5 Tdo 723/2019 — Nejvyšší soud

5 Tdo 723/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 7. 2019 Spisová značka:5 Tdo 723/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.723.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku Dotčené předpisy:§ 227 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 10. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 723/2019-226 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 7. 2019 o dovolání, které podal obviněný J. Š., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 67 To 401/2018, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 97/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. Š. odmítá.Odůvodnění I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 6 T 97/2018, byl obviněný J. Š. uznán vinným přečinem porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku podle § 227 tr. zákoníku. Za to mu byl podle § 227 ve spojení s § 62 odst. 1, 2 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. 2. Podle skutkových zjištění obviněný spáchal uvedený přečin ve stručnosti tím, že dne 10. 11. 2017 prostřednictvím datové schránky jako statutární ředitel O., IČ: XY (nyní O.; dále též jen „O.“), která je jednatelem H., IČ: XY (nyní H.; dále též jen „H.“), převzal výzvu Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu – Jižní Město, ze dne 10. 11. 2017, č. j. 8148961/17/2011-00540-106737, k podání prohlášení o majetku obchodní společnosti H., podle § 180 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), které měl předložit ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy, přičemž ve stanovené lhůtě, avšak ani do 26. 9. 2018 takové prohlášení v rozporu se zákonem nepodal, a to navzdory poučení o trestnosti odmítnutí splnění této povinnosti. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, o němž Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 67 To 401/2018, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. II. Dovolání a vyjádření k němu a) Dovolání obviněného J. Š. 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. Š. dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Filipa Vyskočila a uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. 5. Stěžejní výhradou svého dovolání učinil obviněný samotnou výzvu k podání prohlášení o majetku (dále též jen „výzva“). Podle obviněného nebyla dostatečně určitá, tudíž perfektní, z jeho pohledu jde proto o výzvu nezákonnou. Z obsahu výzvy nevyplývá identifikace exekučního řízení, v rámci něhož uplatnil finanční úřad postup podle § 180 odst. 1 daňového řádu, navíc tomuto úřadu muselo být z vlastní úřední činnosti zřejmé, že obchodní společnost H. nevlastní žádný majetek, po dobu několika let nevyvíjela ani žádnou podnikatelskou činnost. Postup finančního úřadu postrádal jakýkoli materiální obsah a nesplnění výzvy ke sdělení informací, které tomuto orgánu musely být známy z jeho předchozí úřední činnosti, proto „nedosáhlo intenzity předpokládané § 227 tr. zákoníku“. Jestliže totiž obchodní společnost podala za rok 2015 slovy obviněného „nulové“ daňové přiznání, v němž neuvedla žádný majetek (o čemž správce daně věděl), měl správce daně očekávat, že pokud H., nevykonává žádnou činnost, tak její majetkový stav zůstane i v roce 2018 nezměněn. Informace, které finanční úřad požadoval po účastníkovi řízení, mu musely být známé, požadavek na prohlášení o majetku obviněný považoval za zatěžující. Cítil se být poškozen na svých právech, pokud je mu současně kladeno za vinu, že nezprostředkoval kontakt a předání účetních dokladů mezi policií a příslušným finančním úřadem, k čemuž odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2008, sp. zn. I. ÚS 1835/07, publikovaný ve svazku č. 51 pod č. 196/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu. 6. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení Městského soudu v Praze, tak i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, a aby obvodnímu soudu přikázal věc znovu v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout. b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného J. Š. 7. Opis dovolání obviněného byl zaslán Nejvyššímu státnímu zástupci, který se k němu vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že obviněný J. Š. svými námitkami nezpochybnil žádné ustanovení hmotného práva, pouze nesouhlasí s postupem finančního úřadu v rámci exekučního řízení a s následnou trestněprávní sankcí. Nenaplnil tak žádný z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu. 8. Výzva k prohlášení o majetku obsahovala podle státní zástupkyně všechny zákonné náležitosti odpovídající § 180 odst. 1 daňového řádu. Nechybí specifikace místně příslušného správce daně, daňového exekučního řízení, v jehož rámci byla výzva učiněna včetně povinností, které bylo třeba uvést, její součástí je adekvátní odůvodnění a poučení o následcích pro případ, že jí nebude vyhověno, nebo budou v prohlášení uvedeny nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje. Současně byl splněn i předpoklad podání prohlášení o majetku, tj. skutečnost, že vymáhaný nedoplatek nebyl nebo nemohl být uhrazen daňovou exekucí přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb. Bylo přitom zcela na úvaze správce daně, kdy k podání výzvy přistoupí. Námitky obviněného jsou proto zcela nepřípadné. Stejný náhled zaujala státní zástupkyně i k té části argumentace obviněného, jíž se snažil hodnotit aktivitu správce daně, obviněnému totiž nepřísluší jednotlivé kroky správce daně posuzovat (ani v případě probíhajícího exekučního daňového řízení), tím spíš, pokud byl jeho postup zcela v souladu s platnými předpisy upravujícími daňové řízení. Skutečnost, že správce daně přistoupil k podání trestního oznámení až po čtyřech měsících od marného uplynutí lhůty k učinění prohlášení o majetku, považuje státní zástupkyně za odpovídající oznamovací povinnosti podle § 8 odst. 1 tr. řádu. Je přitom přesvědčena, že obviněný měl dostatečný časový prostor proto, aby dodatečně a dobrovolně splnil svoji povinnost jménem H., a odvrátil tak svoji trestní odpovědnost ve smyslu § 33 tr. zákoníku. Obviněný nevyužil ani příležitosti učinit následné prohlášení o majetku v průběhu probíhajícího trestního řízení, ani jiných možností, které mu nabízí trestní řád (viz usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 52/2018 Sb. rozh. tr.). O naplnění všech zákonných znaků přečinu podle § 227 tr. zákoníku proto nepanují pochybnosti, přičemž posuzované jednání vykazuje znaky společenské škodlivosti, je třeba je považovat za trestný čin a vyvodit za jeho spáchání trestní odpovědnost obviněného ve smyslu trestního zákoníku. 9. Státní zástupkyně proto navrhla aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného J. Š. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, za podmínek podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, tj. v neveřejném zasedání. III. Posouzení důvodnosti dovolání a) Obecná východiska 10. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti předložených námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu. 11. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z taxativně vyjmenovaných důvodů v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v § 265b odst. 2 tr. řádu. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby mu uplatněné námitky také svým obsahem odpovídaly. Pro úspěšné uplatnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu musí vytýkaná vada napadeného rozhodnutí spočívat v nesprávné aplikaci norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je přezkoumání hmotněprávní kvalifikace skutku, který byl zjištěn soudy nižších stupňů, zásadně se nepřipouští posouzení aplikace těchto norem na skutek prezentovaný dovolatelem, případně na skutek, jehož se dovolatel domáhá vlastní interpretací provedených důkazních prostředků, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně. Dovolání z tohoto důvodu nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je určeno k nápravě