5 To 70/2024 – Nejvyšší soud

ECLI: ns:unid:9AD2D214368092B0C1258D9A00450ECD
Datum: 2024-12-18
Z rozhodnutí: Vrchní soud v Praze zamítl stížnosti zúčastněných právnických osob K. R., a.s., (dříve A., a.s.) a V. H., a.s., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2024, sp. zn. 48 T 7/2020.…
Vrchní soud v Praze zamítl stížnosti zúčastněných právnických osob K. R., a.s., (dříve A., a.s.) a V. H., a.s., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2024, sp. zn. 48 T 7/2020. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2024 ve výroku I. bylo zúčastněné osobě, právnické osobě K. R., a.s., podle § 102 ve spojení s § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku uloženo ochranné opatření zabrání náhradní hodnoty, a to nemovitosti – budovy s číslem popisným XY v Praze 7, jak je ve výroku specifikována. Výrokem II. napadeného usnesení bylo zúčastněné osobě, právnické osobě V. H., a.s., podle § 102 ve spojení s § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku uloženo ochranné opatření zabrání náhradní hodnoty, a to nemovitostí v podobě jiných staveb, bytové jednotky, garáží, podílů na pozemcích a dalších nemovitostí v Praze 10, blíže ve výroku specifikovaných. 2. V odůvodnění napadeného usnesení soud prvního stupně nejprve shrnul genezi dosavadního řízení a připomněl, z jakých důvodů bylo vyhrazeno rozhodnutí o uložení ochranných opatření týkajících se zajištěných nemovitostí zúčastněných osob do samostatného veřejného zasedání. Na základě obsahu spisového materiálu a provedeného dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že společnost K. R., a.s., dříve A., a.s., byla jednou ze společností, jejichž prostřednictvím byly podávány žádosti o příspěvky na zaměstnávání osob zdravotně postižených podle § 78 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění (dále též jen „zákon o zaměstnanosti“), v nichž byly uvedeny nepravdivé údaje, když současně v rozhodném období od 30. 10. 2008 do 31. 7. 2009 byli členy představenstva této společnosti nyní již pravomocně odsouzení M. V. a M. Č., kteří tyto žádosti sami podávali či k jejich podání dali pokyn. Ačkoli společnosti K. R., a.s., byly příspěvky na zaměstnávání osob zdravotně postižených podle § 78 zákona o zaměstnanosti vypláceny neoprávněně, s ohledem na tehdy platnou právní úpravu nebylo možné, aby byla tato společnost jakožto právnická osoba v rámci trestního řízení stíhána. Soud prvního stupně nicméně uzavřel, že uvedené příspěvky společnost K. R., a.s., obdržela jako bezprostřední výnos z trestné činnosti, jehož nabyla ve smyslu § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Jelikož by tento výnos z trestné činnosti ve formě finančních prostředků spotřebován dříve, než bylo zahájeno trestní stíhání mj. odsouzených M. Č. a M. V. jakožto členů statutárního orgánu této společnosti, nebylo možné finanční prostředky zajistit v rámci přípravného řízení. Policejní orgán proto zajistil v souladu s § 79g tr. ř. jiný majetek společnosti K. R., a.s., uvedený ve výroku I. napadeného usnesení, a to i s vědomím, že jej společnost nabyla dříve, než docházelo k páchání trestné činnosti. S ohledem na to, že výše způsobené škody České republice činí částku přesahující 580 000 000 Kč a odsouzené právnické a fyzické osoby jednaly ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 tr. zákoníku, výše zabrané náhradní hodnoty odpovídá výši způsobené škody, tedy výnosu z trestné činnosti. 3. Obdobné závěry soud prvního stupně učinil i ve vztahu ke společnosti V. H., a.s., a vyjádřil je ve výroku pod bodem II. napadeného usnesení. Rozhodnutí odůvodnil tím, že z provedeného dokazování vyplynulo postavení uvedené společnosti jako holdingu, v rámci kterého byly sdruženy všechny odsouzené právnické osoby s výjimkou společnosti Z., s.r.o. Společnostem v rámci holdingu byly neoprávněně vypláceny příspěvky na zaměstnávání osob zdravotně postižených podle § 78 zákona o zaměstnanosti, přičemž tyto finanční prostředky byly převáděny mj. i na bankovní účty společnosti V. H., a.s., kde s nimi disponovaly další osoby podle pokynů odsouzených M. V. a M. Č. S ohledem na výše uvedené tedy společnost V. H., a.s. získala finanční prostředky z neoprávněně vyplácených příspěvků jako bezprostřední výnos z trestné činnosti. Jelikož však byly spotřebovány dříve, než bylo zahájeno trestní stíhání odsouzených, mj. i M. Č. a M. V. jakožto členů statutárního orgánu společnosti, nebylo možné tyto finanční prostředky zajistit v rámci přípravného řízení. Policejní orgán proto zajistil v souladu s § 79g tr. ř. jiný majetek společnosti V. H., a.s. Jelikož výše způsobené škody České republice činí částku přesahující 580 000 000 Kč a odsouzené právnické a fyzické osoby jednaly ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 tr. zákoníku, výše zabraných náhradních hodnot odpovídá výši způsobené škody, tedy výnosu z trestné činnosti. Podmínky pro to, aby v rámci přípravného řízení zajištěné nemovité věci zúčastněným osobám K. R., a.s., a V. H., a.s., byly zabrány jako náhradní hodnota podle § 102 za užití § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, jsou proto podle soudu prvního stupně splněny. 