5 Tdo 225/2015 — Nejvyšší soud

5 Tdo 225/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:4. 3. 2015 Spisová značka:5 Tdo 225/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.225.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi Dotčené předpisy:§ 270 odst. 1 tr. zákoníku § 137 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 6. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 225/2015-37 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. března 2015 o dovolání obviněného F. K., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 14 To 239/2014, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 5 T 205/2013, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 14 To 239/2014. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se věc v r a c í Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í Obviněný F. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 5 T 205/2013, uznán vinným přečinem porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil skutky popsanými pod body 1 a 2 výroku o vině, a odsouzen podle § 270 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon byl podle 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 měsíců. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to dvou počítačů a externího pevného disku. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byli všichni poškození odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Naproti tomu byl obviněný citovaným rozsudkem podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn skutku, v němž byl obžalobou spatřován přečin výroby a jiného nakládaní s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný F. K. odvoláním, které směřoval výlučně proti výroku o vině pod bodem 1) a proti výroku o trestu. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, jako soud odvolací, zamítl odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu usnesením ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 14 Tdo 239/2014. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný v rozsahu výroku o vině pod bodem 1) prostřednictvím obhájce Mgr. Ondřeje Šimánka dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Naplnění uvedeného dovolacího důvodu obviněný spatřoval primárně v tom, že soudy obou stupňů porušily zásadu „in dubio pro reo“ a uznaly ho vinným ze spáchání skutku pod bodem 1), přestože nebyla spolehlivě vyvrácena jeho obhajoba, že nemohl umožnit jiným uživatelům výměnné počítačové sítě Direct Connect sdílení dat, která měl uložena v paměti svého notebooku, protože program Strong DC++, jehož prostřednictvím mělo být toto sdílení realizováno, se mu nepodařilo spustit v režimu on line, tedy v režimu připojení na veřejně přístupnou počítačovou síť. Znalec, z jehož posudku soudy vycházely, sice uvedl, že zmíněný program, který měl obviněný nainstalován v notebooku, shledal funkčním, ale jeho zkoumání provedl, aniž by se připojil k veřejné počítačové síti. Chybí tak věrohodný důkaz o tom, že obviněný reálně umožnil jiným uživatelům veřejné počítačové sítě stáhnout si digitalizovaná hudební díla chráněná autorským právem, která určil ke sdílení. Druhou dovolací námitkou obviněný vytkl napadenému usnesení zahrnutí škody ve výši 334 600 Kč do popisu skutkových okolností v bodě 1) výroku o vině. Vznik takové škody na majetku oprávněných nositelů autorských práv podle obviněného nebyl prokázán. Obviněný poukázal na to, že nebylo objasněno, v kolika případech došlo ke stažení digitalizovaných hudebních děl uložených v paměti jeho notebooku třetími osobami a o jaké tituly případně šlo. Z tohoto důvodu podle obviněného soudy nemohly učinit spolehlivý závěr o tom, že jeho jednáním popsaným pod bodem 1) výroku o vině vznikla některému z konkrétních poškozených škoda. Za paradox obviněný označil, že soud prvního stupně závěr o výši škody opřel o vyjádření České národní skupiny Mezinárodní federace hudebního průmyslu (dále jen ČNS IFPI), přestože jmenovaná společnost v trestním řízení vystupovala jako zástupce poškozených vydavatelů hudebních děl. Navíc škodu vyčíslila absolutně nereálně tak, že znásobila počet skladeb určených ke sdílení částkou 200 Kč. Ostatně sám soud prvního stupně v rámci rozhodování o náhradě škody konstatoval, že poškozené odkázal s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, protože s ohledem na námitky obviněného k výši způsobené škody nelze vyloučit, že škoda mohla být jiná, než uvádí zástupce poškozených. Nejvyššímu soudu obviněný F. K. navrhl, aby zrušil napadené usnesení a Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud zjistil, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, a následně zvažoval obsah dovolacích námitek z pohledu, zda je lze podřadit pod obviněným uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze namítat, že dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, tj. s odkazem na příslušná ustanovení hmotného práva vytýkat vadnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, anebo vadu jiného hmotně právního posouzení. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení ale zásadně nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a mohou být blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Na skutkový stav dovolatel může poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny. Z výše uvedeného pohledu je zřejmé, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nenaplňují ty námitky obviněného F. K., které směřují proti správnosti skutkového závěru, že neoprávněně zpřístupnil celkem 1 673 digitalizovaných hudebních skladeb prostřednictvím počítačového programu Strong DC++ v síti Direct Connect dalším uživatelům. Naopak uvedenému dovolacímu důvodu odpovídají námitky, kterými obviněný brojil vůči závěru, že zaviněně způsobil na majetku oprávněných nositelů autorských práv škodu ve výši 334 600 Kč. Namítá jimi totiž vadnou aplikaci hmotně právních ustanovení § 420 odst. 1 a § 442 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů, která upravovala v době spáchání trestného činu odpovědnost za škodu. Takto konkrétně obviněný sice vytýkanou právní vadu nepojmenoval, ale je zřejmá z obsahu jeho dovolání. Nejvyšší soud proto podle § 265i odst. 3, 4 tr. řádu přezkoumal napadené usnesení i jemu předcházející řízení jen z pohledu relevantních námitek směřujících proti škodě stanovené soudy nižších stupňů ve výši 334 600 Kč. Po provedeném přezkumu Nejvyšší soud dospěl k tomu, že usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně, který mu předchází, jsou vadné z pohledu určení výše škody způsobené neoprávněným zpřístupněním hudebních děl vyjmenovaných ve výroku o vině pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně. Důvody, které Nejvyšší soud k takovému závěru vedly, jsou následující. Trestná činnost obviněného F. K. v bodě 1) výroku o vině spočívala podle skutkových tvrzení soudu prvního stupně v tom, že v rozporu s ustanovením § 30 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorský zákon“) neoprávněně zpřístupnil pomocí počítačového programu Strong DC++, který umožňuje v rámci veřejné počítačové sítě Internet sdílení dat uživatelům výměnné sítě Direct Connet, celkem 1 673 rozmnoženin hudebních děl chráněných podle autorského zákona, které měl uloženy v paměti svého notebooku, a tím způsobil oprávněným nositelům práv podle autorského zákona škodu ve výši 334 600 Kč. Z o