5 Tdo 900/2007 — Nejvyšší soud

5 Tdo 900/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g,265b/1g Datum rozhodnutí:30. 4. 2008 Spisová značka:5 Tdo 900/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:5.TDO.900.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 900/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. dubna 2008 o dovoláních, která podali obvinění V. P. , a Mgr. M. V., a nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obou obviněných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 9 To 37/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 1 T 91/2005, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z podnětu všech podaných dovolání z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 9 To 37/2007, a rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 28. 11. 2006, sp. zn. 1 T 91/2005. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Kladně p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 28. 11. 2006, sp. zn. 1 T 91/2005, byl obviněný V. P. uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák. [bod 1), 2) výroku o vině] v souběhu s trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1, 3 tr. zák., za které mu byl podle § 255 odst. 3 tr. zák. a § 40 odst. 1, 4 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho a půl roku. Tímtéž rozsudkem byl Mgr. M. V. uznán vinným trestnými činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a), c) tr. zák. [bod 1) výroku o vině], zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. c) tr. zák. [bod 3) výroku o vině], a odsouzen podle § 158 odst. 2 tr. zák. a § 40 odst. 1, 4 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho a půl roku. Krajský soud v Praze rozhodl o odvoláních obou obviněných a okresního státního zástupce usnesením ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 9 To 37/2007, tak, že všechna odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná. Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podali dovolání jednak obvinění V. P. a Mgr. M. V. prostřednictvím svých obhájců, a v neprospěch obou obviněných také nejvyšší státní zástupkyně. Všichni dovolatelé předložili svá podání ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř., přičemž obvinění shodně uplatnili důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a nejvyšší státní zástupkyně důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Konkrétně uplatnila nejvyšší státní zástupkyně důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, tj. že v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. byly dány důvody dovolání uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy že obviněným byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo jim byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestné činy, jimiž byli uznáni vinnými. Shledala tedy v řízení před soudem prvního stupně dvě zásadní pochybení, jež nenapravil ani krajský soud, a totiž nesprávné hmotně právní posouzení ustanovení § 40 odst. 1 tr. zák., v jehož důsledku byl obviněným uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou zákonem. Dovolatelka uvedla, že v dané věci nebyly dány důvody k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody, kterými mohou podle § 40 odst. 1 tr. zák. být okolnosti spáchání trestného činu nebo poměry pachatele. Za poměry pachatele lze v dané souvislosti považovat jeho výjimečnou životní situaci, ne skutečnost, že pachatel nebyl soudně trestán a vedl od spáchání trestného činu řádný život. Soud prvního stupně oběma obviněným snížil tresty odnětí svobody pod spodní hranici trestní sazby daných trestných činů s odkazem na okolnosti případu. Zároveň však soud ve smyslu § 88 odst. 1 tr. zák. posoudil skutky podle tzv. kvalifikovaných skutkových podstat, čímž podle ustálené rozhodovací praxe soudů (č. 11/1963 Sb. rozh. tr., č. 36/1963 Sb. rozh. tr., č. 18/1966-II, č. 48/1998 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 8 Tdo 190/2007) vyloučil možnost aplikace ustanovení § 40 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší státní zástupkyně dále zpochybnila okolnosti, které považovaly soudy za polehčující (nedostatky kontrolního systému a chyby ve vedení účetnictví), s tím, že měly být spíše přičteny obviněným k tíži. Vzhledem k tomu dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí krajského soudu i výrok o trestu z rozsudku okresního soudu a tomuto dále přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nesprávného hmotně právního posouzení se měly podle obviněného V. P. soudy dopustit tím, že byl uznán vinným dvěma trestnými činy (porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák. a zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1, 3 tr. zák.), jejichž skutkové podstaty obsahují znak vzniku škody, který však nebyl naplněn. Způsobení jakékoliv škody popřel znalec Ing. P. T., Z. a. o. ú. s. r. o., a také osoby, které měly být jednáním obviněného poškozeny – společnost S. a. m. K., s. r. o., a město Kladno. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze a rozsudek Okresního soudu v Kladně v části výroku o vině i o trestu, která se týká dovolatele, a dále aby sám rozhodl o zproštění obviněného obžaloby. Stejnou námitku týkající se nezpůsobení škody jako znaku kvalifikovaných skutkových podstat obou trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a), c) tr. zák. a podle § 158 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. c) tr. zák., jimiž byl uznán vinným, uplatnil ve svém dovolání i obviněný Mgr. M. V. Dále vytkl soudu prvního stupně nesprávné hodnocení důkazů, a to především ve vztahu ke znaleckým posudkům znalce Ing. P. T. a Z. a. o. ú., s. r. o., odbornému vyjádření K. H., auditorskému posouzení Ing. P. A. a stanovisku společnosti G., s. r. o. Ze všech uvedených dokumentů dovolatel citoval rozsáhlé pasáže, jež vznik škody společnosti S. a. m. K., s. r. o., a městu Kladnu odmítají. Namítl, že soud prvního stupně tyto důkazy nevzal dostatečně v potaz a založil své rozhodnutí na jediném znaleckém posudku vypracovaném společností V. C., s. r. o. Oba soudy tak podle obviněného postupovaly v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1152/2006, podle nějž „pokud soud nesouhlasí nebo má pochybnosti o správnosti znaleckého posudku, postupuje podle § 109 tr. ř., tj. požádá znalce o vysvětlení a kdyby to nevedlo k výsledku, přibere znalce jiného“. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů ve vztahu k jeho osobě a aby rozhodl rozsudkem tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby. Nejvyšší státní zástupkyně se písemně vyjádřila k dovoláním obou obviněných prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedla, že jejich podání jsou věcně přezkoumatelná, neboť námitkou ohledně vzniku škody dovolatelé naplnili deklarovaný dovolací důvod. Připomněla, že za škodu považovaly soudy u obviněného V. P. vzájemné započtení faktur, tedy způsob, jakým došlo k újmě na majetku společnosti S. a. m. K., s. r. o., a to ve prospěch společnosti H. K., s. r. o. Tímto aktem totiž byla uznána značně nadnesená cena reklamy a to na podkladě smluv, které uzavřel obv