4. Proti tomuto usnesení podaly zúčastněné osoby, společnost K. R., a.s., a V. H., a.s., do protokolu při veřejném zasedání stížnosti, které následně odůvodnily prostřednictvím svých zmocněnců v podáních došlých dne 14. 11. 2024 a 21. 11. 2024. 5. Zúčastněná osoba K. R., a.s., ve své stížnosti úvodem uvedla, že v rámci trestního řízení nebyla obviněnou osobou a že napadené usnesení je nesprávné, neboť soud prvního stupně se nezabýval skutkovou stránkou věci ve vztahu k zúčastněné osobě. Podle této stěžovatelky soud prvního stupně dostatečně nezkoumal její činnost v rámci procesu podávání žádostí o poskytnutí dotací na zaměstnance se zdravotním postižením, nýbrž se pouze omezil na konstatování, že o tyto dotace žádala, a to prostřednictvím odsouzených M. V. a M. Č. Ve skutečnosti byly za stěžovatelku celkem podány toliko čtyři žádosti o poskytnutí příspěvku na zaměstnance OZP a ZTP, a to osobou M. Č., konkrétně za 3. a 4. čtvrtletí roku 2008 a 1. a 2. čtvrtletí roku 2009. Celkem stěžovatelka obdržela na všech příspěvcích na zaměstnance OZP a ZTP na základě žádostí podaných M. Č. částku ve výši 5 590 618 Kč. Soud prvního stupně v rámci napadeného usnesení podle stěžovatelky nepostavil najisto, kolik finančních prostředků zúčastněná osoba K. R., a.s., na příspěvcích přijala a kolik skutečně zaměstnancům vyplatila, a jaká částka byla tudíž případně čerpána neoprávněně. Nebylo prokázáno, že veškeré příspěvky, které v letech 2008 a 2009 čerpala, byly získány na základě žádostí, v nichž byly uvedeny nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, čímž by mohlo dojít ke spáchání trestného činu dotačního podvodu podle § 250b zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon. S ohledem na výše uvedené je podle stěžovatelky zřejmé, že zúčastněná osoba K. R., a.s., nebyla součástí organizované zločinecké skupiny, a ani v její hierarchii neplnila žádný úkol či funkci. Nelze za účast na organizované zločinecké skupině považovat fakt, že odsouzený M. V. byl v okamžiku zahájení úkonů v trestním řízení členem statutárního orgánu této zúčastněné osoby. Stěžovatelka rovněž namítá, že jí nelze uložit ochranné opatření v podobě zabrání náhradní hodnoty s ohledem na to, že hodnota zabírané nemovitosti je podle ní minimálně 70 000 000 Kč, a značně tak převyšuje částku, kterou zúčastněná osoba čerpala od státu na příspěvcích na zaměstnance - osoby se zdravotním postižením. Ochranné opatření totiž neslouží k tomu, aby jím byla nahrazena škoda, kterou poškozenému způsobila třetí osoba, tj. pachatel trestné činnosti. U stěžovatelky také nejsou splněny zákonné předpoklady pro aplikaci § 102 a 101 tr. zákoníku, neboť tato nikdy nemařila možnost zabrání věci ve smyslu § 101 tr. zákoníku. V neposlední řadě je nutné při ukládání ochranného opatření dbát stejných zásad jako při ukládání trestů, včetně zásady přiměřenosti. Soud prvního stupně pochybil tím, že nestanovil hodnotu věci podle § 101 odst. 2 tr. zákoníku, jejíž zabrání mohl uložit, a zásadu přiměřenosti tím porušil. Ochranné opatření není rovněž možno uložit proto, že ve výroku specifikovaná náhradní hodnota (stavba bez pozemku) byla stěžovatelkou postavena už v roce 1999. Ze všech uvedených důvodů stěžovatelka Vrchnímu soudu v Praze navrhla, aby napadené usnesení změnil tak, že se ve výroku I. napadeného usnesení uvedená náhradní hodnota nezabírá, případně aby stížnostní soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Rovněž podle odůvodnění stížnosti zúčastněné osoby V. H., a.s., nebyly pro postup podle § 101 odst. 2 písm. e) ve spojení s § 102 tr. zákoníku splněny zákonné předpoklady. Nelze totiž uzavřít, že pouze z pozice členů statutárního orgánu měli odsouzení automaticky jakýkoliv případný výnos z trestné činnosti postupovat na zúčastněnou osobu, ta by se tímto způsobem měla k výnosu z trestné činnosti dostat a následně jej spotřebovat. Stěžovatelka v projednávané trestní věci nebyla stíhána, a není tudíž možné postihnout její majetek v řádech několika milionů korun. Podle jejího názoru napadeným usnesením soud prvního stupně zasáhl do ústavně zaručeného práva na vlastnictví, chráněného ústavním pořádkem. Z předmětného řízení podle stěžovatelky nikterak nevyplynulo, že by odsouze

Citovaná ustanovení

§ 250b (140/1961 Sb.)§ 147 (141/1961 Sb.)§ 148 (141/1961 Sb.)§ 42 (141/1961 Sb.)§ 79d (141/1961 Sb.)§ 79g (141/1961 Sb.)§ 101 (40/2009 Sb.)§ 102 (40/2009 Sb.)§ 104 (40/2009 Sb.)§ 107 (40/2009 Sb.)§ 70 (40/2009 Sb.)§ 78 (435/2004 Sb.)