5 Tdo 916/2007 – Nejvyšší soud

5 Tdo 916/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. září 2007 o dovolání, které podal obviněný L. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2007, sp. zn. 6 To 10/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 14/2006, t a k t o : Z podnětu dovolání obviněného L. B. s e podle § 265k odst. 1 tr. řádu z r u š u j í usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2007, sp. zn. 6 To 10/2007, a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 1. 2007, sp. zn. 16 T 14/2006, v jeho odsuzující části. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2007, sp. zn. 6 To 10/2007, a zrušenou část rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 1. 2007, sp. zn. 16 T 14/2006, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu s e p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Obviněný L. B. byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 1. 2007, sp. zn. 16 T 14/2006, uznán vinným trestným činem nekalé soutěže podle § 149 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v období nejméně od měsíce října 2003 do dne 5. 12. 2003 jako zaměstnanec obchodní společnosti R. T. T. I.-C., spol. s r. o., ve funkci jejího obchodního zástupce jednal v rozporu s povinnostmi vyplývajícími z pracovní smlouvy ze dne 1. 7. 2002 vyjmenovanými ve výroku o vině v citovaném rozsudku, neboť vyvíjel obchodní činnost pro jiného soutěžitele v konkurenčním vztahu k této obchodní společnosti, a to pro fyzickou osobu podnikající pod obchodním jménem V. B. E.-C., S., přičemž uvedená obchodní činnost spočívala ve sjednání a zprostředkování obchodů se stávajícími zákazníky obchodní společnosti R. T. T. I.-C., spol. s r. o. Obviněný se přitom pracovní smlouvou zavázal též k loajalitě ke svému zaměstnavateli, za což mu byl poskytnut příplatek ke mzdě. Takto zprostředkované obchody následně uskutečnila obchodní společnost E.-C., S., s. r. o., a to v celkem 7 případech podrobně specifikovaných ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Dále obviněný v rozporu s povinností mlčenlivosti vyplývající z pracovní smlouvy neoprávněně zpřístupnil představiteli konkurenčního soutěžitele V. B. interní údaje obchodní společnosti R. T. T. I.-C., spol. s r. o., které převzal od svého zaměstnavatele na nosiči CD-ROM, přičemž tyto údaje měly ve smyslu § 17 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, povahu obchodního tajemství. V důsledku popsaného jednání obviněného v hospodářské soutěži, které je zakázáno ustanovením § 44 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, neboť je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, obviněný omezil prodejní činnost obchodní společnosti R. T. T. I.-C., spol. s r. o., v rámci regionu j. Č. V případech prodeje strojního zařízení obchodní společnosti P. T., s. r. o., a podnikateli M. D. pak měl obviněný poškodit pověst obchodní společnosti R. T. T. I.-C., spol. s r. o., neboť uvedení podnikatelé urgovali plnění závazku z uzavřené kupní smlouvy u posledně jmenované společnosti z důvodu jejího prodlení. Za to byl obviněnému L. B. uložen podle § 149 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roky. Současně byl obviněnému podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce obchodního zástupce na dobu 2 roky. Poškozenou obchodní společnost soud prvního stupně odkázal podle § 229 odst. 1 tr. řádu s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Naproti tomu byl obviněný L. B. zproštěn podle § 226 písm. b), c) tr. řádu obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 2. 6. 2006, sp. zn. KZV 20/2005, neboť jednak nebylo prokázáno, že skutky uvedené pod body 1. a 2. této obžaloby spáchal obviněný, jednak proto, že skutky popsané pod body 3. a 4. citované obžaloby nejsou trestným činem. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 1. 2007, sp. zn. 16 T 14/2006, napadl obviněný L. B. odvoláním, které Vrchní soud v Praze zamítl usnesením ze dne 23. 4. 2007, sp. zn. 6 To 10/2007, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné. Obviněný L. B. podal dne 5. 