5 Tdo 58/2025 – Nejvyšší soud

ECLI: ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.58.2025.1
Datum: 2025-02-26
Z rozhodnutí: Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2025 o dovolání, které podal obviněný T. D., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 44 To 213/2024, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 1 T 169/2023, takto:…
5 Tdo 58/2025-624 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2025 o dovolání, které podal obviněný T. D., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 44 To 213/2024, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 1 T 169/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 5. 2024, sp. zn. 1 T 169/2023, byl obviněný T. D. uznán vinným zločinem padělání a pozměnění peněz podle § 233 odst. 2 alinea 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), za který mu soud podle § 233 odst. 2 uložil trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon podle § 84, § 85 odst. 1 a § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 42 měsíců za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Dále soud uložil obviněnému povinnost podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku, aby se ve zkušební době zdržel požívání alkoholu a omamných a psychotropních látek a podroboval se náhodnému testování na přítomnost alkoholu a omamných a psychotropních látek v těle probačním úředníkem. Citovaným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl také o vině a trestu spoluobviněného M. P. 2. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání, která Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 44 To 213/2024, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná. 3. Protože je zjištěný skutek, na němž soudy založily odsouzení obviněného, všem procesním stranám dobře znám, Nejvyšší soud pouze stručně připomene jeho podstatu ve vztahu k jednání dovolatele. Poté, co spoluobviněný M. P. zhotovil padělky bankovek v nominální hodnotě 2 000 Kč, jednu z nich předal dne 27. 3. 2023 obviněnému T. D., který věděl, že jde o padělek, a podle instrukcí spoluobviněného jím zaplatil za nákup 2 kusů Paysafecard v nominální hodnotě 500 Kč za kus u benzinové čerpací stanice na ulici XY v Praze XY, tomu byl přítomen i spoluobviněný M. P., který se snažil odvést pozornost obsluhy, poté, co prodavačka obviněnému vydala zakoupené 2 kusy Paysafecard a vrátila mu nazpět částku 1 000 Kč, spoluobvinění samostatně opustili prostory čerpací stanice, až venku dovolatel předal zakoupené karty i vrácené peníze spoluobviněnému, čímž způsobili provozovateli čerpací stanice P. Š. škodu ve výši 2 000 Kč. II. Dovolání obviněného 4. Obviněný T. D. podal proti výše označenému usnesení Městského soudu v Praze prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž není označen zákonným ustanovením dovolací důvod. Vzhledem k tomu, že obviněný v úvodu konstatoval, že „rozhodné skutkové zjištění, které je určující pro naplnění znaků trestného činu, je ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů“, lze předpokládat, že mínil uplatnit dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě. Současně obviněný pravděpodobně zamýšlel uplatnit také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho první alternativě, neboť uvedl, že dovolání podává, „protože bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“. 5. V odůvodnění svého dovolání obviněný zpochybnil skutkový závěr soudů o jeho srozumění s tím, že od spoluobviněného převzal padělanou bankovku, s níž obsluze čerpací stanice následně uhradil nakoupené 2 kusy Paysafecard. Vědomí obviněného o padělku nepotvrzuje žádný přímý důkaz nebo řetězec nepřímých důkazů, nepotvrdil je ani spoluobviněný ve své výpovědi. Podle obviněného proto ve věci nastal zjevný rozpor mezi obsahem důkazů a skutkovým zjištěním ohledně soudy tvrzeného vědomí o použití padělané bankovky, pro něž není v důkazech žádná opora. 6. Vzhledem k tomu obviněný navrhl „rozsudek zrušit“, lze předpokládat, že mínil rozsudek soudu prvního stupně, ačkoli dovolání musí směřovat výslovně proti rozhodnutí soudu druhého stupně, které má v posuzované věci formu usnesení. Vzhledem k tomu, že na titulní straně svého dovolání obviněný označil rozhodnutí soudů obou stupňů, považuje Nejvyšší soud jeho závěrečný návrh za sice nepřesný, nicméně akceptoval, že se domáhá zrušení jak usnesení soudu druhého stupně, tak i rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný závěrem svého dovolání požádal o odklad nebo případně přerušení výkonu rozhodnutí. Lze předznamenat, že i v tomto případě obsahuje dovolání nepřesnost, neboť uložený trest, jehož výkon obviněný zjevně navrhl odložit či přerušit, byl již zrušen, jak bude vyloženo v závěru tohoto usnesení. III. Vyjádření k dovolání 7. