5 Tdo 1387/2020 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1387/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 4. 2021 Spisová značka:5 Tdo 1387/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.1387.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poškození finančních zájmů Evropské unie Zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě Dotčené předpisy:§ 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku § 260 odst. 1, 4 písm. a), c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:15. 8. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1387/2020-1763 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2021 o dovoláních, která podali obvinění S. K., nar. XY ve XY, bytem XY, M. K., nar. XY v XY, bytem XY, a I. K., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 4 To 20/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 58 T 3/2019, takto: Z podnětu dovolání obviněných S. K., M. K. a I. K. se podle § 265k odst. 1 tr. řádu ohledně těchto obviněných a podle § 265k odst. 2 za použití § 261 tr. řádu ohledně obviněných T. B., M. A. a právnické osoby – obchodní společnosti K., zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 4 To 20/2020. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušený rozsudek, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 9. 1. 2020, sp. zn. 58 T 3/2019, uznal obviněné S. K., M. K., I. K., T. B., M. A., právnickou osobu – obchodní společnost K., IČ: XY, (dále též jen „K.“) a právnickou osobu – obchodní společnost P., IČ: XY, (dále též jen „P.“) vinnými zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku [obě obviněné právnické osoby za použití § 7 a § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob (dále jen „zákon č. 418/2011 Sb.“)] spáchaným v jednočinném souběhu se zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), c) tr. zákoníku (správně ve znění účinném 31. 5. 2015, viz níže) a obviněné právnické osoby opět za použití § 7 a § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb. Za tyto trestné činy soud uložil obviněnému S. K. podle § 256 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podmíněně odložil podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání tří let, dále tomuto obviněnému podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku soud uložil peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb po 1000 Kč, tedy celkem 50 000 Kč, a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil soud podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Obvinění M. K., I. K., T. B. a M. A. byli shodně odsouzeni podle § 256 odst. 2, § 43 odst. 1, § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání dvou let, přičemž obviněné M. K. soud uložil ještě peněžitý trest podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku ve výměře 25 denních sazeb po 1000 Kč, tedy celkem 25 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody v trvání tří měsíců pro případ nevykonání peněžitého trestu ve stanovené lhůtě (v písemném vyhotovení rozsudku není srozumitelně formulováno uložení peněžitého trestu obviněné – došlo k přesunu řádek; současně Nejvyšší soud upozorňuje, že u obou výroků o peněžitých trestech chybí stanovení náhradního trestu jako trestu odnětí svobody). Obviněné právnické osobě P., soud uložil podle § 256 odst. 2, § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 15 odst. 1 písm. a), § 16 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb. úhrnný trest zrušení právnické osoby a obviněné právnické osobě K., úhrnný peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb po 1000 Kč, celkem tedy 50 000 Kč podle § 256 odst. 2, § 43 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 15 odst. 1 písm. a), § 18 odst. 1, 2 zákona č. 418/2011 Sb. V adhezním řízení pak soud podle § 229 odst. 1 tr. řádu poškozené Českou republiku, zastoupenou Ministerstvem životního prostředí, a Státní fond životního prostředí České republiky odkázal s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti uvedenému rozsudku podali odvolání všichni obvinění s výjimkou obviněné právnické osoby P., a dále státní zástupce v neprospěch všech obviněných (současně částečně ve prospěch obviněné P.), a to pro nesprávnost výroků o trestech a o náhradě škody. Z podnětu těchto odvolání Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 4 To 20/2020, částečně zrušil napadený rozsudek krajského soudu podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), f), odst. 2 tr. řádu ohledně obviněných S. K., M. K., I. K., T. B., M. A. a obviněné K., v celém rozsahu a ohledně obviněné P., ve výroku o trestu a dále ve výrocích o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu vrchní soud nově rozhodl tak, že obviněné S. K. , M. K., I. K., T. B., M. A. a obviněnou právnickou osobu K., uznal vinnými zločinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku [obviněnou K., za použití § 7 a § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb.] spáchaným v jednočinném souběhu se zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. a), c) tr. zákoníku [obviněnou K., za použití § 7 a § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb.]. Za tyto zločiny a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl obviněný S. K. uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 1. 10. 2019, sp. zn. 1 T 124/2019, uložil vrchní soud tomuto obviněnému podle § 256 odst. 2 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti roků. Dále mu vrchní soud uložil podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání, povolání nebo funkce spojené s přípravou, zadáváním či účastí na veřejných zakázkách nebo veřejných soutěžích na dobu sedmi let, a spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu jednoho roku. Vrchní soud současně zrušil podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 1. 10. 2019, sp. zn. 1 T 124/2019, včetně rozhodnutí obsahově navazujících na zrušený výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obvinění M. K., I. K., T. B. a M. A. byli za sbíhající se zločiny odsouzeni podle § 256 odst. 2, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnným trestům odnětí svobody v trvání dvou let (resp. dvou let a šesti měsíců u obviněné M. K.), jejichž výkon soud podmíněně odložil na zkušební dobu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku v trvání tří let (resp. čtyř let u obviněné M. K. a u obviněného I. K. v trvání dvou let) a dále byl všem jmenovaným obviněným uložen podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání, povolání nebo funkce spojené s přípravou, zadáváním či účastí na veřejných zakázkách nebo veřejných soutěžích na dobu tří let (resp. sedmi let u obviněné M. K. a na dobu dvou let u obviněného I. K.). Obviněná K., byla za tutéž trestnou činnost odsouzena podle § 256 odst. 2, § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 21 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb. k úhrnnému trestu zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži na dobu sedmi let. Zároveň vrchní soud rozhodl o trestu obviněné P., jíž za zločiny, jimiž byla uznána vinnou napadeným rozsudkem krajského soudu, uložil podle § 256 odst. 2, § 43 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 21 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb. úhrnný trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži na dobu dvou let. O náhradě škody rozhodl vrchní soud tak, že podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložil obviněným společně a nerozdílně zaplatit poškozené České republice zastoupené Ministerstvem životního prostředí na náhradě škody 3 307 356,70 Kč, a poškozený Státní fond životního prostředí České republiky odkázal p