5 Tdo 904/2004 – Nejvyšší soud

5 Tdo 904/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. října 2004 o dovoláních obviněných Mgr. S. M . a JUDr. P. N., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 11. 2003, sp. zn. 5 To 129/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 47 T 4/99, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného Mgr. S. M. o d m í t á . Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného JUDr. P. N. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2002, sp. zn. 47 T 4/99, byl obviněný Mgr. S. M. uznán vinným trestnými činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., a pokusem trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., a byl odsouzen podle § 187 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněný JUDr. P. N. byl tímto rozsudkem uznán vinným pomocí k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 158 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., a pomocí k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., a byl odsouzen podle § 187 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Trestné činy obvinění spáchali tím, že obviněný JUDr. P. N. jako vedoucí odboru K. ú. v. v B., P. Č. r. a přímý nadřízený obviněného Mgr. S. M. s ohledem na plánované zrušení odborů při K. ú. v. v B. ke konci roku 1998 vydal tomuto ústní pokyn ke \"standardnímu způsobu zlikvidování drogy\" zajištěné dne 28. 5. 1998 na hraničním přechodu v L., neboť s ohledem na věcnou příslušnost byla tato věc přidělena vyšetřovateli odboru K. ú. v. v B., P. Č. r. obviněnému Mgr. S. M. a zapsána, při fyzickém převzetí drogy - heroinu o hmotnosti 81,85 kg obviněný Mgr. S. M. v rozporu s článkem 79 Instrukce pro vyšetřovatele a policejní orgány Policie České republiky ze dne 12. 12. 1995 tento nezaevidoval do knihy zajištěných věcí, obviněný Mgr. S. M. jako činný vyšetřovatel zastavil pravomocně dne 12. 12. 1998 trestní stíhání obviněných ve věci vedené pod ČVS: KVV-456/30-98 podle § 172 odst. 1 písm. c) tr. ř. a posléze v rozporu s ustanovením § 81 tr. ř. a rovněž v rozporu s § 14 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a změně některých dalších zákonů, a § 3 odst. 2 zák. č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, neoprávněně určil ke zničení spálením předmětný heroin o hmotnosti 81,85 kg a za tímto účelem požádal obviněného JUDr. P. N. o pomoc při zajištění spalovny, s čímž tento souhlasil; obviněný JUDr. P. N. v první polovině ledna 1999 dojednal spálení drogy s Mgr. E. Š. ve spalovně komunálního odpadu v B., provozovatele S., a. s., využívaje svého postavení vyšetřovatele Policie České republiky s ubezpečením, že \"veškerou odpovědnost spojenou s likvidací drogy ponese Policie\", v souvislosti s následným převozem drogy zajistil auto a rovněž se podílel na fyzické kontrole heroinu, spojené s přípravou pro jeho zničení; dne 19. 1. 1999 obvinění Mgr. S. M. a JUDr. P. N. oba již ve funkcích vyšetřovatelů M. ú. v. v B. ve snaze získat alespoň část zajištěného heroinu, s úmyslem tento následně nabídnout k prodeji jiným osobám, obviněný Mgr. S. M. i v rozporu s článkem 79 citované instrukce, neboť vydání věci z úschovy nepoznamenal v knize zajištěných věcí, přivezli do zmíněné spalovny tři zánovní sportovní tašky s heroinem a poté, co obviněný JUDr. P. N. Mgr. E. Š. prokázal svou příslušnost k P. Č. r., vhodili před pracovníky spalovny uvedený náklad včetně tašek do násypky spalovacího kotle za účelem zničení, aniž by před tím Mgr. E. Š. seznámili s konkrétním obsahem a hmotností drogy, přičemž nejméně 5 kg heroinu v tržní ceně nejméně 4 miliony Kč nebylo spálením zničeno. Následně zejména ve dnech 9. - 11. 4. 