5 Tdo 386/2015 — Nejvyšší soud

5 Tdo 386/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. c) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 6. 2015 Spisová značka:5 Tdo 386/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.386.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Subjektivní stránka Veřejná soutěž Dotčené předpisy:§ 257 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 9. 2015 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 18.9.2015IV.ÚS 2822/15JUDr. Jaroslav Fenykodmítnuto28.1.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 386/2015-54 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. června 2015 o dovoláních, která podali obvinění Mgr. L. G., a M. G., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 8 To 297/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 5 T 73/2011, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných Mgr. L. G. a M. G. o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 5 T 73/2011, byli obvinění uznáni vinnými trestným činem pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži, a to Mgr. L. G. podle § 257 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a obviněný M. G. podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Za tento trestný čin byl obviněný Mgr. L. G. podle § 257 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Současně mu soud uložil podle § 257 odst. 2 tr. zákoníku, § 67 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy v celkové výši 200 000 Kč. Pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, byl podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Obviněný M. G. byl podle § 257 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců s podmíněným odkladem na dobu jednoho roku podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku. Rovněž jemu uložil soud podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy v celkové výši 50 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 8 To 297/2014, tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. řádu v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že oba obviněné uznal vinnými trestným činem pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a obviněného Mgr. L. G. odsoudil podle § 257 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců s podmíněným odkladem podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu jednoho roku. Podle § 67 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému opět uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy v celkové výši 200 000 Kč. Pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, byl podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Obviněný M. G. byl podle § 257 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců rovněž s podmíněně odloženým výkonem podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu jednoho roku. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku soud i tomuto obviněnému uložil peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy v celkové výši 50 000 Kč. Pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, byl podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Rozsudek odvolacího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 8 To 297/2014, napadli oba obvinění dovoláním, a to obviněný Mgr. L. G. prostřednictvím svých obhájců Mgr. Libora Michalce, JUDr. Prokopa Beneše a Mgr. Jindřicha Skácela, a obviněný M. G. prostřednictvím JUDr. Beáty Burianové. Obviněný M. G. svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný především setrval na své dosavadní obhajobě a vlastních vyjádřeních v průběhu řízení s tím, že skutek, pro který byl odsouzen, není trestným činem. Odmítl poukaz odvolacího soudu na právní názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. II. ÚS 2708/2009, že při extenzivním výkladu lze řízení podle § 11a odst. 9 (nesprávně uvedeno § 11 odst. 9) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“), podřadit pod pojem „veřejná soutěž“. V daném případě se o veřejnou soutěž nejedná, neboť řízení nenaplňuje všechny její znaky, a to ani podle § 847 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinný do 31. 12. 2013, ani podle § 281 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, taktéž účinný do 31. 12. 2013. Upozornil, že zákon č. 229/1991 Sb., striktně rozlišuje mezi veřejnou nabídkou a veřejnou soutěží, neboť k veřejné soutěži dojde teprve tehdy, když se nepodaří uplatnit pozemky ve veřejné nabídce. Poukázal na to, že ve veřejné nabídce se jedná o uspokojování restitučních nároků oprávněných osob, nikoli o dosažení nejvyšší ceny. Pokud je zájemců o nabízený pozemek více, tento režim slouží k vytvoření pořadí, v jakém bude pozemkový fond navrhovat oprávněným osobám uzavření smlouvy. Veřejná nabídka není určena širokému okruhu adresátů, ale pouze oprávněným osobám disponujícím restitučním nárokem ve smyslu § 4 zákona č. 229/1991 Sb. Navíc obviněný nepovažoval své jednání za nebezpečné pro společnost, neboť jeho restituční nárok zůstal po odstoupení z veřejné nabídky nezměněn, a pokud by byl v rámci předmětné veřejné nabídky neúspěšný, zůstávala by na straně státu povinnost jeho nárok uspokojit. Vzhledem k uvedenému charakteru veřejné nabídky chybí v daném případě jeden z obligatorních znaků objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu pletich při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 tr. zákoníku. Obviněný má za to, že v rozporu s trestním právem není, pokud si více oprávněných osob dohodne, jak se svým oprávněným nárokem v rámci veřejné nabídky naloží, navíc za situace, kdy ochrany průběhu veřejné nabídky ani není třeba. Upozornil na nejednotnost výkladu pojmu „veřejná soutěž“, když soud prvního stupně takový charakter svým prvním rozsudkem ve věci neshledal, tudíž je třeba vycházet jen ze zákona a v rozporu se zákonem nelze rozšiřovat trestnost. Pokud by soud přesto dospěl k názoru, že se v daném případě jedná o veřejnou soutěž, obviněný namítl, že u něj nebyla naplněna subjektivní stránka daného trestného činu, neboť jednal v omylu právě o povaze veřejné nabídky v řízení u pozemkového fondu. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 8 To 297/2014, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 5 T 73/2011, současně navrhl zrušit také usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 6 To 385/2013, jímž byl zrušen původní zprošťující rozsudek soudu prvního stupně, a přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout bez konkrétního označení soudu, lze se domnívat, že se jedná o soud druhého stupně. Obviněný Mgr. L. G. své dovolání podal v rozsahu výroku o vině i trestu z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) a g) tr. řádu. Úvodem nejprve stručně zrekapituloval dosavadní průběh řízení. Naplnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podle obviněného spočívá v tom, že skutek, pro který je stíhán, není trestným činem, neboť nebyl naplněn znak „veřejná soutěž“ podle § 257 odst. 1 tr. zákoníku. Odkázal přitom na své odvolání a závěrečnou řeč, kde svou obhajobu v tomto směru uplatnil. Zdůraznil, že pokud byla Nejvyšším soudem v jeho rozhodnutí ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 5 Tdo 572/2009, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. II. ÚS 2708/2009, stanovena kritéria určující pojem veřejné soutěže, je nutné zkoumat, zda předmětné řízení o veřejné nabídce p