5 Tz 8/2001 — Nejvyšší soud

5 Tz 8/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 4. 2001 Spisová značka:5 Tz 8/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:5.TZ.8.2001.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tz 8/2001 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal dne 18. dubna 2001 ve veřejném zasedání v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Púryho a soudců JUDr. Jiřího Horáka a JUDr. Jindřicha Urbánka stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. G., proti usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 16. 5. 1991, sp. zn. 1 Rtv 58/91, v trestní věci vedené u bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně pod sp. zn. Vt 5/52, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu t a k t o : Pravomocným usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 16. 5. 1991, sp. zn. 1 Rtv 58/91, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného J. G. Citované usnesení se z r u š u j e . Zrušují se též všechna další rozhodnutí, která na zrušené usnesení obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Takto se zrušuje zejména rozsudek bývalého Vyššího vojenského soudu v Táboře ze dne 8. 8. 1991, sp. zn. 4 Rtvo 36/91, jemu předcházející rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 20. 6. 1991, sp. zn. 1 Rtv 58/91, a dále usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 29. 8. 1991, sp. zn. 1 Rtv 58/91. Městskému soudu v Brně se p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 19. 6. 1952, sp. zn. Vt 5/52, byl obviněný J. G. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) trestního zákona č. 86/1950 Sb. (dále jen „tr. zák.\"), kterého se dopustil tím, že dne 27. dubna 1952 u svého útvaru v R. u B. odmítl vykonávat vojenskou službu odvolávaje se na to, že se to příčí jeho náboženskému přesvědčení. Za to byl odsouzen podle § 270 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na čtyři roky. Odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo usnesením Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 25. 7. 1952, sp. zn. Vto 121/52-II, jako nedůvodné zamítnuto. Rozsudkem bývalého Nejvyššího vojenského soudu v Praze ze dne 31. 10. 1952, sp. zn. Pz 80/52, bylo rozhodnuto tak, že citovaným rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně byl porušen zákon ve prospěch obviněného J. G. v ustanovení § 43 odst. 1 tr. zák. a podle téhož zákonného ustanovení byla u obviněného vyslovena ztráta čestných práv občanských a dočasná ztráta občanských práv uvedených v § 44 odst. 2 tr. zák. byla určena na pět let. Ostatní výroky v rozsudku soudu prvního stupně zůstaly nedotčeny. Výkon uloženého trestu odnětí svobody nastoupil obviněný J. G. dne 26. 7. 1952 s tím, že mu do něj byla započítána vazba od 27. 4. 1952. Usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 16. 5. 1991, sp. zn. 1 Rtv 58/91, bylo rozhodnuto tak, že podle § 14 odst. 1 písm. f) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, se rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 19. 6. 1952, sp. zn. Vt 5/52, ve spojení s usnesením Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 25. 7. 1952, sp. zn. Vto 121/52, zrušuje ve výroku o trestu. Současně byla podle § 14 odst. 3 zákona č. 119/1990 Sb. zrušena všechna další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 5. 1991. Rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 20. 6. 1991, sp. zn. 1 Rtv 58/91, bylo rozhodnuto tak, že při nezměněném výroku o vině rozsudku Nižšího vojenského soudu v Brně, ze dne 19. 6. 1952, sp. zn. Vt 5/52, ve spojení s usnesením Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 25. 7. 1952, sp. zn. Vto 121/52, se obviněný J. G. odsuzuje podle § 270 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do tehdejší druhé nápravně výchovné skupiny. Rozsudkem bývalého Vyššího vojenského soudu v Táboře ze dne 8. 8. 1991, sp. zn. 4 Rtvo 36/91, byl k odvolání obhájkyně obviněného citovaný rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně v celém rozsahu zrušen a opětovně bylo rozhodnuto tak, že při nezměněném výroku o vině rozsudku Nižšího vojenského soudu v Brně, ze dne 19. 6. 1952, sp. zn. Vt 5/52, kterým byl ve spojení s usnesením Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 25. 7. 1952, sp. zn. Vto 121/52, obviněný J. G. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák., se odsuzuje podle § 270 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, přičemž výkon tohoto trestu mu byl podle § 24 odst. 1 a § 25 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 29. 8. 1991, sp. zn. 1 Rtv 58/91, pak bylo rozhodnuto, že obviněný J. G. je účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 4. 5. 1953 a že se mu podle čl. II odst. 5 rozhodnutí prezidenta republiky o této amnestii promíjí uložený trest odnětí svobody s tím, že se dnem tohoto rozhodnutí na něj hledí, jako by nebyl odsouzen. Toto usnesení nabylo právní moci dne 10. 9. 1991. Proti usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 16. 5. 1991, sp. zn. 1 Rtv 58/91, podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. G. stížnost pro porušení zákona. Vytkl v ní, že napadeným rozhodnutím byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu ve vztahu k ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona poukázal ministr spravedlnosti na dosavadní průběh trestního řízení ve věci obviněného J. G. a na výše uvedená rozhodnutí. Dále ministr spravedlnosti s odkazem na citaci příslušných zákonných ustanovení vytkl, že se jimi bývalý Vojenský obvodový soud v Brně při vydání napadeného rozhodnutí ani v řízení, které mu předcházelo, neřídil, protože neprovedl dokazování skutkového stavu věci v dostatečném rozsahu tak, aby mohlo být postaveno najisto, zda jednání vytýkané obviněnému J. G. je trestným činem po formální i materiální stránce a zda bylo na místě ponechat v platnosti výrok o vině. Ministr spravedlnosti v této souvislosti upozornil na skutečnost, že obviněný J. G. byl již třikrát odsouzen za to, že odmítl vykonávat vojenskou službu, ovšem tuto informaci bývalý Vojenský obvodový soud v Brně nezpracoval po důkazní stránce tak, aby si připojením dosud neskartované části spisu bývalého Nižšího vojenského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. Vt 104/50 a spisu bývalého Vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích sp. zn. Rtv 11/91 vytvořil ucelený přehled o všech odsouzeních obviněného J. G. za jednání vedené shodnou motivací a aby v této souvislosti mohl řešit otázku opakovaného odsouzení jmenovaného obviněného pro týž skutek. V důsledku toho se podle názoru ministra spravedlnosti bývalý Vojenský obvodový soud v Brně ani nemohl seznámit s výsledkem znaleckého posouzení schopnosti obviněného k výkonu základní vojenské služby patrným z odůvodnění rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 3. 1951, sp. zn. Vt 104/50, a posoudit tuto skutečnost z hlediska způsobilosti obviněného být přímým pachatelem vojenského trestného činu. V důsledku toho nevzal v úvahu, že i v předcházejících trestních věcech obviněný vysvětloval čin náboženským vyznáním, od počátku měl v úmyslu trvale se vyhnout vojenské službě a dával to jasně najevo. Podle přesvědčení ministra spravedlnosti pokračování takového jednání nelze považovat za nový trestný čin a soud se navíc nezabýval naplněním objektivní stránky trestného činu v souvislosti s neschopností obviněného k výkonu vojenské služby. Vzhledem k tomu ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil namítané porušení zákona, aby podle § 269 odst. 2 tr. řádu zrušil napadené usnesení i rozhodnutí na ně obsahově navazující, a to rozsudek bývalého Vyššího vojenského soudu v Táboře ze dne 8. 8. 1991, sp. zn. 4 Rtvo 36/91, a aby dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. řádu a věc přikázal Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí o návrhu L. G. na rehabilitaci. Spolu s podanou stížností pro porušení zákona byly Nejvyššímu soudu České republiky předloženy jen ověřené fotokopie rozsudku b