1999 a následujících dnech v úmyslu vytvořit podmínky pro obchod s heroinem proběhla řada telefonických jednání, v rámci kterých byla řešena cena a množství možné dodávky heroinu mezi obviněným Mgr. M. J. na straně jedné, který vše konzultoval a tlumočil názory a závěry obviněného Mgr. S. M., jenž měl heroin dodat, a na straně druhé mezi obviněným P. K. a další osobou; posledně jmenovaní za účelem vývozu heroinu mimo území České republiky jejich odběratelem požadovali na zkoušku 0,5 kg této drogy v hnědém balení, což chtěli ihned zaplatit tržní cenou nejméně 400.000,- Kč s tím, že pokud bude kvalita odpovídající, odeberou pro svého odběratele ihned další heroin, a to nejméně do hmotnosti 5 kg v tržní ceně nejméně 4 miliony Kč, přesto, že zprostředkovatel obviněný Mgr. M. J. se snažil zejména dne 9. 4. 1999 telefonicky přesvědčit spoluobviněného Mgr. S. M. o dodání obviněnému P. K. a další osobě na zkoušku nejméně 0,5 kg heroinu, tento s tím nesouhlasil a navrhoval předání minimálně 5 kg drogy oproti finanční hotovosti, poněvadž se obviněný P. K. s další osobou na straně jedné s obviněným Mgr. S. M. zastoupeným zprostředkovatelem Mgr. M. J. na straně druhé nedohodli na podmínkách dodávky, především ve vztahu k množství drogy, k žádnému dodání heroinu nedošlo. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2002, sp. zn. 47 T 4/99, podali obvinění Mgr. S. M. a JUDr. P. N. odvolání proti výrokům o vině i trestu. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. 11. 2003, sp. zn. 5 To 129/2002, odvolání obviněných zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná. Proti tomuto usnesení podali obvinění Mgr. S. M. a JUDr. P. N. prostřednictvím svých obhájců dovolání. Obviněný Mgr. S. M. podal prostřednictvím obhájce JUDr. V. J. dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítal nesprávnou právní kvalifikaci skutku, který podle jeho názoru není žádným trestným činem nebo může být přípravou k trestnému činu podle § 187 tr. zák., přičemž okolnosti, za kterých upustil od dokonání trestného činu, podle jeho názoru zakládají beztrestnost činu. Obviněný především namítal, že skutek popsaný ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně neměl být kvalifikován jako trestné činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., a pokus trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Obviněný má za to, že jeho jednání je pouze kárným proviněním, nemůže tedy podle něj být kvalifikováno podle ustanovení § 187 tr. zák., když nebylo vedeno úmyslem získat heroin k pozdějšímu nezákonnému obchodování. Obviněný poukázal také na další části skutkového děje popsaného ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, kde je zmiňován úmysl vytvořit podmínky pro obchod s heroinem. Tento úmysl podle jeho názoru není přiřazen konkrétnímu subjektu a v této části skutkové věty není údajně popsáno žádné jeho jednání. Obviněný se domnívá, že popis skutku zcela jednoznačně vyjadřuje přípravu k trestnému činu podle § 7 odst. 1 tr. zák. k § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zák., a nikoliv pokus podle § 8 odst. 1 tr. zák. Obviněný rovněž nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu o tom, že upuštění od dokonání trestného činu nebylo dobrovolné, ale nastalo vlivem překážky, kterou obvinění nemohli překonat. Obviněný je tedy přesvědčen, že skutek popsaný ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně neodpovídá použité právní kvalifikaci. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky obě napadená rozhodnutí zrušil a nařídil soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný JUDr. P. N. podal dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. Z. O. opírající se rovněž o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který spatřuje v nesprávné právní kvalifikaci skutku. Tento skutek podle obviněného buď není trestným činem vůbec nebo může být kvalifikován jako jiná forma trestného jednání, avšak podle něj ve stádiu nebo formě vylučující trestnost. Obviněný je přesvědčen, že se soudy obou stupňů dostatečně nevypořádaly s hmotně právní úpravou zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, neboť podle jeho názoru spoluobviněný Mgr. S. M. nemohl porušit povinnost, která podle zákona o odpadech přešla na jiný subjekt.