5 Tdo 612/2019 — Nejvyšší soud

5 Tdo 612/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:14. 8. 2019 Spisová značka:5 Tdo 612/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.612.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pomoc k trestnému činu Porušení povinnosti při správě cizího majetku Dotčené předpisy:§ 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:17. 11. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 612/2019-2145 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 8. 2019 o dovoláních, která podali obvinění J. T., nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim a J. D., nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 3 To 204/2018, který rozhodoval jako soud druhého stupně v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 186/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných J. T. a J. D. odmítají. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 2. 3. 2018, sp. zn. 1 T 186/2015, byl obviněný J. T. uznán vinným přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, a spoluobviněný J. D. pomocí k tomuto přečinu podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Za to byli oba obvinění odsouzeni podle § 220 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněným trestům odnětí svobody ve stejné délce 30 měsíců, pro jejichž výkon je soud zařadil podle § 56 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Současně soud oběma obviněným uložil podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních společností a družstev na 5 let. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu soud dále oběma obviněným uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit škodu poškozené I., se sídlem XY, IČ: XY (dále jen „I.“), ve výši 3 601 937 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená I. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění J. T. a J. D. odvoláními, z jejichž podnětu Krajský soud v Brně rozhodl ve veřejném zasedání dne 28. 11. 2018 rozsudkem, sp. zn. 3 To 204/2018, jímž podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušil rozsudek okresního soudu v celém rozsahu a znovu podle § 259 odst. 3 tr. řádu rozhodl o vině obou obviněných shodně jako soud prvního stupně. Uznal je vinnými přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku (obviněného J. T.), resp. pomocí k tomuto přečinu podle § 24 odst. 1 písm. c) a § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku (obviněného J. D.). Krajský soud provedl pouze korekci tzv. skutkové věty výroku o vině a uložil oběma obviněným stejné druhy trestů ve stejné výměře. Stejně tak učinil naprosto shodný výrok v adhezním řízení. 3. Trestné činnosti, pro kterou byli obvinění odsouzeni, se dopustili ve stručnosti tím, že obviněný J. D., jako jednatel obchodní společnosti R., IČ: XY, (dále ve zkratce „R.“) a obviněný J. T. z pozice předsedy představenstva I., jejíž jediný majetek tvořilo 4 032 ks směnek, každá o nominální hodnotě 48 000 Kč, přičemž I. byla věřitelem a dlužníky byli jednotliví klienti této akciové společnosti, kteří uzavřeli související pojistné smlouvy, odstranili z majetku I. blíže nezjištěný počet směnek tak, že uzavřeli postupně jménem obou obchodních společností smluvní ujednání, nejprve fiktivní závazek I. vůči R., a to na základě mandátní smlouvy ze dne 12. 1. 2012, následně byla uplatněna smluvní pokuta dohodnutá v této mandátní smlouvě ze dne 1. 3. 2012, a smlouvou ze dne 12. 3. 2012 došlo k postoupení pohledávek mezi smluvními stranami I. a R., poté obviněný J. T. v dubnu 2012 odvezl směnky z prostor kanceláře ve XY, aby s nimi mohl spoluobviněný J. D. dále fyzicky nakládat, přičemž R., následně získala za prodej části uvedených směnek, za postoupení pohledávek ze směnek nebo jejich vymáháním finanční prostředky ve výši 3 601 937 Kč, aniž by I. bylo poskytnuto odpovídající protiplnění, a v této výši způsobili poškozené I. škodu. 4. Úvodem Nejvyšší soud ještě považuje za vhodné připomenout, že ve věci obviněných soud prvního stupně rozhodl nejprve rozsudkem ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. 