5 Tdo 725/2007 — Nejvyšší soud

5 Tdo 725/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 7. 2007 Spisová značka:5 Tdo 725/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.725.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 725/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. července 2007 o dovoláních, která podali obvinění Ing. J. C h. a J. B., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2007, sp. zn. 9 To 491/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha západ pod sp. zn. 2 T 92/2004, t a k t o : I. Z podnětu dovolání obviněného Ing. J. Ch. s e podle § 265k odst. 1 tr. řádu ohledně tohoto obviněného a ohledně obviněného J. B. podle § 265k odst. 2 tr. řádu s přiměřeným použitím ustanovení § 261 tr. řádu z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2007, sp. zn. 9 To 491/2006. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu s e p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. II. Dovolání J. B. s e podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obvinění Ing. J. Ch. a J. B. byli rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. 2 T 92/2004, uznáni vinnými trestným činem nakládání s odpady podle § 181e odst. 1 tr. zák. jednáním podrobně popsaným ve výroku o vině citovaného rozsudku. Za to byl obviněným Ing. J. Ch. a J. B. uložen každému podle § 181e odst. 1 tr. zák. a § 53 odst. 1 tr. zák. peněžitý trest ve výši 30 000,- Kč, přičemž pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl tento trest vykonán, stanovil soud obviněným podle § 54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíce. Současně byl oběma obviněným uložen podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu zaměstnání a samostatné výdělečné činnosti spojených s odpovědností při nakládání s nebezpečnými odpady a v zákazu výkonu funkce statutárních orgánů ve společnostech zabývajících se nakládáním s nebezpečnými odpady, pokud by funkce statutárního orgánu souvisela s odpovědností při nakládání s nebezpečnými odpady, a to na dobu 2 roky. Citovaný rozsudek Okresního soudu Praha-západ napadli odvoláními jak obvinění Ing. J. Ch. a J. B., tak v jejich neprospěch státní zástupce. K odvolání státního zástupce Krajský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 9. 2. 2007, sp. zn. 9 To 491/2006, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu pak odvolací soud rozhodl znovu tak, že oba obviněné uznal vinnými trestnými činy nakládání s odpady podle § 181e odst. 1 tr. zák. a poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 182 odst. 1 písm. b) tr. zák. Těchto trestných činů se obvinění Ing. J. Ch. a J. B. dopustili jednáním uvedeným ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, tedy tím, že nejméně v době od 2. poloviny roku 2001 do 10. 5. 2002 při řízení provozu obchodní společnosti P., s. r. o., v areálu ÚVR M. p. B. obviněný Ing. J. Ch. jako jednatel této obchodní společnosti a odpadový hospodář a obviněný J. B. jako technolog vědomě provozovali hospodářskou činnost spočívající v úpravě a likvidaci nebezpečných odpadů v rozporu s obecně závaznými právními předpisy a se schváleným provozním řádem, když nechali shromažďovat nebezpečné odpady v neschválené nádrži, která nebyla zabezpečena proti vnějším vlivům a únikům škodlivin do prostředí, a dále v rozporu se závaznými limity byl vypouštěn tekutý odpad obsahující toxické kovy, ropné a další organické látky do kanalizace. Tím obvinění způsobili zamoření půdy v nejbližším okolí a snížení účinnosti biologické technologie čističky odpadních vod v M. p. B. Za uvedené trestné činy byli oba obvinění odsouzeni podle § 182 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. každý k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, jehož výkon jim byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roky. Současně byl oběma obviněným uložen podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu zaměstnání a samostatné výdělečné činnosti spojených s odpovědností při nakládání s nebezpečnými odpady a v zákazu výkonu funkce statutárních orgánů ve společnostech zabývajících se nakládáním s nebezpečnými odpady, pokud by funkce statutárního orgánu souvisela s odpovědností při nakládání s nebezpečnými odpady, a to na dobu 2 roky. Podle § 256 tr. řádu pak Krajský soud v Praze týmž rozsudkem zamítl jako nedůvodná odvolání obviněných Ing. J. Ch. a J. B. Tento rozsudek Krajského soudu v Praze napadli oba obvinění prostřednictvím svých obhájců dovoláními. Obviněný Ing. J. Ch. podal dovolání dne 17. 