5 Tdo 1429/2011 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1429/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1d 265b/1l Datum rozhodnutí:30. 11. 2011 Spisová značka:5 Tdo 1429/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:5.TDO.1429.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neoprávněné podnikání Dotčené předpisy:§ 118 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 1. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1429/2011-31 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2011 o dovolání, které podal obviněný J. J. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 25. 8. 2009, sp. zn. 55 To 317/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 4 T 368/2006, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný J. J. byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. 4 T 368/2006, uznán vinným trestným činem neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále ve zkratce „tr. zák.“), jehož se dopustil společně s obviněným R. V. skutkem konkretizovaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za tento trestný čin byl obviněný J. J. odsouzen podle § 118 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byli jednotliví poškození odkázáni s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného J. J. , které podal proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 25. 8. 2009, sp. zn. 55 To 317/2009, podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Obviněný J. J. podal dne 11. 10. 2011 proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), g) a l) tr. řádu. Obviněný sice ve svém dovolání výslovně nerozlišil námitky k jednotlivým uplatněným dovolacím důvodům, avšak z jeho kontextu lze dospět k závěru, že svou argumentaci založil na námitkách, které se vztahují jen k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný setrval na svém tvrzení, že nespáchal skutek, který mu byl kladen za vinu, přičemž podle jeho názoru v řízení před soudy nižších stupňů nebyl prokázán jeho úmysl porušit zájem chráněný ustanovením § 118 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. o trestném činu neoprávněného podnikání. Jak dále obviněný zdůraznil, věřil svědkyni M. Š., která měla zařídit potřebná povolení u příslušného živnostenského úřadu, a pokud se tak nestalo, obviněný zde shledává svůj negativní skutkový omyl ve vztahu ke znaku zmíněného trestného činu spočívajícímu v neoprávněnosti jednání. Obviněný nesouhlasí ani se závěrem soudů nižších stupňů o spolupachatelství, neboť nebyl prokázán společný úmysl obviněného a jeho spoluobviněného R. V.. V této souvislosti obviněný poukázal na úvahy odvolacího soudu, které byly učiněny ohledně jednání svědkyně M. Š.. Obviněný však zpochybnil i naplnění objektivní stránky trestného činu neoprávněného podnikání a přitom odkázal na své odvolání. K dovolacím důvodům uvedeným v § 265b odst. 1 písm. d) a l) tr. řádu pak obviněný nevznesl žádné konkrétní námitky. Závěrem svého dovolání obviněný J. J. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 25. 8. 2009, sp. zn. 55 To 317/2009, a aby mu podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupce se nevyjádřil k dovolání obviněného J. J. do dne jeho projednání v neveřejném zasedání Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný J. J. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím svého obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Pokud jde o dovolací důvody, obviněný J. J. opírá jejich existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. d), g) a l) tr. řádu. První z uvedených dovolacích důvodů je dán tehdy, když byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je naplněn v případě, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Konečně obviněný uplatnil i dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který záleží v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 1 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu se však Nejvyšší soud nemohl zabývat. Jak je totiž z obsahu podaného dovolání patrné, obviněný J. J. neopřel své tvrzení o naplnění tohoto dovolacího důvodu o žádné konkrétní námitky, z nichž by bylo zřejmé, čím a jaké ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání bylo porušeno. Přitom v řízení o dovolání je Nejvyšší soud zásadně vázán rozsahem a důvody dovolání ve smyslu § 265f tr. řádu, protože těmito hledisky dovolatel vymezuje rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu (viz § 265i odst. 3 až 5 tr. řádu). Dále obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K jeho výkladu Nejvyšší soud připomíná, že může být naplněn tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Obviněný J. J. však v části svého dovolání nesouhlasí se skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, a s provedenými důkazy, a to pokud popírá vůbec spáchání posuzovaného skutku a vytýká neprokázání některých znaků skutkové podstaty trestného činu neoprávněného podnikání podle § 118 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., zejména úmyslného zavinění obviněného a jeho společného úmyslu s dalším spolupachatelem. Tím obviněný především zpochybňuje výsledky dokazování a shledává existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Předpoklady pro jiné právní posouzení spáchaného činu tedy obviněný dovozuje v uvedených směrech nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (pro obviněného příznivějších) skutečností, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů. K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné (neúplné či odlišné) skutkové zjištění nebo vadné dokazování, neboť takový důvod zde není zahrnut. Dovolání nelze považovat za další odvolání, protože je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možno podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumání správnosti a zákonnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který může za tím účelem provádět dokazování (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z