5 Tdo 14/2019 — Nejvyšší soud

5 Tdo 14/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. c) tr.ř. § 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 2. 2019 Spisová značka:5 Tdo 14/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.14.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení povinnosti v insolvenčním řízení Poškození věřitele Dotčené předpisy:§ 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku § 225 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:7. 5. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 14.5.2019I.ÚS 1609/19JUDr. David Uhlířodmítnuto14.8.2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 14/2019-43 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 2. 2019 o dovolání, které podal obviněný P. Z., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. 55 To 301/2017, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 4 T 75/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. Z. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 4 T 75/2016, byl obviněný P. Z. uznán vinným přečinem poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 255 tr. zákoníku, jichž se dopustil v jednočinném souběhu tím, že (zjednodušeně uvedeno): poté, co byl usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, ze dne 13. 11. 2012, č. j. KSOL 10 INS XY, zjištěn úpadek obviněného P. Z. jako podnikající fyzické osoby pod IČO: XY a insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Karel Vlk a poté, co byl stejným soudem usnesením ze dne 13. 2. 2013, č. j. KSOL 10 INS XY, na majetek obviněného prohlášen konkurs, žádal obviněný Státní zemědělský intervenční fond (dále též ve zkratce „SZIF“) opakovaně o poskytnutí dotací v období let 2013 až 2015, které obdržel na podkladě celkem jedenácti rozhodnutí vydaných v období od 5. 2. 2013 do 30. 3. 2015 specifikovaných v popisu skutku, a to v úhrnné výši 1 064 348,72 Kč, přičemž jednotlivé platby byly na žádost obviněného zasílány na bankovní účet č. XY, jehož majitelkou byla spoluobviněná B. Z., obviněný neinformoval o těchto příjmech insolvenčního správce, který sám nebyl schopen tyto skutečnosti zjistit, přičemž přijaté dotační prostředky byly dílem vybírány z účtu v hotovosti B. Z. a naloženo s nimi bylo neznámým způsobem, dílem ve výši 127 790 Kč byly prostřednictvím tří plateb učiněných ve dnech 4. 3. 2013 a 25. 6. 2013 zaslány na účet obchodní společnosti TOKO AGRI, a. s., jako úhrada závazků P. Z. (sestra obviněného) podnikající pod IČ XY, v důsledku čehož nebyly peníze poskytnuté Státním zemědělským intervenčním fondem zahrnuty do majetkové podstaty a nemohly tak být použity k úhradě závazků obviněného P. Z. vůči jeho devatenácti věřitelům vyjmenovaným ve skutkové větě s jejich nesplacenými pohledávkami v celkové výši 5 064 907 Kč, přičemž do majetkové podstaty byl shromážděn majetek v hodnotě 853 523,90 Kč, tohoto jednání se obviněný dopustil přesto, že insolvenční správce elektronickou poštou dne 16. 8. 2013 obviněného vyzval ke sdělení, zda očekává nějaký příjem způsobilý k uspokojení konkursních věřitelů, rovněž věděl o prohlášení konkursu na svůj majetek, i o své povinnosti předat insolvenčnímu správci veškerý svůj majetek, znal i rozsah majetku, který nedostačoval k uspokojení všech pohledávek, přičemž v důsledku tohoto jednání byla ve výroku o vině označeným věřitelům způsobena úhrnná škoda ve výši 1 064 343 Kč a současně obviněný takto zmařil zahrnutí této částky do konkursní podstaty úpadce (obviněného P. Z.). 2. Za uvedené přečiny a za sbíhající se přečin krádeže spáchaný ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil soud obviněnému podle § 205 odst. 3 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s dozorem podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 9. 2017). Zároveň okresní soud podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 4 T 205/2015, který nabyl právní moci 4. 1. 