5 Tdo 502/2008 — Nejvyšší soud

5 Tdo 502/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 12. 2008 Spisová značka:5 Tdo 502/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:5.TDO.502.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 255 tr. zák. § 128 tr. zák. Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 502/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. prosince 2008 o dovolání podaném nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněných Mgr. D. Ch., V. M. a Ing. V. N. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 6 To 52/2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 1/2006, t a k t o : Podle § 265j tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně z a m í t á . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 2 T 1/2006, byli obvinění Mgr. D. Ch., V. M. a Ing. V. N. pod bodem I. výroku o vině uznáni vinnými trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 4 tr. zák., přičemž obviněný V. M. byl v jednočinném souběhu s uvedeným trestným činem uznán vinným také trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. Dále pod bodem II. tamtéž byli obvinění Mgr. D. Ch. a Ing. V. N. uznáni vinnými trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 3 tr. zák. Za uvedenou trestnou činnost byl každému z obviněných uložen úhrnný trest odnětí svobody podle § 128 odst. 4 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák., a to obviněnému Mgr. D. Ch. a obviněnému Ing. V. N. v trvání šesti roků a obviněnému V. M. v trvání pěti roků a šesti měsíců. Pro výkon jim uložených trestů byl každý z obviněných podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Každému z obviněných byl dále podle § 49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti v organizačních složkách státu a státních příspěvkových organizacích, ve funkcích či jako zaměstnanci v pracovním poměru spojených s rozhodováním podle zákonů č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, a č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, na dobu pěti roků. Současně městský soud podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. uložil zabrání peněžní částky ve výši 7.896.968,20 Kč nacházející se na účtu společnosti T. s., s. r. o., v likvidaci, se sídlem P., H., vedeného u K. b., a. s., P., N. p. Proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze podali odvolání všichni obvinění a státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze v neprospěch obviněného Mgr. D. Ch. (Původně podané odvolání v neprospěch spoluobviněného Ing. V. N. vzal státní zástupce zpět ještě před předložením věci odvolacímu soudu.) Na podkladě řádných opravných prostředků Vrchní soud v Praze jako soud druhého stupně rozsudkem ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 6 To 52/2007, zrušil rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl tak, že všechny obviněné podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze skutků popsaných jednak pod body I. 1.-2. obžaloby, jimiž se měli obvinění Mgr. D. Ch. a Ing. V. N. dopustit trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zák., dále ze skutku pod bodem II., jímž se měl obviněný Mgr. D. Ch. dopustit trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zák. a obviněný V. M. pomoci k trestnému činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a § 128 odst. 2 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák., a konečně ze skutku pod bodem III. obžaloby, kterým měli obvinění Mgr. D. Ch. a Ing. V. N. naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 3 tr. zák. Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch obviněných Mgr. D. Ch., V. M. a Ing. V. N. ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší státní zástupkyně vyslovila nesouhlas s právním závěrem Vrchního soudu v Praze, podle nějž skutky kladené obviněným za vinu nenaplňují znaky žádného trestného činu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku vyzdvihla argumenty odvolacího soudu a k některým z nich připojila své stanovisko. Nejvyšší státní zástupkyně souhlasila s tím, že založení společnosti s ručením omezeným a převod částky 7.500.000,- Kč na její účet nemohlo být právně posouzeno jako trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zák., jak učinil soud prvního stupně. Potud tedy považovala zrušení odsuzujícího rozsudku Městského soudu v Praze soudem odvolacím za správné. Svůj nesouhlas však směřovala proti tvrzení odvolacího soudu, jímž uzavřel, že skutky, pro něž byla na obviněné podána obžaloba, nevykazují znaky žádného trestného činu. Napadenému rozhodnutí nejvyšší státní zástupkyně především vytkla nedostatečné vyjádření se ke skutkovým podstatám trestných činů porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. (skutek pod bodem I. 1. obžaloby – obvinění Mgr. D. Ch. a Ing. V. N.) a zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. (skutek pod bodem II. obžaloby – obviněný V. M.). Dovolatelka se nespokojila s názorem Vrchního soudu v Praze, že z důvodu nízké společenské nebezpečnosti jednání popsaných v obžalobě pod body I. a II., nepřipadalo v úvahu aplikovat ve věci nejen ustanovení § 128 odst. 2 tr. zák. v jeho kvalifikovaných odstavcích 3 či 4, ale vlastně žádnou trestněprávní normu. Označila proto rozsudek soudu druhého stupně za nepřezkoumatelný a v části rozporný, aniž by však v dovolání označila konkrétní skutkové okolnosti, jež by odpovídaly jednotlivým znakům skutkových podstat uvedených trestných činů, jejichž aplikace se domáhala. Co se týká trestného činu zneužívání informací v obchodním styku, jehož formální znaky vrchní soud podrobně z právního hlediska rozebral, souhlasila s odvolacím soudem potud, pokud v založení společnosti T. s., s. r. o., a převodu finančních prostředků na její účet, neshledal trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zák. Zásadně se však nejvyšší státní zástupkyně ohradila proti jeho hodnocení smlouvy o zajištění provozu portálu veřejné správy. Tato smlouva byla podle přesvědčení dovolatelky jednostranně nevýhodná pro příspěvkovou organizaci T., které měl být svěřen úkol zajistit provoz portálu veřejné správy. Uzavřením předmětné smlouvy tak byla příspěvková organizace fakticky vyloučena z možnosti realizovat činnost související se zavedením portálu veřejné správy a na straně společnosti T. s., s. r. o., naopak vznikla neoprávněná výhoda spočívající v jistotě dlouhodobého odbytu služeb. To vše v situaci, kdy tato nově založená obchodní společnost nemohla být limitována pravidly platnými pro organizace napojené na státní rozpočet (na rozdíl od příspěvkové organizace T.). Ve vztahu k tomuto trestnému činu rovněž nejvyšší státní zástupkyně nepochybovala o naplnění subjektivní stránky, kterou vyloučil vrchní soud, neboť bez ohledu na vědomost obviněných o nezákonném založení společnosti s ručením omezeným, museli rovněž vědět o způsobení úkoru příspěvkové organizaci T. spočívajícího v odebrání možnosti provozovat portál veřejné správy a na druhé straně poskytnutí neoprávněné výhody společnosti T. s., s. r. o., které bylo svěřeno provozování portálu a současně zajištěna úhrada veškerých nákladů. Dovolatelka tak dovodila, že obvinění chtěli uvedené následky způsobit. Také dohoda o vypořádání vzájemných vztahů, na jejímž podkladě byla společnosti T. s., s. r. o., vyplacena peněžní částka 2.974.757,80 Kč z prostředků příspěvkové organizace T., měla podle dovolatelky správně mít trestně právní důsledky. Ke skutku popsanému v obžalobě pod bodem III. nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že za porušení konkurence lze považovat mj. také jednání, v jehož důsledku vůbec nedojde k rozvoji činnosti poškozeného podnikatelského subjektu. Taková situace podle jejího přesvědčení nastala v dané věci, když byla uzavřena mezi T. s., s. r. o., a příspěvkovou organizací T. pro posledně jmenovanou společnost nevýhod