5 Tdo 274/2024 – Nejvyšší soud

5 Tdo 274/2024 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 3. 2024 o dovolání, které podal obviněný J. P. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. 61 To 912/2023, jenž rozhodoval jako soud stížnostní ve věci návrhu na uložení ochranného léčení psychiatrického ústavní formou vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 43 Nt 3820/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů a dosavadní průběh řízení 1. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 11. 2023, sp. zn. 43 Nt 3820/2023 (dále jen „usnesení soudu prvního stupně“), bylo J. P. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uloženo podle § 99 odst. 1, 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoníku“), ochranné léčení psychiatrické ústavní formou. 2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal dovolatel stížnost, kterou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. 61 To 912/2023. 3. V uvedené věci bylo policejním orgánem, Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie hl. m. Prahy, Službou kriminální policie a vyšetřování, 2. oddělením Odboru extrémismu a terorismu (dále jen „policejní orgán“), dne 17. 7. 2023 zahájeno a následně vedeno trestní řízení ve věci podezření ze spáchání trestného činu šíření poplašné zprávy podle § 357 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se měl dopustit v době zahájení úkonů trestního řízení neznámý pachatel tím, že v uvedený den 17. 7. 2023 ve 2:02 hod. měl z e-mailové schránky XY zaslat do e-mailové schránky Kanceláře prezidenta republiky posta@hrad.cz poplašnou zprávu ve znění: „Prezident má v kanceláři nastrčenou na dálku výbušniny“, která byla způsobilá vyvolat bezdůvodnou záchrannou práci integrovaného záchranného systému. Ještě týž den bylo zjištěno, že uvedená e-mailová schránka patří dovolateli, který ji také obsluhuje, dovolatel byl ihned vypátrán a v 18:35 hod. týž den v XY č.p. XY u XY zadržen. Policisté z Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, Územního odboru Česká Lípa, Obvodního oddělení policie Česká Lípa jej následně jako podezřelého po zadržení podle § 76 odst. 3 tr. ř. vyslechli. Dovolatel se k činu hned plně doznal a popsal svou motivaci i další konkrétní podrobnosti. Policisté i s ohledem na místní znalost (věděli o nařízeném ochranném léčení ambulantním uloženém v jiné trestní věci pro jiné protiprávní jednání) a s ohledem na vyjádření vyslýchaného podezřelého pojali podezření, že nebyl v době činu příčetný, o čemž informovali dožadující policejní orgán a dozorovou státní zástupkyni. Následně byla přibrána znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Dana Dufková, k vypracování znaleckého posudku, znalkyně jej psychiatricky vyšetřila následujícího dne a doporučila jeho hospitalizaci v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích, kam byl dne 18. 7. 2023 umístěn. Ze znaleckého posudku pak vyplynulo, že dovolatel byl v době činu nepříčetný, a proto policejní orgán (po opatření dalších listinných důkazů prokazujících spáchání činu dovolatelem a jeho nebezpečnost) svým usnesením ze dne 4. 8. 2023, č. j. KRPA-243139-26/TČ-2023-000042, rozhodl podle § 159a odst. 1 tr. ř. o odložení věci a státní zástupkyni dal podnět k podání návrhu na uložení ochranného léčení obviněnému, což následně státní zástupkyně svým podáním z 24. 8. 2023 učinila. Soud prvního stupně pak ve věci nařídil veřejné zasedání, které za účelem doplnění dokazování odročoval a v němž rozhodl shora popsaným způsobem o uložení ochranného léčení ústavní formou (bod 1. shora), stížnost obviněného byla pak zamítnuta stížnostním soudem (viz shora bod 2.). II. Dovolání obviněného 4. Proti shora uvedenému usnesení stížnostního soudu podal J. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. c), g), h), k) a m) tr. ř. Jejich naplnění spatřoval zejména v tom, že neměl v počáteční fázi obhájce, ač jej měl mít, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo byla založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, že mu bylo uloženo ochranné opatření, aniž by pro jeho uložení byly splněny podmínky stanovené zákonem a konečně byla napadeným rozhodnutím zamítnuta blanketní stížnost dovolatele proti usnesení podle § 265 odst. 2 písm. e) tř. ř., aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí stanovené zákonem. Stížnost dovolatele byla zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. pro nedůvodnost, a to v době, kdy měla pouze blanketní formu, přičemž dovolateli bylo vzhledem k postupu soudu a neposkytnutí protokolu z veřejného zasedání ze dne 6. 