5 Tdo 900/2009 — Nejvyšší soud

5 Tdo 900/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 9. 2009 Spisová značka:5 Tdo 900/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:5.TDO.900.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 900/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. září 2009 o dovolání, které podal obviněný Ing. J. S. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2009, sp. zn. 11 To 52/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 2 T 24/2007, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2009, sp. zn. 11 To 52/2009, a rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 15. 12. 2008, sp. zn. 2 T 24/2007. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Mělníku p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 15. 12. 2008, sp. zn. 2 T 24/2007, byl obviněný Ing. J. S. uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 alinea druhá tr. zák., za který mu byl podle 125 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon soud podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Z podnětu odvolání obviněného Ing. J. S. rozhodl ve věci Krajský soud v Praze jako soud odvolací, který podané odvolání zamítl jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. Proti rozhodnutí odvolacího soudu v zákonné lhůtě podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., tedy proto, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Prakticky celý obsah podání obviněného se týká námitek proti výroku o vině, jenž je podle dovolatele založen na nesprávném právním posouzení skutku a nedostatečném skutkovém zjištění. Druhý z uplatněných dovolacích důvodů pak podle jeho úvodního vyjádření směřuje výlučně proti výroku o trestu, který považuje obviněný za neúplný. Úvodem svého podání obviněný podrobně rekapituloval průběh trestního řízení včetně jednotlivých rozhodnutí ve věci vydaných, jež však nenabyla právní moci. Vyslovil dále pochybnosti o zákonnosti trestního stíhání, které bylo podle jeho přesvědčení vedeno pro jiný skutek, než pro který bylo původně zahájeno. Obviněný vyslovil názor, že vzhledem k porušení zásady zachování totožnosti skutku v podané obžalobě, neměl soud konat hlavní líčení, nýbrž vrátit věc státnímu zástupci k došetření. Pokud jde o samotný trestný čin podle § 125 odst. 1 tr. zák., dovolatel především poukázal na to, že v průběhu řízení nebylo prokázáno naplnění zákonného znaku spočívajícího v ohrožení majetkových práv jiného. Tento nedostatek skutkových zjištění soudů se tak projevil i v popisu skutku ve výroku odsuzujícího rozsudku. Pouhé konstatování v tzv. skutkové větě výroku rozsudku, že obviněný ohrozil majetková práva zřizovatele a majetková práva obyvatel C. s. nelze podle obviněného považovat jen za neúplnost popisu skutku a porušení ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř., ale jedná se o podstatnou vadu, která zpochybňuje závěr o správném hmotně právním posouzení skutku. Dále dovolatel zdůraznil, že při popisu jednání, jímž soud uznává pachatele vinným, musí být vyjádřeny všechny zjištěné skutkové okolnosti, které jsou obsahem zákonných znaků trestného činu, a nestačí se omezit na citaci těchto zákonných znaků. Nelze rovněž připustit, aby existence některého ze znaků skutkové podstaty vyplývala pouze z odůvodnění rozhodnutí. V této souvislosti obviněný označil za rozpornou část odůvodnění rozsudku, v níž soud konstatoval, že samotné poškození obyvatel C. s. nebylo prokázáno, ale jejich majetková práva byla ohrožena. V závěru dovolání pak obviněný namítl, že okresní soud se při svém rozhodování nezabýval materiální stránkou trestného činu, nevypořádal se s otázkou stupně nebezpečnosti činu pro společnost a ani „nezkoumal objektivní stránku skutkové podstaty, když není prokázán úmysl“. Navrhl proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a sám obviněného zprostil obžaloby, případně aby napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu (aniž jej specifikoval) k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže skutek, který soudy zjistily, vykazuje znaky jiného trestného činu, než kterým byl uznán vinným, nebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení lze pak dovodit za situace, kdy určitá skutková okolnost byla soudem posouzena podle jiného ustanoveného hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu uvedeného důvodu dovolání také může spočívat v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, případně jakým. Předpokladem uplatnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze namítat vady provádění či hodnocení důkazů a s tím související nesprávné (odlišné) skutkové zjištění, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vadné aplikace předpisů trestního práva procesního. Do tohoto nepřípustného okruhu námitek patří i otázka totožnosti skutku, která spadá do kategorie procesního práva. Dovolání je totiž mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen výslovně v zákoně uvedených procesních [zejména § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.] a hmotně právních vad, které naplňují taxativně vymezené důvody dovolání. Nejvyšší soud tak v rámci řízení o dovolání nemohl posuzovat otázku zachování totožnosti skutku ve vztahu k usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného, podané obžalobě a rozsudku soudu prvního stupně. Nad rámec dovolacího přezkumu Nejvyšší soud pouze dodává, že odvolací soud i soud prvního stupně se k totožné námitce, kterou obviněný opakovaně uplatňoval, již dostatečným způsobem vyjádřil ve svých předcházejících rozhodnutích. Potud by tedy podání obviněného nesplňovalo zákonné požadavky k naplnění uplatněného důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a muselo by být odmítnuto. Jelikož ve své další části již dovolání směřovalo proti vadám spočívajícím v právním posouzení zjištěného skutku, mohl Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i předcházející řízení. Přitom zjistil, že dovolání je v tomto rozsahu důvodné. Obviněný se podle výroku o vině rozsudku okresního soudu dopustil trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 alinea druhá tr. zák. v podstatě tím, že jako zaměstnanec příspěvkové organizace Sociální služby města Mělník se sídlem v M., F. u., kde od 4. 9. 2001 do 6. 4. 2004 pracoval jako ekonom – účetní a od 1. 10. 2001 i jako zástupce ředitele, záměrně vedl účetnictví organizace v rozporu se zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v účetních knihách, účetních dokladech a evidenci majetku uváděl nepravdivé a hrubě zkreslující údaje, které byly v rozporu s údaji, které vykazoval v rozborech hospodaření a účetních uzávěrkách předkládaných zřizovateli městu Mělník, kde vykazoval vyšší hospodářský výsledek, než byl skutečný a za rok 2001 zapříčinil nadměrný odvod ve výši 1 156 000,- Kč, který se projevil v roce 2002 nedostatkem finančních prostředků na provoz organizace, po povodních v srpnu 2002 v rozporu se zásadami čerpání prostředků FKSP (fondu kulturních a sociálních potřeb), kde nebyl dostatek prostředků na půjčky zaměstnancům, zřídil sociální frond, přes který poskytl zaměstnancům půjčky ve výši 780 000,- Kč, které čerpal z prostředků určených na běžný provoz, v roce 2003 k 31. 12. vystavil řadu neprůkazných interních dokladů, kterými prováděl vyrovn