5 Tdo 466/2013 — Nejvyšší soud

5 Tdo 466/2013 citace  Název judikátu:Osvobození od daně a obchodování s investičním zlatem Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:7. 8. 2013 Spisová značka:5 Tdo 466/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:5.TDO.466.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1,3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C EU Zveřejněno na webu:26. 11. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 466/2013-67 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 8. 2013 o dovolání, které podal obviněný V. C h., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 11. 2012, sp. zn. 5 To 85/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 1/2010, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se z r u š u j e usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 11. 2012, sp. zn. 5 To 85/2012. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se z r u š u j í všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se p ř i k a z u j e Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Obviněný V. Ch. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 37 T 1/2010, uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se dopustil skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Podstata tohoto skutku – zkráceně vyjádřeno – spočívala v tom, že obviněný v době nejméně od 6. 11. 2003 do 31. 12. 2005 v D. B. a jinde především sám, případně prostřednictvím nastrčených osob ve Spolkové republice Rakousko v bance Raiffeisenbank 2165 v obci D. nakupoval pruty ryzího zlata, přičemž při těchto nákupech zaměstnancům banky nepravdivě uváděl, že zlato nakupuje pro obchodní společnost PERTINAX, s. r. o., se sídlem v Krnově, o čemž předkládal vedle výpisu z obchodního rejstříku i fotokopii osvědčení o registraci k dani z přidané hodnoty, a takto postupně v průběhu roku 2003 nakoupil 27 kg prutů ryzího zlata, v průběhu roku 2004 nakoupil 118 kg prutů ryzího zlata a v průběhu roku 2005 nakoupil 21 kg prutů ryzího zlata, jež převezl do České republiky se záměrem dále prodat tyto zlaté pruty na podkladě padělaných plných mocí různých podnikatelských subjektů, kteří byli plátci daně z přidané hodnoty, za cenu, jež na vstupu zahrnovala daň z přidané hodnoty, podnikatelce E. V., podnikající jako fyzická osoba s místem podnikání v J. n. N., které se nepravdivě představoval jako zástupce obchodních společností SCAMP corporation, s. r. o., se sídlem Praha 4 – Nusle, TPV – Montáže, s. r. o., s tehdejším sídlem Ostrava – Vítkovice a Design – Com, spol. s r. o., s tehdejším sídlem Ostrava – Mariánské Hory, které byly registrovány u příslušných daňových úřadů jako plátci daně z přidané hodnoty, přičemž již ode dne 8. 11. 2003 podle platného daňového předpisu – zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, na který od 1. 5. 2004 navazoval zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, se na podkladě soustavného prodeje a nákupu ryzího zlata (zboží) stal sám plátcem daně z přidané hodnoty a vznikla mu povinnost registrovat se jako plátce daně z přidané hodnoty u místně příslušného správce daně, Finančního úřadu v Hlučíně, ovšem této zákonné daňové povinnosti se vyhýbal tím, že a) v roce 2003 vystavil nepravdivě za obchodní společnost SCAMP corporation, s. r. o., ve výroku o vině specifikované faktury na zdanitelná plnění a daň z přidané hodnoty ve výši zde uvedené za prodej prutů ryzího zlata podnikatelce E. V. a takto za zmíněné období zkrátil daň z přidané hodnoty ve výši 997 920 Kč, b) v roce 2004 vystavil nepravdivě za obchodní společnosti TPV – Montáže, s. r. o., a SCAMP corporation, s. r. o., faktury specifikované ve výroku o vině na zdanitelná plnění a daň z přidané hodnoty ve výši zde uvedené za prodej prutů ryzího zlata podnikatelce E. V. a takto za zmíněné období zkrátil daň z přidané hodnoty ve výši 8 094 369 Kč, c) v roce 2005 vystavil nepravdivě za obchodní společnost Design – Com, spol. s r. o., ve výroku o vině specifikované faktury na zdanitelná plnění a daň z přidané hodnoty ve výši zde uvedené za prodej prutů ryzího zlata podnikatelce E. V. a takto za zmíněné období zkrátil daň z přidané hodnoty ve výši 1 119 860 Kč, čímž celkově zkrátil daň z přidané hodnoty ve výši 10 212 149 Kč. Za tento zločin byl obviněný odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. 