6. 2007 prostřednictvím svého obhájce proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) a g) tr. řádu. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle názoru obviněného je napadené rozhodnutí založeno na nesprávném posouzení objektivní a subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu nekalé soutěže podle § 149 tr. zák., byť obviněný nezpochybňuje naplnění generální klauzule nekalé soutěže obsažené v § 44 odst. 1 obchodního zákoníku. Obviněný však popírá, že by naplnil znak objektivní stránky uvedeného trestného činu spočívající v ohrožení chodu nebo rozvoje podniku, tj. obchodní společnosti R. T. T. I.-C., spol. s r. o., neboť objem obchodů, které inicioval svým protiprávním jednáním, byl zanedbatelný ve vztahu k celkovému obratu jmenované obchodní společnosti. Proto i důsledek takového jednání je podle přesvědčení obviněného jen nepatrný. Obviněný zpochybňuje i naplnění dalšího znaku objektivní stránky trestného činu nekalé soutěže, který se týká poškození dobré pověsti jiného soutěžitele, protože zde nepostačuje pouhé ohrožení, ale vyžaduje se poruchový následek. Podle obviněného však odběratelům uvedeným pod body 1. a 4. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně byla věc vysvětlena, přičemž svědek S. T. ani nepřičítal prodlení s dodávkami objednaného zboží na vrub obchodní společnosti R. T. T. I.-C., spol. s r. o., ale obchodní společnosti E. C., S., s. r. o. Proto je obviněný přesvědčen, že z provedeného dokazování nelze dovodit poškození dobré pověsti prvně jmenované obchodní společnosti. Obviněný rovněž nesouhlasí s posouzením subjektivní stránky trestného činu nekalé soutěže podle § 149 tr. zák. Jak dále v této souvislosti obviněný uvádí, z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů není patrné, z čeho dovodily subjektivní vztah obviněného ke způsobenému následku. S poukazem na další dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu pak obviněný L. B. namítá, že jeho trestní věc neměl projednávat u soudu prvního stupně senát, ale samosoudce. Uvedené tvrzení obviněný dovozuje s poukazem na ustanovení § 314a odst. 1 tr. řádu ve spojení s ustanovením § 31 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Obviněný si je ovšem vědom skutečnosti, že tato námitka nemůže naplnit citovaný dovolací důvod, proto žádá, aby se k ní Nejvyšší soud alespoň akademicky vyjádřil a potvrdil správnost výkladu obviněného. Závěrem svého dovolání obviněný L. B. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu vrátil věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného L. B. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru lze dovolání obviněného označit za důvodné. Státní zástupkyně je především přesvědčena, že trestného činu nekalé soutěže podle § 149 tr. zák. se nemůže dopustit zaměstnanec na úkor svého zaměstnavatele takovým jednáním, které je v rozporu s konkurenční doložkou a jímž porušil obchodní tajemství. Jak dále v této souvislosti státní zástupkyně uvádí, obviněný jako zaměstnanec nemohl být v konkurenčním vztahu ke svému zaměstnavateli. Podle jejího názoru obviněný pouze umožnil jinému soutěžiteli těžit z obchodního tajemství, které obviněný nabyl u svého zaměstnavatele, a zaujmout výhodnější místo na trhu v souvislosti s nabídkou v zásadě totožného sortimentu. Státní zástupkyně je tudíž přesvědčena, že obviněný nemohl svým jednáním naplnit žádný ze zákonných znaků skutkové podstaty citovaného trestného činu. Podle státní zástupkyně by však jednání obviněného mohlo být případně posouzeno jako účastenství na trestném činu nekalé soutěže podle § 10 odst. 1 a § 149 tr. zák. (při respektování omezení vyplývajícího ze zásady akcesority účastenství), anebo jako trestný čin poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle § 257a tr. zák. Pokud jde o námitky obviněného uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu, státní zástupkyně je označila za nezpůsobilé k naplnění citovaného dovolací důvodu. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupit