5 Tdo 406/2021 — Nejvyšší soud

5 Tdo 406/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:2. 6. 2021 Spisová značka:5 Tdo 406/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.406.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Důvod dovolání, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku Subsidiarita trestní represe Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 12 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 10. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 406/2021-189 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 6. 2021 o dovolání, které podal obviněný J. M., nar. XY ve XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 6 To 328/2020, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 34 T 110/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 34 T 110/2020, byl obviněný J. M. uznán vinným přečinem porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku podle § 227 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Za to byl podle § 227 tr. zákoníku uložen obviněnému trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. 2. Skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, spočívá ve stručnosti v tom, že obviněný jako jediný jednatel obchodní společnosti H., s vědomím, že je po této obchodní společnosti vymáháno správcem daně uhrazení nedoplatku na daních ve výši 494 550 Kč, nereagoval na výzvu Finančního úřadu pro Zlínský kraj, územní pracoviště ve Zlíně (dále též jen „finanční úřad“ nebo „správce daně“) ze dne 27. 5. 2019, č. j. 1321488/19/3301-80541-712174, učiněnou podle § 180 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), aby do 15 dnů od doručení této výzvy podal prohlášení o majetku zmíněné obchodní společnosti, ačkoli tuto výzvu osobně převzal dne 1. 7. 2019, ve lhůtě do 16. 7. 2019 nepodal požadované prohlášení o majetku, přestože byl o této povinnosti v uvedené výzvě poučen a byl upozorněn i na případné trestněprávní následky spojené s jejím nesplněním. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně svým usnesením ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 6 To 328/2020, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodů uvedených jednak v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a jednak v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě s odkazem na důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. 5. Obviněný především namítl, že soudy nižších stupňů dovodily jeho trestní odpovědnost za opomenutí, přičemž povinnost učinit prohlášení o majetku obchodní společnosti nemohl přenést na jinou osobu (zmocněnce, daňového poradce nebo jiného zástupce), takže již pouhá jeho nečinnost vedla k naplnění skutkové podstaty přečinu podle § 227 tr. zákoníku, neboť jde o tzv. ohrožovací delikt. Při tomto závěru podle obviněného odvolací soud rezignoval na prokázání subjektivní stránky zmíněného přečinu, neboť použité pojmy „nereagování“ a „opomenutí“ bez prokázání úmyslného zavinění jsou výkladem rozšiřujícím trestnost a nemají oporu v hmotném právu. K trestnosti posuzovaného jednání je nezbytné zavinění minimálně v eventuálním úmyslu, ale u obviněného soudy presumovaly jeho zavinění pouze na základě skutečnosti, že ve výzvě správce daně byly uvedeny následky nesplnění této výzvy. V souvislosti s naplněním subjektivní stránky daného přečinu obviněný odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2020, sp. zn. 5 Tdo 1114/2020, v němž je obsažen podrobný výklad skutkové podstaty tohoto přečinu, a to jak jeho objektivní, tak i subjektivní stránky. 6. Obviněný dále vytkl soudům nižších stupňů, že jako nadbytečný odmítly jeho návrh na výslech provozní hotelu Š. T. jako svědkyně, která mohla potvrdit, že obviněný zadal zpracování odpovědi na výzvu správce daně účetnímu obchodní společnosti – svědkovi P. B. (obviněný uvedl příjmení svědka nepřesně jako B., správně má být B.) a že s tímto svědkem byl ukončen pracovní poměr pro jeho špatnou pracovní morálku. Podle obviněného si soudy ve svých závěrech odporují, protože na jedné straně odvolací soud konstatoval, že podle svědka P. B. ho obviněný nepověřil zpracováním odpovědi na výzvu správce daně, na druhé straně podle soudu prvního stupně tentýž svědek zpracoval prohlášení o majetku a zaslal je obviněnému. Obviněný v tom shledává nedostatečně zjištěný skutkový stav věci a dovolává se v této souvislosti zásady in dubio pro reo a svého práva na spravedlivý proces, neboť svědectví P. B. je ve věci stěžejní, byl to tento svědek, kdo mu poslal výzvu od finančního úřadu, opět tento svědek mu zaslal zpracované prohlášení o majetku, které správce daně označil za neúplné, přitom tento svědek tvrdil, že obviněný jej nepověřil zpracováním prohlášení o majetku obchodní společnosti. Rozpory v těchto tvrzeních svědek nevysvětlil. 7. Jak dále obviněný zdůraznil, v praktickém podnikatelském životě zpracovává prohlášení o majetku účetní, který má správné a úplné informace o účetních i mimoúčetních evidencích a údajích v nich. Obviněný je přesvědčen, že splnil svou povinnost prostřednictvím jiných zaměstnanců, úmyslně neodmítl splnění výzvy k učinění prohlášení o majetku obchodní společnosti, ani se úmyslně nevyhýbal splnění této výzvy, pouze není technický typ, neumí ovládat datovou schránku, proto deleguje činnosti na ostatní zaměstnance, kterým důvěřoval. Podle obviněného soudy nižších stupňů interpretovaly hmotné právo způsobem, který je v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, resp. tento extrémní nesoulad dovodil z toho, že soudy nižších stupňů na základě nezákonné interpretace právních norem neprovedly navržený důkaz. Dále obviněný poukázal i na zásadu ultima ratio, a to s vědomím bagatelnosti jeho provinění. 8. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, případně i rozsudek soudu prvního stupně, a vzhledem k tomu, že jej trestně stíhá stále stejná státní zástupkyně, navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl podle § 265l odst. 3 tr. řádu o přikázání věci k projednání a rozhodnutí jinému soudu a jiné státní zástupkyni. III. Vyjádření k dovolání 9. K dovolání obviněného J. M. se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru pod uplatněný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze podřadit námitky obviněného zpochybňující naplnění subjektivní stránky přečinu porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku podle § 227 tr. zákoníku. K naplnění skutkové podstaty tohoto přečinu tedy dojde i v případě, že obviněný navzdory výzvě k prohlášení o majetku neučiní žádnou další aktivitu vůči správnímu orgánu v daňovém řízení, tj. zůstane nečinný. Jak dále v této souvislosti státní zástupce zdůraznil, šlo o osobní povinnost obviněného jako jednatele obchodní společnosti, kterou měl vykonat podle daňového řádu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1354/2019). Státní zástupce dovodil u obviněného jeho lhostejnost, protože prohlášení o majetku podal správci daně až dne 16. 9. 2019 a teprve pod hrozbou trestního stíhání, a to v nezměněné podobě, v níž mu ho připravil již dne 30. 8. 2019 P. B. Státní zástupce tedy dospěl k závěru o existenci nepřímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť obviněný byl srozuměn s hrozícím následkem vzhledem ke své nečinnosti. Zbylé námitky obviněného jsou podle státního zástupce skutkové povahy a neodpovídají uplatněným dovolacím důvodům. 10. Státní zástupce závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl podané dovolání jako zjevně neopodstatněné. IV. Posouzení důvodnosti dovolání obviněnéhoa) Obecná východiska 11. Nejvyšší soud zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům. 12. Obviněný J. M. opřel své dovolání o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. První z nich je naplněn, jestliže rozho