11. 2012, sp. zn. 5 To 85/2012, tak, že ho podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Toto usnesení odvolacího soudu napadl obviněný V. Ch. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Obviněný nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého se stal plátcem daně z přidané hodnoty až dne 8. 11. 2003, ačkoli byl shledán vinným z toho, že zkrátil daň již dodáním zlata dne 7. 11. 2003. Proto podle jeho názoru nemohl zkrátit daň z přidané hodnoty nejméně co do částky ve výši 138 820 Kč, která byla uvedena ve faktuře ze dne 7. 11. 2003. Obviněný považuje skutkový děj za nesprávně časově vymezen, protože k neodvedení daně mohlo dojít nejpozději dne 25. 10. 2005, nikoli dne 31. 12. 2005, jak vymezily časové období páchání trestné činnosti soudy obou stupňů. Ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném v době spáchání posuzované trestné činnosti, se obviněný nemohl stát plátcem této daně od 8. 11. 2003, neboť její vznik je možný jen k prvnímu dni kalendářního měsíce. Obviněný je navíc přesvědčen, že neměl povinnost odvádět státu daň z přidané hodnoty, protože obchodování s investičním zlatem nepodléhalo dani z přidané hodnoty ve smyslu § 14 odst. 10 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném v době spáchání posuzovaného skutku. V této souvislosti obviněný považuje za nesprávný gramatický výklad tohoto ustanovení provedený odvolacím soudem, podle kterého se zvláštní režim zde uvedený uplatňoval pouze u zlata, které prodávala Česká národní banka. Podle názoru obviněného je základem daně z přidané hodnoty při prodeji mj. uzančních slitků zlata rozdíl, za který bylo zlato nakoupeno, a cenou bez daně, za kterou je prodáváno. Omezení zvláštního režimu na zlato prodávané Českou národní bankou se podle obviněného vztahuje pouze na prodej zlata určeného pro výrobu zlatých mincí a medailí. Jak dále obviněný zdůraznil, ze skutkových zjištění nevyplývá údaj o tom, za jakou cenu bylo zlato nakoupeno, takže zde přetrvávají pochybnosti o tom, zda a jakou měl daňovou povinnost. Obviněný je přesvědčen, že od 1. 5. 2004, kdy nabyl účinnost zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, bylo dodání investičního zlata v tuzemsku s ohledem na ustanovení § 92 odst. 3 tohoto zákona osvobozeno od daně z přidané hodnoty. Přitom podmínka takového osvobození, tj. že je bez nároku na odpočet daně, o kterou opřel svou argumentaci odvolací soud, byla do zákona vložena až s účinností od 1. 1. 2009, takže podle obviněného odvolací soud použil hmotněprávní normu, která v době posuzovaného skutku neplatila, a navíc jde pouze o způsob osvobození od daně. Pořízení investičního zlata v zahraničí z jiného členského státu Evropské unie, jeho dovoz a dodání v tuzemsku dalším dodavatelům tak byly bez dalšího osvobozeny od daně z přidané hodnoty. Obviněný má za to, že nemohl vyloučit zmíněnou podmínku obsaženou v ustanovení § 92 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, jak uvádí odvolací soud, protože vyloučení neexistujících zákonných podmínek není možné. V posuzované věci mu nemohla vzniknout daňová povinnost ani dobrovolným účtováním daně, neboť vyjma případů výroby investičního zlata nebo přeměny na investiční zlato nelze dobrovolně účtovat daň na zdanitelné plnění osvobozené od daně. Podle přesvědčení obviněného obchodování s investičním zlatem bylo od 1. 5. 2004 osvobozeno od daně z přidané hodnoty, takže nemohl v této době svým jednáním zkrátit daň ve výši 6 732 120 Kč. Obviněný ve svém dovolání rovněž vytkl, že orgány činné v trestním řízení jednaly v je