1 T 186/2015, tak, že obviněné podle § 226 písm. b) tr. řádu zprostil obžaloby v plném rozsahu. Z podnětu odvolání státního zástupce v neprospěch obou obviněných však odvolací soud rozsudek Okresního soudu ve Vyškově zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně odvolací soud podle § 253 odst. 1 tr. řádu zamítl odvolání poškozené I. Po vrácení věci soud prvního stupně v důsledku změn ve složení senátu a požadavku obviněného J. T. provedl v souladu s § 219 odst. 3 tr. řádu celé hlavní líčení znovu, poté rozhodl rozsudkem ze dne 2. 3. 2018, sp. zn. 1 T 186/2015, jak je uvedeno výše. II. Dovolání a vyjádření k nim a) Dovolání obviněného J. T. 5. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. T. dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Michala Šrubaře, které založil na dovolacím důvodu uvedeném v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. 6. Obviněný namítl, že ačkoli odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně z důvodu neurčitého popisu skutku ve výroku o vině, sám v rámci nově vyslovené viny upravil tzv. skutkovou větu, kterou zatížil podstatně vyšší mírou neurčitosti a nepřezkoumatelnosti, než jaká byla obsažena v napadeném rozsudku. Podle jeho názoru tímto způsobem reagoval krajský soud na výhradu uplatněnou v odvolání, v němž vytýkal soudu prvního stupně rozhodování v evidentní důkazní nouzi. Nebylo totiž možné určit přesný počet a druh směnek, jež byly postoupeny R., stejně tak mandátní smlouvu ze dne 12. 1. 2012 mohl podepsat spoluobviněný J. D. proto, aby „legalizoval“ své vlastní jednání, jehož jediným cílem bylo obviněného J. T., resp. poškozenou I. připravit o předmětné cenné papíry. Dále nebylo možné klást mu k tíži neurčitost smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2012. Pokud odvolací soud v tzv. skutkové větě výroku o vině uvedl, že obviněný J. T. měl směnky z majetku I. „odstranit“ namísto „vyvést“, koresponduje tento závěr s tím, že soud nevedl dokazování k otázce, jakým způsobem bylo se směnkami poškozené I. skutečně naloženo, byť obviněný přiznal, že převoz směnek z kanceláře ve XY uskutečnil, zůstala jejich vlastníkem nadále I. Podle obviněného, i pokud by Nejvyšší soud uznal skutkový děj uvedený v rozsudku krajského soudu za správný, nebylo by možné dospět k závěru o naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty přečinu podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Nikoliv každý úkon, kterým dojde k odstranění části majetku obchodní společnosti, totiž nutně vede k naplnění skutkové podstaty uvedeného přečinu. 7. Podle obviněného zůstalo neprokázáno, zda směnky (ne)byly v rozhodné době „toxické“, tj. mající pouze zanedbatelnou (či dokonce nulovou) hodnotu. Jejich vymáhání mohlo být sice nahodile úspěšné, ale ve svém souhrnu by stejně nevedlo k žádnému profitu pro I. Za tohoto stavu by jejich odstranění nemohlo být kladeno za vinu jakékoli osobě v manažerské pozici. Vymáhání takových směnek by totiž bylo spojeno s naprosto nepřijatelným podnikatelským rizikem a vedlo by k likvidaci obchodní společnosti, jelikož by náklady mnohonásobně převyšovaly možné příjmy. 8. Porušení hmotného práva obviněný spatřuje v úvahách soudu ohledně toho, kdo a kdy směnky indosoval, tj. kdo snížil majetek I. a způsobil jí škodu, přitom poukázal na právní závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. 29 Odo 1114/2004. Svou argumentaci doplnil tím, že pokud některé ze směnek byly reálně indosovány, učinil tak svědek K. S., nikoli obviněný, což je podporováno i usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. III. ÚS 157/15. V průběhu trestního řízení nebyla vyloučena ani ta eventualita, podle níž se směnek po ukončení činnosti I. zmocnila R., resp. její jednatel J. D., který zfalšoval podpis obviněného J. T. V návaznosti na své tvrzení obviněný upozornil, že nebylo vyhověno jeho opakovanému návrhu na provedení důkazu v podobě znaleckého posudku, který by pravost podpisu obviněného na směnkách bezpochyby nepotvrdil. 9. V důsledku nedostatečného rozsahu dokazování nebylo též vyloučeno, že obviněný J. D. spáchal trestnou činnost z pozice organizátora, nikoli účastníka ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Popřel, že by mezi ním a tímt