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného T. D. prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která nejprve zrekapitulovala dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného. Podotkla, že obviněný dovolací důvody označil pouze slovním vyjádřením, z něhož lze usuzovat na uplatnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. Důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. však obviněný uplatnil v alternativě, o niž v tomto případě nebylo možné dovolání opřít, protože odvolání obviněného bylo odvolacím soudem meritorně přezkoumáno ve veřejném zasedání a zamítnuto. 8. Konkrétní výhrady obviněného představují opakování jeho dosavadní obhajoby, s níž se již soudy vypořádaly. V jejich postupu státní zástupkyně neshledala jakékoli pochybení, mezi obsahem provedených důkazů a na jejich základě zjištěným skutkovým stavem nespatřovala žádný, natož zjevný či extrémní, nesoulad. Shrnula průběh skutkového děje, který je doložen kamerovým záznamem, jenž státní zástupkyně označila za přímý důkaz. Vedle toho připomněla nepřímý důkaz, a to výpověď svědka O. S., jemuž se spoluobviněný M. P. pokusil uhradit dluh padělanou bankovkou. Ztotožnila se s vyhodnocením kamerového záznamu soudy obou stupňů, také byla přesvědčena o domluvě mezi dovolatelem a spoluobviněným, který zabavil obsluhu čerpací stanice, zatímco dovolatel platil padělanou bankovkou. Obviněný v dovolání napadl především proces dokazování, nesouhlasil se způsobem hodnocení důkazů a skutkové závěry utvořené na jejich základě popřel s tím, že nebyly prokázány. Následně prezentoval svou vlastní skutkovou verzi, kterou požadoval právně posoudit ve svůj prospěch. 9. Z uvedených důvodů státní zástupkyně závěrem svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného v neveřejném zasedání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Zároveň vyslovila podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas i s jiným než navrhovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu v neveřejném zasedání. 10. Na vyjádření státní zástupkyně obviněný reagoval replikou, v níž označil její úvahy za nepodložené spekulace. Výpověď svědka O. S., totožný modus operandi, kamerový záznam ani fakt, že soudy neuvěřily obhajobě spoluobviněného M. P., neprokazují jeho vědomí o tom, že jím použitá bankovka byla padělkem. Na závěr obviněný kritizoval postup orgánů činných v trestním řízení, neboť nejprve učinily právní závěr o jeho vině, čemuž potom přizpůsobily skutková zjištění. Správně však měly nejprve na podkladě provedeného dokazování řádně zjistit skutkový stav a teprve poté aplikovat právní normy. IV. Posouzení důvodnosti dovolánía) Obecná východiska 11. Přestože dovolání obviněného rozhodně nelze označit za formálně bezvadné, Nejvyšší soud přistupoval k jeho obsahu s tolerancí, tudíž akceptoval označení dvou dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) pouhým textem zákona stejně jako neupřesnění konkrétní alternativy u každého z nich. Ostatní formální podmínky pro konání dovolacího řízení byly splněny, Nejvyšší soud se tedy zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti konkrétních námitek se zřetelem k oběma dovolacím důvodům, přičemž shledal, že je nelze podřadit žádnému z nich. 12. Obecně lze konstatovat, že dovolání z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento dovolací důvod byl včleněn do taxativního výčtu dovolacích důvodů s účinností od 1. 1. 2022 zákonem č. 220/2021 Sb. Při posuzování důvodnosti uplatněných námitek ve vztahu k uvedenému dovolacímu důvodu je důležité skutečně pečlivě hodnotit, jaký význam mohly mít případné vady dokazování na výsledek trestního řízení, eventuálně na zachování práva obviněného na spravedlivý proces. Tento dovolací důvod tak nemohou naplnit jen obecně formulované výhrady proti způsobu hodnocení důkazů soudy prvního či druhého stupně, nebo na nedostatečný rozsah dokazování a již vůbec nelze akceptovat námitky, které jsou primárně založeny na jiné verzi skutkového stavu, než kterou

Citovaná ustanovení

§ 253 (141/1961 Sb.)§ 256 (141/1961 Sb.)§ 265b (141/1961 Sb.)§ 265i (141/1961 Sb.)§ 265n (141/1961 Sb.)§ 265r (141/1961 Sb.)§ 233 (40/2009 Sb.)§ 81 (40/2009 Sb.)§ 85 (40/2009 Sb.)