5 Tdo 832/2025 – Nejvyšší soud

5 Tdo 832/2025-1713 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 12. 2025 o dovolání, které podal obviněný L. V. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2025, sp. zn. 67 To 85/2025, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 16/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 1. 2025, sp. zn. 3 T 16/2024, byl obviněný L. V. uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „tr. zákoník“), spáchaným v jednočinném souběhu s přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu soud uložil podle § 240 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 roků. Dále soud prvního stupně uložil obviněnému podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to 46 krabic obsahujících 2 297 kartonů s celkem 22 970 krabičkami, v nichž je uloženo celkem 459 400 kusů nekolkovaných cigaret zn. Marlboro. V adhezním řízení soud podle § 229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „tr. ř.“), odkázal poškozenou Philip Morris Brands Sàrl, se sídlem Quai Jeanrenaud 3, 2000 Neuchâtel, Švýcarsko, s jejím nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 4. 2025, sp. zn. 67 To 85/2025, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. 3. Procesním stranám jsou skutkové okolnosti protiprávního jednání obviněného, jímž spáchal uvedené trestné činy, dobře známé, a proto Nejvyšší soud pouze stručně připomene jeho podstatu. Zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby spáchaným v jednočinném souběhu s přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením se obviněný dopustil ve stručnosti tím, že od blíže nezjištěné doby do 23. 11. 2022 v průmyslovém areálu XY, ve skladovací hale spojené s obchodními prostorami autosalónu a autopůjčovny provozované obchodní společností PROFIRENTCARS EUROPE LTD., odštěpný závod, fakticky ovládané obviněným, v úmyslu zkrátit daňovou povinnost a dosáhnout neoprávněného obohacení a dále s vědomím, že svým jednáním porušuje práva vlastníka ochranných známek, skladoval za účelem další distribuce nejméně 459 600 kusů cigaret zabalených po 20 kusech do celkem 22 980 krabiček rozdělených po 10 kusech do celkem 2 298 kartonů naskládaných do celkem 46 papírových krabic. Obviněný označené cigarety skladoval, ačkoli si byl vědom, že žádná z krabiček nebyla označena v souladu s § 114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění jeho novely provedené zákonem č. 609/2020 Sb. (dále jen jako „zákon o spotřebních daních“), příslušnou tabákovou nálepkou, jíž se podle § 116 odst. 1, 2 zákona o spotřebních daních prokazuje přiznání a zaplacení spotřební daně příslušnému správci daně, ačkoliv na něj tato povinnost jako na plátce daně ve smyslu § 4 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebních daních dopadala, čímž tedy zkrátil spotřební daň ve výši 1 656 721 Kč. Současně takto obviněný jednal i za těch okolností, že věděl o tom, že červenobílé krabičky a v nich uložené cigarety byly opatřeny nápisem a logem „Marlboro“, tedy označením, které je národní slovní i kombinovanou ochrannou známkou a dále slovní ochrannou známkou Evropské unie, jež vlastní obchodní společnost Philip Morris Brands Sàrl, Quai Jeanrenaud 3, 2000 Neuchâtel, Švýcarsko, která obviněnému neudělila souhlas k užívání této ochranné známky. Tímto způsobem obviněný zasáhl do práv s vlastnictvím ochranné známky spojených a vyplývajících zejména z § 8 odst. 2 písm. a), b), c), odst. 3 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, a dále z článku 9 odst. 2 písm. a), b), c), odst. 3 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. 6. 2017 o ochranné známce Evropské unie. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 4. Výše uvedené usnesení Městského soudu v Praze obviněný L. V. napadl dovoláním, které podal prostřednictvím svého obhájce a opřel je o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. 5. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil ve všech třech alternativách. Z hlediska první alternativy, tedy že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, obviněný namítl nedostatečná skutková zjištění pro „jednoznačný závěr o průběhu skutkového děje“, vadné vyhodnocení obsahu důkazů, a to zejména nepřímého důkazu, jímž byla komunikace mezi svědky V. Ř. a D. K., a výpovědí svědků J. G., P. K. a J. V. Konkrétně obviněný vytkl soudům, že v trestním řízení nebylo prokázáno, jakým způsobem jednal ve vztahu k nekolkovaným cigaretám, jestli byl jejich vlastníkem nebo držitelem. Například neexistují podklady prokazující, že cigarety objednal, uhradil, kdy měly být doručovány, jak se vlastně ocitly v uzamčené kóji č. 1 v areálu XY, pro koho byly určeny, zda je měl obviněný v úmyslu uvést do oběhu. Zcela stranou zájmu soudů zůstalo objasnění toho, kdo všechno měl přístup ke kóji č. 1, podle obviněného ho mohl mít i nadřízený L. P., a to svědek D. K. Jestliže podkladem pro vyslovení viny obviněného byla mj. i komunikace mezi V. Ř. a D. K., obviněný odmítl, že by obsah tohoto důkazu prokazoval jeho účast na trestné činnosti. Svědek V. Ř. totiž potvrdil, že v komunikaci zachycené jméno „L.“ se nevztahovalo k obviněnému, šlo o přezdívku, kterou použil k označení jiné osoby. Podle obviněného předmětná komunikace z 9. 6. 2022 nesouvisela s „rozhodným obdobím“, jak shledal odvolací soud, a ani se netýkala skutku popsaného ve výroku o vině, Dále obviněný kritizoval soudy obou stupňů, jakým způsobem vyhodnotily svědecké výpovědi J. G., P. K. a J. V. Soudy je nepovažovaly za důvěryhodný zdroj, avšak tito svědci měli spory pouze s D. K., motiv zkreslovat výpověď tedy měli výhradně ve vztahu k němu a nikoli ve vztahu k obviněnému, v jehož prospěch výpovědi jmenovaných svědků vyznívaly, neboť z nich vyplývá, že skutkový průběh mohl být zcela odlišný, než jak je popsán ve výroku o vině. Skladovatelem nekolkovaných cigaret mohl být někdo jiný než obviněný, který o uskladněných krabicích s kartony cigaret neměl na rozdíl od některých svědků ani tušení. Nepřímé důkazy ve svém souhrnu podle obviněného netvořily ucelený řetězec, nelze proto dospět k jednoznačnému průběhu skutku, v úvahu připadá více verzí a soudy se v souladu se zásadou in dubio pro reo měly přiklonit k té, jež je pro obviněného nejpříznivější, k čemuž odkázal na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. 6. Ve smyslu druhé varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl podle obviněného procesně nepoužitelným důkazem protokol o vydání věci ze dne 6. 9. 2023. Ten jednak obsahuje nepravdivou informaci, podle níž V. K. (přítelkyni svědka J. G.) cigarety, které byly předmětem vydání, předal T. D. Ve skutečnosti je však měla od svého přítele J. G., a ten je předtím získal od T. D. Kromě toho, obhájce obviněného měl zájem účastnit se samotného úkonu, jak sdělil policejnímu orgánu dne 11. 9. 2023, což mu nebylo umožněno a nepravdivě mu bylo oznámeno, že úkon teprve proběhne. Zajištění vydané věci předpokládá určitý kvalifikovaný postup, jak s věcí nakládat, který naplnila až kpt. H. S. dne 11. 9. 2023. Postup orgánů činných v trestním řízení při vydání věci byl proto netransparentní, což neumožňovalo použít při něm opatřené důkazy v trestním řízení. Dotčený protokol přitom podle obviněného představoval podstatný důkaz, jímž byl prokazován původ nekolkovaných cigaret, a soudy k němu neměly přihlížet. 7. Třetí alternativa tohoto dovolacího důvodu cílí na případy tzv. opomenutých důkazů, za které obviněný považoval výslech svědka P. V. a protokol o jeho výslechu ze dne 12. 3. 2025 pořízený v jiné trestní věci, jímž chtěl obviněný prokazovat, že L. P. na „70 až 80 %“ v areálu XY aktivně plnil úkoly od D. K., jemuž vzhledem k tomu obviněný přisuzoval postavení osoby zodpovědné za obsah skladovacích prostor kóje č. 1. Tyto skutečnosti podle obviněného vyvracely skutková zjištění soudů, podle nichž to byl obviněný, kdo kontroloval veškeré dění v areálu a L. P. byl pouhým bílým koněm. 8. Dále obviněný odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pod který zařadil výhrady proti naplnění znaků objektivní i subjektivní stránky obou trestných činů. 9. V případě zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c)