2017, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Současně bylo soudem prvního stupně rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné B. Z., a jen vůči její osobě také soud rozhodl o nárocích poškozených výrokem podle § 228 odst. 1 tr. řádu, resp. podle § 229 odst. 2 tr. řádu. 3. Proti rozsudku Okresního soudu v Přerově podali obvinění P. Z. a B. Z. odvolání, z jejichž podnětu Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. 55 To 301/2017, (pod bodem I. výroku) podle § 258 odst. 1 písm. b), c), e), f), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek ohledně odvolatelky v celém rozsahu a ohledně obviněného P. Z. v celém výroku o trestu a za splnění podmínek podle § 259 odst. 3 tr. řádu obviněného nově odsoudil podle § 205 odst. 3 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon krajský soud podle § 84, § 81 odst. 1 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř roků za současného vyslovení dohledu nad obviněným a podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku uložil obviněnému, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestným činem. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 4 T 205/2015, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále krajský soud pod bodem II. výroku rozsudku vrátil věc ohledně obviněné B. Z. okresnímu soudu podle § 259 odst. 1 tr. řádu k novému projednání a rozhodnutí [Okresní soud v Přerově v novém hlavním líčení rozhodl rozsudkem ze dne 25. 10. 2018, č. j. 4T 75/2016-606, jímž zprostil obviněnou B. Z. obžaloby podle § 226 písm. c) tr. řádu]. II. Dovolání obviněného 4. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu bodu I. jeho výroku napadl obviněný P. Z. prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Zuzany Bystrické dovoláním z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. c), d) a g) tr. řádu, současně namítl porušení zásady rovnosti účastníků řízení ve smyslu čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. 5. Obviněný nejprve připomněl rozhodovací praxi Ústavního soudu odmítající restriktivní výklad dovolacích důvodů, citoval nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2018 (pozn. Nejvyššího soudu: správně ze dne 18. 8. 2004), sp. zn. I. ÚS 55/2004. Poté vyjádřil nesouhlas s tím, že by třeba jen částečně zmařil uspokojení svého věřitele tím, že by zničil, poškodil, zatajil, zcizil, učinil neupotřebitelným nebo odstranil (pozn. Nejvyššího soudu: ačkoliv soudy mu kladly za vinu pouze „zatajení a zcizení“) byť i jen část svého majetku a tím způsobil na cizím majetku značnou škodu, a neztotožnil se ani s tím, že by v insolvenčním řízení mařil nebo hrubě ztěžoval (soudy však dospěly k závěru, že se dopustil jednání spočívajícího pouze v „maření“) výkon funkce insolvenčního správce a tím ohrozil účel insolvenčního řízení. Aniž by dovolatel uvedl konkrétní pochybení soudů, obecně konstatoval, že jejich právní závěry nemají oporu ve skutkových zjištěních. Zdůraznil, že od počátku (není jasné, zda trestního či insolvenčního řízení) považuje insolvenční řízení za šikanózní, popřel existenci pohledávek svých věřitelů, jakož i to, že by měl tzv. odklánět vlastní finanční prostředky či jiným způsobem poškozovat své věřitele. Pro bližší podrobnosti odkázal na svůj výslech ze dne 16. 5. 2017. Stíhané jednání nedosahovalo intenzity trestného činu a nemůže tak být posuzováno v rozporu s právními předpisy. (Uvedené výhrady zřejmě obviněný podřadil pod písm. g) § 265b odst. 1 tr. řádu, bez toho, že by je tak výslovně označil – pozn. Nejvyššího soudu.) 6. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. řádu dovolatel uplatnil proto, že podle jeho přesvědčení měl být nejpozději od konání hlavního líčení zastoupen obhájcem, ačkoli podle jeho slov „důvod nutné obhajoby nebyl naplněn stricto sensu“. Opakovaně žádal, aby mu soud ustanovil obhájce, čemuž nebylo nevyhověno, dodal, že mu soud ani neposkytl prostor, aby si mohl obhájce zvolit sám, popř. aby jej o této možnosti poučil. Z uvedených důvodů tudíž nemohl v soudním řízení náležitě hájit svá práva. 7. V rámci dovolací