11. 2023 znemožněno ji řádně doplnit a řádně odůvodnit. Pokud by byl vyzván k doplnění blanketní stížnosti ve stanovené lhůtě, a stížnost by nebyla doplněna, byla by podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítnuta. Postup stížnostního soudu proto považoval za nezákonný, neboť zcela opominul zabývat se jejími obsahovými náležitostmi a případ nijak blíže nepřezkoumával. 5. Dále dovolatel rozporoval ve věci provedené dokazování ohledně skutku kvalifikovaného podle § 357 odst. 2 tr. zákoníku jako přečinu šíření poplašné zprávy. V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně pouze odkázal na spisový materiál, avšak nijak blíže se jím nezabýval, což nelze považovat za řádně provedené dokazování. Stejně tak stížnostní soud pouze konstatoval, že k činu došlo, ale nijak blíže se nezabýval tím, zda byly naplněny jeho znaky, především úmysl a způsobilost poplašné zprávy vyvolat vážné znepokojení nebo bezdůvodnou záchranou práci integrovaného záchranného systému. Samotná zpráva ve znění: „Prezident má v kanceláři nastrčenou na dálku výbušninu“, podle dovolatele nedávala při logickém a gramatickém posouzení smysl. Namítl také porušení principů trestního práva, zejména zásad ultima ratio a z něj vyplývajícího pravidla in dubio pro reo. V tomto směru tedy měl za to, že ze strany soudů vůbec nedošlo k přezkoumatelnému vypořádání se s otázkou, zda se skutek skutečně stal a zda v něm lze spatřovat trestný čin uvedený v § 357 odst. 2 tr. zákoníku, či zda jej spáchal dovolatel a za jakých pohnutek a dalších okolností případu. 6. V další části svého dovolání dovolatel zpochybňoval správnost uložení ochranného léčení ústavní formou podle § 99 odst. 1 tr. zákoníku. Nebyla náležitě zdůvodněna základní podmínka pro takový postup spočívající v tom, že se jedná o čin jinak trestný. Samotný odkaz na spisový materiál nelze podle dovolatele považovat za posouzení této otázky a za dostatečné odůvodnění naplnění podmínky spáchání činu jinak trestného. Stav nepříčetnosti podle § 26 tr. zákoníku byl soudem posouzen na základě znaleckého posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Dany Dufkové, který ale byl vytvořen na základě zkoumání dovolatele již ze dne 18. 7. 2023. Dovolatel nesouhlasil se závěrem, že jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Soudy nižších stupňů se nezabývaly možností zlepšení duševního stavu dovolatele v období po znaleckém zkoumání, když byl hospitalizován na oddělení v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích (dále jen jako „PN Bohnice“). Soudy nižších stupňů v rámci posouzení dovolatelova duševního stavu odmítly možnost jeho zlepšení během hospitalizace v PN Bohnice s odůvodněním, že dovolatel byl propuštěn na základě rozhodnutí Městského soudu v Praze a nikoliv na základě doporučení lékaře. Tento argument byl však zcela nemístný, neboť soudy opomněly přihlédnout k propouštěcí zprávě dovolatele z PN Bohnice, kde bylo uvedeno, že se jeho stav zlepšil. Stejně tak při ambulantní kontrole u MUDr. Davida Hnídka, která proběhla dne 31. 10. 2023, dovolatel uvedl, že od předchozí kontroly ustoupily jeho sluchové halucinace. Oba tyto důkazy svědčí o tom, že ode dne, kdy byl zkoumán znalkyní MUDr. Danou Dufkovou, došlo ke změně jeho duševního stavu. Nelze proto považovat znalecký posudek MUDr. Dany Dufkové za vhodný pro posouzení aktuálního duševního stavu dovolatele. Z toho vyvodil, že podmínky pro uložení ochranného léčení podle § 99 tr. zákoníku byly soudy nižších stupňů zkoumány nedostatečně, nebyly podloženy důkazy ani případnou argumentací. Nebyly vyřešeny otázky, zda vůbec došlo ke spáchání činu jinak trestného, který by naplňoval znaky § 357 tr. zákoníku a zda pobyt dovolatele na svobodě je aktuálně nebezpečný. Nadto ústavní forma ochranného léčení je podle něj příliš invazivní vůči němu, ale i ve vztahu k osobám v jeho okolí, nebyla zohledněna proporcionalita zásahu k tomu, co se mělo stát. Těmito otázkami se však soudy nižších stupňů ve svých usneseních vůbec nezabývaly a zdůvodnily užití ústavní formy ochranného léčení psychia