupenou Ministerstvem životního prostředí, a Státní fond životního prostředí České republiky odkázal s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti uvedenému rozsudku podali odvolání všichni obvinění s výjimkou obviněné právnické osoby P., a dále státní zástupce v neprospěch všech obviněných (současně částečně ve prospěch obviněné P.), a to pro nesprávnost výroků o trestech a o náhradě škody. Z podnětu těchto odvolání Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 4 To 20/2020, částečně zrušil napadený rozsudek krajského soudu podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), f), odst. 2 tr. řádu ohledně obviněných S. K., M. K., I. K., T. B., M. A. a obviněné K., v celém rozsahu a ohledně obviněné P., ve výroku o trestu a dále ve výrocích o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu vrchní soud nově rozhodl tak, že obviněné S. K. , M. K., I. K., T. B., M. A. a obviněnou právnickou osobu K., uznal vinnými zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku [obviněnou K., za použití § 7 a § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb.] spáchaným v jednočinném souběhu se zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), c) tr. zákoníku [obviněnou K., za použití § 7 a § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb.]. Za tyto zločiny a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl obviněný S. K. uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 1. 10. 2019, sp. zn. 1 T 124/2019, uložil vrchní soud tomuto obviněnému podle § 256 odst. 2 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti roků. Dále mu vrchní soud uložil podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání, povolání nebo funkce spojené s přípravou, zadáváním či účastí na veřejných zakázkách nebo veřejných soutěžích na dobu sedmi let, a spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu jednoho roku. Vrchní soud současně zrušil podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 1. 10. 2019, sp. zn. 1 T 124/2019, včetně rozhodnutí obsahově navazujících na zrušený výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obvinění M. K., I. K., T. B. a M. A. byli za sbíhající se zločiny odsouzeni podle § 256 odst. 2, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnným trestům odnětí svobody v trvání dvou let (resp. dvou let a šesti měsíců u obviněné M. K.), jejichž výkon soud podmíněně odložil na zkušební dobu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku v trvání tří let (resp. čtyř let u obviněné M. K. a u obviněného I. K. v trvání dvou let) a dále byl všem jmenovaným obviněným uložen podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání, povolání nebo funkce spojené s přípravou, zadáváním či účastí na veřejných zakázkách nebo veřejných soutěžích na dobu tří let (resp. sedmi let u obviněné M. K. a na dobu dvou let u obviněného I. K.). Obviněná K., byla za tutéž trestnou činnost odsouzena podle § 256 odst. 2, § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 21 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb. k úhrnnému trestu zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži na dobu sedmi let. Zároveň vrchní soud rozhodl o trestu obviněné P., jíž za zločiny, jimiž byla uznána vinnou napadeným rozsudkem krajského soudu, uložil podle § 256 odst. 2, § 43 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 21 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb. úhrnný trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži na dobu dvou let. O náhradě škody rozhodl vrchní soud tak, že podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložil obviněným společně a nerozdílně zaplatit poškozené České republice zastoupené Ministerstvem životního prostředí na náhradě škody 3 307 356,70 Kč, a poškozený Státní fond životního prostředí České republiky odkázal podle § 229 odst. 1 tr. řádu s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Tzv. skutková věta z rozsudku krajského soudu zůstala odvolacím soudem téměř nedotčena. Odvolací soud zejména vypustil jeden řádek textu detailněji vyjadřující účast obviněného I. K., který měl pouze podle soudu prvního stupně nabídku obviněné P., dokončit, podepsat a podat. Trestnou činnost, pro kterou byli obvinění odsouzeni, spáchali podle zjištění soudů obou stupňů ve stručnosti tak, že všichni společně v XY, XY a XY, nejméně v době od 14. 8. do 2. 10. 2013, při zadávání veřejné zakázky „Zlepšení tepelně technických vlastností budovy Obecního úřadu XY“ v hodnotě 4 219 968,87 Kč bez DPH, realizované v podlimitním zjednodušeném řízení podle § 25, § 38 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, účinného do 30. 9. 2016, jejíž zadání, administraci projektu a následný výkon technického dozoru investora na