5. 2007 a opřel ho o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle přesvědčení tohoto obviněného rozhodnutí Krajského soudu v Praze vychází z nesprávných znaleckých posudků. V tomto směru obviněný obsáhle polemizuje zejména se závěry znaleckého posudku Ing. J. R. a dovozuje odbornou nezpůsobilost tohoto znalce i zpracovatele revizního znaleckého posudku prof. RNDr. T. P. Jak dále uvádí obviněný ve svém dovolání, soudy nižších stupňů se nevypořádaly s důkazy, které svědčí v jeho prospěch. Obviněný má za to, že jeho vina nebyla v trestním řízení prokázána provedenými důkazy. Odvolací soud podle názoru obviněného považoval za důkaz o jeho vině i závěry České inspekce životního prostředí, ačkoli inspekce zjistila pouze nepodstatná pochybení, za která mu byla ve správním řízení uložena sankce. Podle obviněného výsledek tohoto správního řízení svědčí o nepatrné společenské nebezpečnosti jeho jednání. Obviněný rovněž vytkl odvolacímu soudu, že ve svém rozsudku nepopsal, jakým způsobem měl obviněný porušit provozní řád obchodní společnosti P., s. r. o., a ani neoznačil konkrétní ustanovení právního předpisu, k jehož porušení mělo dojít jednáním obviněného. Jak dále obviněný zdůraznil, funkci odpadového hospodáře začal vykonávat až od 1. 4. 2002 a navíc odvolací soud podle obviněného zaměnil povinnosti vyplývající z funkce odpadového hospodáře za povinnosti statutárního orgánu obchodní společnosti. Pokud jde o trestný čin poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 182 odst. 1 písm. b) tr. zák., obviněný uvádí, že odvolací soud vykonstruoval jeho zavinění na základě spekulací, neboť nelze jednoznačně poukázat na obchodní společnost P., s. r. o., jako na znečišťovatele životního prostředí a původce havárie čističky odpadních vod v M. p. B., přičemž obviněný sám nikdy nenakládal s odpady. Podle přesvědčení obviněného na základě provedených důkazů nemohl Krajský soud v Praze dospět k závěru o jeho trestní odpovědnosti uvedenými trestnými činy. Závěrem svého dovolání proto obviněný Ing. J. Ch. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2007, sp. zn. 9 To 491/2006, a aby sám rozhodl ve věci tak, že obviněného zprostí obžaloby v celém rozsahu. Obviněný J. B. podal dovolání dne 30. 5. 2007 a opřel ho o dovolací důvod obsažený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný vznáší námitky proti právní kvalifikaci svého jednání jako trestného činu nakládání s odpady podle § 181e odst. 3 tr. zák. a zpochybňuje naplnění jeho znaku spočívajícího v získání značného prospěchu, ačkoli zmíněnou právní kvalifikaci odvolací soud ve svém rozsudku nepoužil. Podle obviněného mu nebylo prokázáno, že by – byť z nedbalosti – v rozporu s právními předpisy ukládal nebo odkládal nebezpečné odpady, ale bylo pouze prokázáno zhoršení životního prostředí v dané lokalitě. Jak dále obviněný uvádí v podaném dovolání, obchodní společnost P., s. r. o., v níž pracoval jako technolog, byla oprávněna vypouštět odpadní vody do kanalizace. Jestliže tedy odvolací soud uzavřel, že k vypouštění těchto vod bylo zapotřebí zvláštního povolení, jedná se podle obviněného o porušení čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a navíc soudy nižších stupňů údajně opomněly zvážit ustanovení § 16 zákona o vodách. Pokud jde o trestný čin poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 182 odst. 1 písm. b) tr. zák., obviněný je přesvědčen, že odvolací soud se v odůvodnění svého rozsudku nevypořádal se subjektivní stránkou skutkové podstaty tohoto trestného činu. Podle názoru obviněného se nemohl dopustit úmyslného trestného činu už jen z toho důvodu, že v případě dlouhodobého vypou